Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Už pátý měsíc chodím do školy. Sice v takovém lehce porouchaném stavu, kdy bez kapesníčků neudělám ani krok, ale pořád ještě můžu chodit. A máme to období všech seminárek, esejí a taky prezentací.

8 + 2 věci, které zažije (snad) každý při tvorbě prezentace

Učení
zdroj: Thinkstockphotos Učení
aktualizováno 24.01.2017, 00:00 | 24.01.2017, 00:00 | Andrea Fialová/Krasna.cz

Už pátý měsíc chodím do školy. Sice v takovém lehce porouchaném stavu, kdy bez kapesníčků neudělám ani krok, ale pořád ještě můžu chodit. A máme to období všech seminárek, esejí a taky prezentací.

Včera jsem dostala s týdenním zpožděním svá témata na prezentaci, která mám do příští středy zpracovat. Se zpožděním proto, že místo předchozí hodiny jsem ležela v zubařském křesle a poslouchala duchaplné rady o tom, jak vidět, že si čistím dobře a pečlivě zuby, ale že to není pořád ono - abys to chápala, je to asi rok, co jsem od stejné zubařky dostala radu, že bych si mohla zuby čistit v pokoji, když se učím, nebo v obýváku, když koukám na televizi, aby to čištění bylo opravdu 100%. Ne díky, já budu skromná a spokojím se jenom s koupelnou.

 

Takže teď v 15:43 ležím v posteli, mám vedle sebe čaj, citrónovou vodu, nějaké zázvorové pastylky a Paralen (ano, tím naznačuju, že využívám den volna pro to, abych se vyležela) a zkouším namastit nějakou tu prezentaci. A protože si musím dát pauzu, tak se z toho hned vypíšu článkem.


1.) "Co je to, sakra, za téma? Ani Google si s tím neví rady!"


Tohle se mi stává poměrně často. Když mi nějaký učitel zadával téma mé prezentace, mělo mě pokaždé trknout, proč se mě 5x ptá, jestli si s tím tématem dokážu poradit. Tím pádem mě mohlo i napadnout se minimálně nad tou otázkou pozastavit, nebo se zeptat po hodině daného kantora, jestli by mě mohl třeba nějak nasměrovat, ať vím, kde hledat (dělá to tak spousta lidí, proč ne já?!)
Ne, slečna Fialová pokaždé odkejve, jakej je to No problem, a pak by doma vzteky začala okusovat notebook, házet skleničky proti zdi a šla ven zkopat nějakého nevinného chudáka, když zjistí, že ani strejda Google si není úplně jistý tím, co po něm chceme.

 

2.) "Hurá, konečně jsem něco našla!"


Je jedno, jestli sis zavařila Google svými dotazy, které jsi neustále pozměňovala, abys alespoň něco našla, nebo ses doslova potápěla ve všech knihách, které jsi v knihovně na dané téma našla. Konečně máš to, co jsi hledala. Čímž nastávají dvě možnosti, které mohou nastat:

 

3.) "Ty vole, toho je zase nějak málo"


Tolika hodin jsi bojovala o nějakou tu informaci a teď tu je. Věta jednoduchá, ani ne půl řádku dlouhá, navíc tě neodkazuje někam dál. To je přímo k nasrání, ne? (řekněme si to na rovinu) K dokonalosti chybí už jen vysmátý smajlík od autora dané věty, se slovy: "To jsi nečekala, co?"

 

4.) "Ty vole, toho je zase nějak hodně"


Druhá možnost, a často ještě horší, když najdeš text, který odpovídá tomu, co hledáš. Ale má 15 stran a ty všechno potřebuješ nahňácat do 10 slaidů, a ještě v bodech.
Fajn, jdeme hledat ty nejdůležitější věci. Po 5. straně na tebe jdou mdloby - ono je důležité snad úplně všechno. I ta ilustrace panáčka, který sedí za stolem a ťuká si něco do počítače. I ten překlep, který je na straně 3 v druhém odstavci uprostřed. Všechno se do té prezentace musí nějak dostat.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Jak na školu?
Má pro tebe vysoká škola smysl?
V čem se skrývá úspěch ve škole?

 

5.) "To vypadá hrozně"


Konečně jsi dala dohromady soubor, který má hlavu a patu, je tam občas i nějaký ten graf, obrázky, tabulky a další sračičky. Když ale vidíš, jak tvoje práce vypadá po vizuální stránce, tak by sis nejraději vlezla do sprchy, aby nikdo neviděl, jak brečíš. Na jednom slaidu je příliš mnoho informací, další je skoro prázdný, tenhle graf je moc vpravo, protože se mu nechtělo jít víc na střed, komentář k němu není skoro vidět, nebo je vidět až moc. Jedno písmo je moc velké, pak malé, někde je tučné, někde ne. Ani animované efekty to určitě nezachrání.


6.) "Já zapomněla na zdroje!"


Chyba, kterou jsem zažívala hlavně u důležitých prezentacích na střední škole. Od té doby jsem se jí naučila vyvarovat, ale přesto to občas není ono. Máš hotovou prezentaci, dokonce i nějak vypadá, a když ji spokojeně zavíráš a, v lepším případě, ukládáš, si najednou s hrůzou uvědomíš, že jsi zapomněla napsat odkazy na všechny ty knihy a internetové portály, ze kterých jsi čerpala. Slabší povahy už jistě visí na nejbližším dubu, ti silnější jedinci projíždějí historii, která obsahuje snad miliony stránek, které jsi za posledních pár dní tvé práce navštívila. A hledají, a hledají, a používají CTRL+C, CTRL+V, a zase hledají...

 

7.) "Kde mám flashku?"


Prezentace je úplně hotová, uložená, připravená na odvoz na školy, ale je tu problém. Není ji čím do té školy donézt.
Jestli potřebuji na něco pípák, protože to věčně nemůžu najít, tak jsou to klíče, auto a flashka. Protože ta nikdy není na tom samém místě, kde jsi ji nechala naposledy.
A i když jich máš a používáš asi 3, tak najednou není ani jedna. Prostě šly někam na mejdan, kde se zapomněly, jinak to absolutně nechápu.
Po otravování všech kamarádů a spolužáků, konečně seženeš někoho, kdo se obětuje a půjčí ti ji. A hele, najednou ji najdeš. Takže nejenom, že vypadáš jako bordelář, ale ještě jako debil.

 

8.) "Musím si připravit podklady"


Najednou tě napadne další myšlenka - když už ses takovou dobu patlala s dokonalou prezentačkou, tak přece jen suše nepřečteš těch pár bodů, ke kterým občas řekneš něco duchaplného, plného "Éhm, nóóó, takže, tady vidíte".
Musíš si nachystat perfektní scénář, se kterým všem vytřeš zrak. A tak sedáš k Wordu a stává se z tebe nejnovější Čapek, Rowlingová nebo Viewegh. Tolika úžasných myšlenek, slovních obratů, hříček a důležitých citátů, se kterými se jednou určitě zapíšeš do dějin.

 

9.) "To byla katastrofa/To bylo úžasný!"


Scénář č. 1:
Tvá úžasná prezentace bohužel naprosto zapadla do přihrádky všech průměrných prezentací, které tví spolužáci vytvořili pět minut před hodinou, bez jakékoliv přípravy.
Byla jsi tak nervózní, že jsi zapomněla na tvé připravené poznámky, které jsi měla položené před sebou, takže jsi do nich ani jednou nenahlédla. Raději jsi tvou řeč mastila "spatra". Samou nervozitou z tebe však padalo jen to, na co sis zrovna vzpomněla, občas jsi najednou vyhrkla nějakou informaci, kterou jsi měla říct o 5 slaidů dříve (a ještě to publiku řekneš - pohoda, proč se snažit maskovat chyby, když o nich může vědět úplně každý), a někdy jsi říkala i něco, co jsi měla říkat až o něco později. Vše za doprovodu již zmíněného: "Éhm, nóóó, takže, tady vidíte". A v půlce jsi měla naprosto dokonalý desetivteřinový zásek, když jsi najednou "ztratila nit".
A víš co? Příště to bude určitě mnohem lepší.

 

Scénář č. 2:
Naprosto jsi všechny odzbrojila svým výborným projevem, perfektním designem prezentace a kantor se jen rozplýval nad tím, že takovou práci neviděl za celou tu dobu, co daný předmět učí. Ale ty stejně sedíš na židli a říkáš si, jaká byla tvoje prezentace sračka, protože ses na začátku lehce přeřekla. A víš co? Příště to bude určitě mnohem lepší.

1 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •