Když jsem se během listopadu připravovala na ústní zkoušku z angličtiny, paní profesorka, jež náš kurz vedla (mimochodem brilantní profesorka ve všech směrech), na mne několikrát zaútočila otázkou, zda si myslím, že v budoucnu eReaders nahradí kla...

Tuto otázku jsem nenáviděla a milovala zároveň. Desítky sekund byly na kompletní přenesení mých myšlenek do slov příliš málo.

Mládež nečte. Téměř by se dalo říct, že tato věta spadá mezi dogmata dnešního světa. Jakožto ateistka se musím pousmát, poněvadž se jedná o pravdy, které v žádném případě neuznávám. Osobně si myslím, že čteme stále stejně jako v minulosti, změnilo se jen to, co čteme. Dříve byly jen knihy a noviny, dnes máme eBooks, časopisy, internet. Ve skutečnosti celé dny neděláme nic jiného, než že čteme, jen už nesedíme v parku na lavičce s knihou, nýbrž v pohodlí domova na gauči s notebookem na kolenou.

Přiznám se, že dokud nepronikl kouzelník paní Rowlingové za hranice našeho státu, prohlížela jsem si v knihách maximálně obrázky a četla si v programu, kdy půjde má oblíbená telenovela. Zábavné, když si uvědomím, že jsem pana Pottera začala číst ve třetí třídě.

Od té doby se však četba stala neoddělitelnou součástí mého života. Tvůrčím psaním jsem si krátila dlouhé chvíle odmalička, ale díky knihám se rozvíjela má fantazie, slovní zásoba, schopnost pracovat s jazykem. Zamilovala jsem se do vůně papíru nové knihy a konečně jsem našla stejnou řeč s máminou peněženkou. Mamča byla totiž štěstím bez sebe, že její dítě konečně začalo číst.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Vyhraje láska, nebo přátelství?
Upír pro podzimní večery

A to je ten důvod, proč si myslím, že knihy nikdy nevymizí. Čtečky nikdy nenahradí vůni knihkupectví, nenaplní vás pocitem vítězství, štěstí, vzrušení, když si odnášíte domů vysněnou knihu. A přesto jsem si čtečku pořídila. Ony ty krásné elektronické hračky o formátu A5 mají totiž něco, co nemá zase kniha. Tlačítko vymazat a možnost nahradit jiným titulem. Za knihu dnes vyplivnete i několik set, kdežto za soubor ve formátu pdf, doc, mobi a další sotva pár korun. Z toho důvodu jsem propojila svět jedniček a nul s písmenkovým. Nejprvé knihu okusím na monitoru a až poté se rozhodnu, zda si zasluhuje místo v mé knihovničce, rozumné a praktické, nemyslíte?

Četba je především zdrojem zábavy, což je můj argument pro zamítnutí možnosti zániku literatury. Minimálně profesoři literatury nás těmI těžko přelouskatelnými díly budou krmit, jak jen to půjde, a na druhou stranu po světě budou vždy pobíhat ti, jež budou vymýšlet nové a nové příběhy, o které se budou chtít podělit se světem. Pokud najdete v literatuře krásu, jen stěží ji pak opustíte. Tak jako já.

Na úplný závěr bych vám měla nějakou četbu doporučit, tady tedy je něco málo:
One Day - David Nicholls
The Secret - Rhonda Byrne
Milý Johne - Nicholas Sparks
Harry Potter série - J. K. Rowling