Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

V minulém příspěvku jsem si lehce postěžovala na to, jaké to je hledat práci v Praze (i když, ono to bude všude asi stejné). Abych to neměla tak jednoduché, rozhodla jsem si najít v Praze i nějaké to bydlení.

Kde domov můj?

Vlastní bydlení
zdroj: Thinkstockphotos Vlastní bydlení
aktualizováno 11.12.2017, 00:00 | 11.12.2017, 00:00 | Andrea Fialová/Krasna.cz

V minulém příspěvku jsem si lehce postěžovala na to, jaké to je hledat práci v Praze (i když, ono to bude všude asi stejné). Abych to neměla tak jednoduché, rozhodla jsem si najít v Praze i nějaké to bydlení.

Nějakou vizi vysněného obydlí bych měla (byt s vlastní vířivkou, ze které je nádherný výhled na Prahu, snídaně až do postele a k tomu vlastní pomeranian zdarma), ale ta má několik velkých trhlin:

 

1. Jsem student.


2. Vzhledem k bodu č. 1 musím dost dřít na brigádě, abych si mohla dovolit víc než žvýkačku pod sedadlem.


3. I když mi rodiče dost pomáhají v mých začátcích, nemůžu si stále dovolit víc než spolubydlení (na druhou stranu - aspoň se v noci nebudu sama bát, že mě bubáci sežerou).

 

Od konce srpna jsem tedy projížděla různé nabídky volného spolubydlení v Praze. Všechny jsem si poctivě četla, prohlížela fotografie, hezky odpovídala, snažila sebe samotnou co nejlépe popsat (taková ta klasika - že jsem studentka, co po sobě umí uklidit, nekouří, nemá zvířata, v kuchyni nevaří pervitin, ví, který kartáček je její, a neukusuje netopýrům hlavy). Přesto jsem dospěla k názoru, že většina nabízejících pracuje někde na personálním, protože se absolutně neobtěžovali odepsat (kdyby napsali aspoň "Trhni si nohou"), nebo se jedná o lidi, hledající občasné povyražení (víš jak - třikrát týdně si spolu vrznem a můžeš tu za desítku měsíčně bydlet... WHY NOT?) nebo lidi patřící do škatulky #DělášSiZeMěSrandu.

 

Do té poslední skupiny bych pravděpodobně zařadila slečnu, která mě před pár týdny ohromila svým příspěvkem v asi takovém znění:

 

Ahoj,
od začátku října hledám novou spolubydlící do samostatného pokoje v bytě, který se nachází v centru Prahy asi 2 minuty od metra B,
(až sem je to v cajku), vzhledem k tomu že jsem vegetariánka, hledám k sobě někoho, kdo bude taktní a nebude mi vařit a smažit maso v kuchyni, abych nemusela čuchat ten smrad z mrtvol (jako tady už je to trošku zvláštní, ale tak pořád se to dá chápat). Navíc na rovinu říkám, že nejsem člověk zvyklý na jiné lidi, tudíž budu ráda, pokud se mnou budeš komunikovat co nejméně a veškerý pohyb po bytě omezíš na naprosté minimum. (Tak jasně, pohoda - prostě budu chodit čůrat jenom, když nebudeš doma, a v případě, že by v noci hořelo, tě nechám klidně spát. Ráno jsme se pozdravily, tak teď už bych to s tou komunikací asi přeháněla.)

 

Světe div se, tato slečna měla takových zájemců o spolubydlení, až mě to donutilo zapřemýšlet nad tím, kolik sadomasochistů v naší populaci žije.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Mámo, táto, kup mi byt! Očekáváš ho k osmnáctinám také?
Jak jsem si našla bydlení v Londýně?
Jste připraveni na společné bydlení?


Nakonec jsem zakotvila v bytě na Černém mostě - na metro asi 10 minut, do OC o minutu déle. Do školy 1 hodinu a 10 minut. Bydlím tu už měsíc. Příští víkend se stěhuji pryč. Ze všech nabídek jsem totiž narazila na byt, kde bydlí tři čuníci, kterým nevadí koupat se ve špinavé vaně, vařit na špinavém sporáku a ani je nějak nezaráží, že se tu nemůžou projít jen v ponožkách, protože by je během jedné procházky po bytě měli černé. Dokonalý příklad přísloví: "Když ptáčka lapali, krásně mu zpívali" - když jsem přišla na prohlídku, byt byl poměrně uklizený (že byly na sporáku hrnce a pánve jsem nějak neřešila - to jsem ještě nevěděla, že to bylo pravděpodobně maskování té špíny, kterou na tom sporáku měli), milion slibů a ujišťování, jak se tady pravidelně uklízí, a bla bla.

 

Suma sumárum:

 

- času, který jsem strávila v metru a autobuse na cestě do školy je neuvěřitelně hodně


- uklízím tu akorát já


- spolubydlící neustále pomlouvá holku, která tu bydlela přede mnou, že se odsud odstěhovala a neobtěžovala se hledat náhradu (já na to upřímně asi taky hodím bobek, protože bych se styděla pod svým jménem něco takového inzerovat)


- ta samá spolubydlící mě při tom pomlouvání stihla uzemnit hláškou "No tak já vím, že je tu docela špína, ale tak jestli to někomu vadí, tak ať si tu uklidí"


- jsem v takovém stavu, že už si dokonce i dezinfikuju prkýnko na záchodě před každým použitím (a dokonce je mi milejší sprchovat se ve fitku než tady).

 

Minulou středu už mi ruply nervy (čti: drhla jsem umaštěnou mikrovlnku hodinu a půl, když v tom mi zavolal přítel a já se mu rozbrečela do telefonu, že s těmi prasaty tu nebudu už ani minutu), sedla jsem k Facebooku a dala se do hledání. Vida, našla jsem krásný pokojík (opět sdílený) v centru Prahy, takže ušetřím 45 minut na cestě do školy, ČISTÝ, útulný, zařízený. Ihned jsem si sjednala prohlídku, ihned jsem si s těmi lidmi plácla a v sobotu se konečně stěhuju pryč. Drž mi tedy palce, aby to bylo mé poslední stěhování alespoň během příštích dvou let.

 

 

Poučení z tohoto článku: Uvidíš-li zajímavou nabídku bydlení nejen na Černém Mostě, pozorně se dívej po tom, jak moc čisto v bytě je (ideálně všechno projeď bílou rukavičkou). A dívej se opravdu všude. Pokud se náhodou dostaneš do tohoto bytu, tak ho s mým požehnáním klidně rovnou podpal. Já jsem srab, takže se radši jen přestěhuji.
 



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •