Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Po Šťastní lidé čtou a pijou kávu a Šťastní lidé mají snadný život se na pultech knihkupectví objevilo další z děl Francouzky Agnés Martin-Lugand. Odbíhala jsem od knihy stejně často jako hlavní hrdinka Yaël od svých nejbližších, nebo mě Agnés nek...

Kvůli Lituji, čekají mě... začneš nosit podpadky a červenou rtěnku

cteni
zdroj: Archiv blogerky cteni
aktualizováno 19.08.2018, 00:00 | 19.08.2018, 00:00 | Adéla Jursíková/Krasna.cz

Po Šťastní lidé čtou a pijou kávu a Šťastní lidé mají snadný život se na pultech knihkupectví objevilo další z děl Francouzky Agnés Martin-Lugand. Odbíhala jsem od knihy stejně často jako hlavní hrdinka Yaël od svých nejbližších, nebo mě Agnés nekompromisně přikovala ke svým řádkům?

Proč jsem během četby neustále myslela na víno?


Tahle kniha z tebe udělá vínovou násosku!

 

Agnés, Agnés, my to spolu máme složité...


První knihu autorky Agnés Martin-Lugand jsem si koupila ještě v době, kdy jsem žila ve Zlíně. Tedy někdy před 2 až 3 lety. Nadchla mě obálka prvotiny Šťastní lidé čtou a pijou kávu i samotný název. Titul dokonale ztělesňoval mou představu spokojenosti. A v podobném duchu Lugandka píše. Pohodově. Nenáročně. Lehce. Bez dramat. Předvídatelně.

 

Svému stylu zůstává milá Agnés věrná i v případě Lituji, čekají mě... Píše knihy zcela dokonalé pro letní dovolené, ranní cesty do práce přeplněným metrem nebo pro vyplnění volných chvil v čekárně u lékaře. Pokud tě v průběhu četby někdo vytrhne, nevadí ti to. Zaklapni knihu a jdi se věnovat důležitějším aktivitám, aniž bys musela neustále přemýšlet nad hrdiny, jejich osudu nebo o dalším vývoji příběhu. Tuto geniální vlastnost autorky však zároveň považuji za její největší slabinu. Právě pro nedostatek napětí dokáži knihu číst pouze pod nápory slunečních paprsků nebo právě v hektičtějších dobách.

 

Lituji, čekají mě... jednoduše nenadchne, neurazí. Ale jedna věc mě fascinuje.


Přestože jsem se do knihy nedokázala ponořit, docela výrazně mě ovlivňovala. Neustále jsem totiž musela myslet na vino, nosit boty na podpatku a rty si líčit rudou rtěnkou. Jako pravá Francouzka. Dlouho jsem dumala, jak toho Agnés docílila. Pak mi to došlo. Autorka umí brilantně vylíčit postavy.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Vtipná kniha v povinné četbě? Kdo chytá v žitě
Tip na dárek pro bráchu i kámošku? Kniha nikdy neurazí
Pojď hledat tajemství v Tajné knize!

 

Jsou surové, barvité a působí jako lidé, které znáš. Proto si je snadno podvědomě pustíš do reality. Proto máš neutuchající chuť si s nimi otevřít láhev vína. Snažíš se vyrovnat hlavní hrdince a následuješ její styl. A tohle se stalo rozhodujícím argumentem pro nákup další knihy Martin-Lugand. Přestože vím, že se na prvních 70 stranách nic nestane.

 

Musím také podtrhnou a zdůraznit, že nakladatelství Motto odvádí výtečnou práci při produkci svých knih. Překlady jsou kvalitní, nepotkáš se s kostrbatou stylistikou a když už najdeš chybu, je jedna na 100 stran ve formě pouhého překlepu. A pak mi teda chyběla jedna čárka, tu jsem však taky ochotná přehlédnout v porovnání s jinými publikacemi, jež jsem dostala v posledních letech do rukou...

 

Zdlouhavý rozjezd a zběsilý úprk do cíle


Abych příběh zcela nevynechala, dovolím si pár poznámek k ději. Jak jsem naznačila o dva odstavce výš, opravdu velice dlouho trvá, než se v knize něco stane. Snadno tedy podlehneš dojmu, že čteš jen jeden nekonečný popis. První zvrat přichází v polovině knihy, pak se něco jakž takž děje a na posledním řádku si říkáš: ‚‚Jako vážně?!‘‘ Ono rozuzlení se totiž odehraje asi ve třech větách a způsobem, jenž se mi zdá mimořádně odbytý. Problém se řeší asi na 150 stranách, a pak jako by Agnés došel dech, vydavatel jí dal nůž na krk a ona to potřebovala rychle dokončit.

 

Rovněž bojuji s pojetím, kdy prakticky už na druhé stránce víš, co se stane a jak to dopadne. To je ten důvod, proč tě nic nežene kupředu a čteš, když si vzpomeneš. Příběh nehltáš, nepolemizuješ, nedomýšlíš si paralelní linie. A nic tě nepřekvapí. Ale jak jsem již napsala - na léto dobrý a Štěstí mi uniká mezi prsty si ochotně přečtu taky. V srpnu na Moravě.



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •