Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Stojím před vchodem na kliniku. Klepu se zimou a vyčerpáním.

Jak bojovat s mentální anorexií (rady a tipy)

1
zdroj: Thinkstockphotos 1
aktualizováno 05.09.2016, 00:00 | 05.09.2016, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Stojím před vchodem na kliniku. Klepu se zimou a vyčerpáním.

Déšť mi padá do vlasů a stéká po mé bledé tváři.

Bolí mě v krku, mám teplotu a silný kašel. Poslední půl rok je to již po několikáté.
Doktorka v ambulanci se na mě soucitně dívá a poté dlouze diskutuje s mámou.
Všichni už jsou zoufalý.
Doktoři mi předepisují léky a snaží se mi promlouvat do duše.
Rodina se semnou přestává bavit. Máma je na mě neustále naštvaná a svým negativním
postojem se mě snaží donutit jíst.
Táta za mnou chodí a snaží si o všem promluvit, já ho však vždy odbydu větou ,,Jsem v pořádku".
Učitelé kroutí hlavou nad mou absencí ale nic neříkají. Ví, že to nezvládám a snaží se mě tolik nezatěžovat.
Kamarádky už také strácejí naději. Už mě neberou na pizzu, už mi nekupují bonbony, už mi každý večer nevolají a neptají se co jsem snědla. Už si zvykly na větu ,,Nic, neměla jsem hlad".

Doslova se dobelhám do svého pokoje. Mám mžitky před očima, musím si urychleně lehnout než se skácím k zemi.
Ulehám do postele, zavírám víčka a pláču. Jak to bude ještě dlouho trvat? Jak dlouho budu takhle "přežívat"?
Vzpomínám si na to, jaké to bylo když jsem byla malá a byla jsem nemocná.
Ležela jsem v posteli, popíjela slďounké kakao a jedla rohlík s máslem a medem. Bývalo mi krásně.
Snažím se uklidnit a začnu snít o tom, že se jednou vyléčím. Sním o tom, že to jednou dokážu. Sním o tom, že si jednou zase udělám kakao a namažu rohlík s máslem a medem....někdy, v budoucnu....
A dost! Žádné někdy....ale TEĎ!
Najednou se mě zmocní vlna neuvěřitelného odhodlání.
Celá rozklepaná jdu do jídelny. Po tváři mi pořád tečou slzy a hlavou mi začnou probíhat čísílka kalorií.
Začnu si zpívat, musím okamžitě přehlušit anorexii, která se snaží zmocnit mých myšlenek!
Roztřeseně vytahuji máslo (ano, ten šíleně kalorický tuk), vytahuji bílý rohlík (ano, ten tukový!) a nabírám lžičkou med (ano sladký kalorický med!)
Sedám si ke stolu, popíjím kakao a vychutnávám si sladkou chuť medu, který mě příjemně hladí po mém bolavém krku.
Čekám pláč, týdenní hladovku a úmorné cvičení, ale když polku poslední sousto a dopiju poslední doušek kakaa, rozplakám se, ale nikoliv výčitkami, ale štěstím ♥.

A to byl ten zlom a po dlouhé době konečně krok dopředu!

Od května 2015 se můj stav začal velmi zhoršovat.
Odhodlání vyléčit se začalo pomíjet a pravidelnost a dostatek jídla se začala vytrácet do neznáma.
Začalo to znovu. Pomalu ale jistě jsem se opět propadala do velkého průšvihu.
Začala jsem se znovu točit v bludném kruhu ze kterého jsem nedokázala za boha vystoupit....až do té chvíle.
Od začátku mé lečby (od roku 2013) se mi střídaly chvilky, kdy se mi dařilo a kdy ne.
Jenže to bývala vždy otázka týdnů, maximálně pár měsíců.
Teď to ovšem trvalo rok.
Rok, než jsem to konečně dokázala zase prolomit. Rok, než jsem dokázala opět vykročit z toho bludného kruhu.
Trvalo to dlouho, ale dokázala jsem to!
Konečně jsem se opět dostala do stádia, kdy jím pravidelně. Kdy nepřežívám na light jogurtech a zelenině.
Konečně začínám opět rozšiřovat svůj jídelníček. Konečně jím jídla, která jsem si celý tenhle rok zakazovala.
Konečně mám energii!
Konečně začínám opravdu bojovat!

A tím pádem mohu konečně napsat tenhle článek! :)

Rady a tipy jak bojovat s mentální anorexií

Neřeknu Vám jak se vyléčit, neřeknu Vám přesný návod, jak se z toho dostat.
Ale mohu Vám napsat pár bodů, ve kterých se s Vámi podělím o to, co pomáhá mě.

1. Jídlo
Co si budeme povídat, pravidelná, vyvážená a dostatečná strava je nejdůležitější!
Jak já se bála, že po jednom kousku čokolády přiberu deset kilo a přitom na jídelníčku (ze kterého bych ještě před měsícem dostala infarkt) mám co dělat, abych si váhu udržela. (pod odstavcem naleznete dva příklady)
Nejdůležitější je zkušenost.
Nejdůležitější je zkusit to a zjistit, jak moc těžké je přibrat a jak zbytečný a nesmyslný Váš strach je!
Donutit se ale sám sníst jídlo, které jste roky nejedli. Donutit se jíst pravidelně, když jste jedli sotva dvakrát denně.
To je opravdu těžké. Proto pokud se stále snažíte, bojujete s tím dlouho a stále se Vám nedaří, požádejte o pomoc ostatní. Snídejte a večeřte s rodinou, obědvejte ve škole pod dozorem učitelů (tohle mi moc pomohlo už dříve!) a svačte v přítomnosti dobrých kamarádů, kteří Vám dodají sílu a (důležitou) podporu!
Snažte se jídlo nevnímat jako svého nepřítele, ale jako lék, který Vám pomáhá uzdravit se ♥.
Nedávejte si velké cíle! Začněte pomalinku (ale jistě) přidávat na jídle. Místo jednoho jídla denně snězte tři. K obědu v podobě jablka přidejte jogurt. Pomalu začněte přidávat jídla a obměňovat je. Postupně zařazujte i potraviny, ze kterých máte strach (ano, je to důležité!). Nebojte se občas dát si kousek čokolády na svačinu
nebo zkusit místo celozrnného rohlíku bílý.
Slibuji, že s Vaší váhou se i po jedné tabulce čokolády nebo bílém rohlíku s máslem a medem vůbec nic nestane!

Jídelníčky:
Sn - bílý jogurt, sušené ovoce (meruňky, křížaly) a bílá káva
Sv - banán a celozrnná sušenka
Ob - Vaječná omeleta, kaiserka a šopský salát
Sv - kinder mléčný řez, alpro soya jogurt
Ve - těstoviny s mrkvičkou a kukuřicí

Sn - palačinka s marmeládou a tvarohem, bílá káva
Sv - jablko a 1 celozrnná sušenka
Ob - brokolicový karbanátek s bramborovou kaší
Sv - mandarinka a lindt bonbon (bílá čokoláda)
Ve - 1/2 slunečnicové kostky, sýr,lučina a salát
Ve2 - alpro soya nápoj vanilkový

Prosím, berte ohledy na to, že začínám přídávat a jsem teprv na začátku.
Samozřejmě že to není dostatek. Proto stále přidávám jak na pestrosti tak energetické hodnotě. Oproti minule zmíněným jídelníčkům zde vidím pokrok a to mě motivuje dál přidávat a dál rozšiřovat můj jídelníček ! :)

Jediné co Vám brání jste Vy sami, překonejte se!

2. podpora
Nemůžete na to být sami.
Anorexie je velmi silná nemoc a Vy potřebujete v těžkých chvílích podržet!
Pokud máte tenhle problém, svěřte se ostatním. Řekněte to rodičům, učitelům ve škole i kamarádům.
(Často je důležitý i psycholog a psychiatr!)
Požádejte je o pomoc!
Já vím, že ne každý má kolem sebe maximální podporu, ale i jeden nebo dva lidé, kteří Vás s jídlem budou hlídat Vám budou užitečnější než nikdo.
Já třeba doma nemám nikoho, kdo by mě s jídlem hlídal, kdo by mě podporoval a snažil se mi pomoc.
Ale právě z toho důvodu, jsem musela podporu nalézt jidne!
Poprosila jsem své nejbližší kamarádky a sebrala odvahu poprosit i učitele ve škole.
Z vlastní zkušenosti Vám mohu potvrdit, že dlouho sami bojovat nejspíš nevydržíte.
Přepadnou Vás špatné chvilky, kdy budete chtít všechno vzdát.
Právě proto je podpora a pomoc ostatních tolik důležitá!

PŘEČTI SI TAKÉ:

Dívka vážila jen 39 kilo! S anorexií se dokázala poprat

O čem je vlastně anorexie? Den z pohledu anorektičky

Mentální anorexie - Jak to všechno vlastně začíná?

podpora na internetu + a -

Podporu na internetu zde také zmíním.
Hodně z Vás tráví na internetu dost času.
A plno z Vás, co trpíte ppp na internetu hledáte i podporu.
Určitě, může to někomu pomoc. Například mě můj blog pomáhá naprosoto neskutečně.
Pomáhají mi Vaše krásné komentáře a zprávy plné naděje.
Také znám plno holek, kterým blog a podpora internetu pomohla vyléčit se. Jenže...
Vše má své pro a proti. Na internetu můžete hledat podporu. Můžete navštěvovat recovery blogy nebo si vlastní dokonce psát, ale přiznejte si, zda Vás občas nenapadne najet na pro ana blogy. Zda občas nekliknete místo na blog holky, která se léčí na blog holky, která hubne.

To je první věc, na kterou si musíte dávat pozor.
Další jsou ppp skupiny na fb.
Zmiňovala jsem je již jednou a zmíním je i podruhé.
Už jsem na tohle téma psala před rokem článek,
který si můžete přečíst zde - PPP skupiny.
Tyhle skupiny jsou určené k tomu, aby pomohly ostatním. Ve své podstatě na nich není nic hrozného ALE...
Problém těchhle FB skupin je v tom, že tam píše plno holek, které s ppp stále bojují. Když se podíváte na některé příspěvky, jsou plné beznaděje, zoufalých rad o pomoc. Jsou tam také srovnávání a porovnávání.
Neříkám, že jsou tyhle skupiny vyloženě spatné. To ne! Sama jsem nedávno byla v takové krizi, že do jedné z nich napsala. Občas vidět, že v tom nejste sami není špatné, ale denně tam trávit čas. Pročítat příspěvky všech holek a marně čekat pomoc....NE!
Opravdu tohle Vám nepomůže, proto prosím, myslete na to a pokud už členkou nějaké takové skupiny jste, snažte se to pročítat minimálně (v lepším případě ve skupině ani nebýt)!

3. deníček

Vše si pište!
Založte si deníček, do kterého si pište Vaše jídelníčky. Pocity ohledně jídla. Pocity ohledně váhy.
Pište si vše, co máte s jídlem spojené. Dále si napište seznam toho, o co Vás anorexie připravila.
Pište si veškeré motivační věty. Pište si všechny Vaše pokroky ale i pády. Pište si vše!

4. společenský život
Nezůstávejte doma ve svém pokoji osamotě, v přítomnosti anorexie.
Snažte se trávit co nejvíc času s Vašimi kamarády. S Vaší rodinou a blízkými lidmi, keré máte rádi.
Navyhýbejte se společenským akcím.
Věnujte se běžným aktivitám. Snažte se Váš život co nejvíc užívat!

5. zájmy, koníčky
Najděte si něco, co Vás naplňuje.
Cokoliv, zpěv, hru na klavír, čtení, blogování, malování....
Hledejte sami sebe. Zaměřte svůj zájem na něco užitečnějšího a přínosnějšího než je hubnutí a posedlost jídlem.
Hledejte jiný smysl života, hledejte něco, co Vás bude činit šťastnými!

6. sport
Ano i sport sem patří.
Samozřejmě, nic se nemá přehánět a proto je důležité tohle brát s rozvahou! OBZVLÁŠŤ V ANOREXII!!!
Ne že začnete jíst, ale úmorně cvičit abyste to rychle spálili! (To ne, to opravdu není cesta ven).
Občas se však projet na kole nebo si lehce zacvičit na škodu určitě není.
Ve sportu můžete najít zalíbení, může Vás zbavit nepříjemných pocitů ze snězeného jídla a pomoci Vám zvednout i vaše sebevědomí.

7. Váha
Děkuji bohu za mou slabou chvilku, ve které jsem se na anorexii naštvala takovým způsobem,
že jsem svoji váhu rozbila.
Dřív jsem trpěla posedlostí vážit se několikrát denně, nejlépe po každém jídle.
To bylo pochopitelně špatně.
Holky, vážně se chcete pořád stresovat tím kolik vážíte?
Víte o tom, že váha je jen nic neříkající údaj?
A navíc, chcete aby se Vaše nálada a Váš život točil jen kolem jednoho blbého čísla na váze?
Je to jen o zvyku. Vím, že ne každá z Vás se dokáže váhy vzdát úplně a od téhle chvíle se přestat vážit úplně.
Proto se snažte važit jednou za týden nebo jednou za 14 dní.
V lepším případě jednou za měsíc.
Když jsem začala víc jíst, musela jsem váhu zničit.
Měla jsem takový strach že přiberu! Nemohla jsem ta čísla vidět.
Nepříjemné myšlenky ohledně postavy a své váhy jsem zaháněla příjemnými myšlenkami na krásný život, který mě čeká pokud vydržím a nepolevím. Když jsem se pak musela zvážit u doktorky a slyšela, že po tom, co jsem začala víc jíst jsem ještě zhubla, došlo mi jak je můj strach z příliš rychlého nárustu váhy nesmyslný.
Došlo mi, že budu muset jíst ještě mnohe víc.
Čekají mě nejspíš silnější výčitky z jídla, ale také mnohem větší dávka energie, kterou potřebuji k tomu abych žila život, jaký si přeji!

8. Nepřemýšlejte o tom, co bude.
Myslete na to, co je!

Jednou se vyléčím...
Musím myslet na budoucnost...
Musím myslet na to, že mě nebude nikdo chtít...
Musím myslet na to, že nedodělám školu....
Musím myslet na to, že třeba jednou nebudu mít děti....
Musím myslet na to, že budu mít vážné zdravotní následky...
Jednou se vyléčím....
Tak tuhle chybu jsem dělala velmi dlouho!
A ze zkušeností a zpráv, které mi chodí vím, že to dělá i plno z Vás.

Přestaňte přemýšlet o tom, co za následek to mít bude.
Zamyslete se nad tím, co za následek to má!!!
Jste šťastné?
Máte se rády?
Máte energii?
Zvládáte školu? (práci?)
Žijete tak, jak byste žít chtěli?

Najděte si chvilku sami pro sebe a shrňte si vše, o co jste díky anorexii přišli.
Sama jsem se při těchhle myšlenkách rozplakala.
Skoro tři promarněné roky.
Skoro tři roky "přežívání".
Bylo to smutné, bylo to nepříjemné, ale bylo to nutné.
Došlo mi, že si nemohu dál opakovat svoji oblíbenou větu ,,Jednou bude lépe".
Došlo mi, že pokud opravdu chci, aby jednou bylo lépe, nesmím svůj boj odkládat....musím začít hned!
Totéž platí i pro všechny z Vás.
Nežijete budoucností, ale přítomností!
Proto neřešte co bude, ale řešte co je!

Uvědomte si, že anorexie jen tak sama neodejde.
Není to lehká nemoc, která se dá snadno překonat bez slz, pádů i chvílích beznaděje.
Neberte anorexii jako součást sebe, jako součást svého života! Berte ji jako odpornou, hnusnou nemoc!
Chcete ji nechat vyhrát? Chcete ji nechat dosáhnout jejího cíle? Zničit Váš život?
Určitě ne!
Nebojte se, opřete se do toho a bojujte!
Na konci boje na Vás čeká ta nejkrásnější odměna v podobě normálního života!♥

Tenhle článek jsem chtěla napsat už dlouho.

Jenže jsem nemohla psát o něčem, co jsem sama neplnila.
Nemohla jsem psát o něčem, o čem jsem sice věděla ale neřídila se tím..
Nemohla jsem Vám radit co a jak aniž bych to měla sama vyzkoušené.

Poslední půl rok mě dostal na dno a já si uvědomila že to takhle dál nejde!
Posledních pár týdnů jsem se začala řídit vším, co jsem zde uvedla.
A výsledek?
Jsem opět zpátky ve svém aktivním boji.
Rozšiřuji své jídelníčky o další potraviny.
Přestávám se bát sladkostí, přestávám počítat kalorie, přestávám mít tak silné výčitky.
Získávám energii a můj život se naplňuje radostí a štěstím.

Všem holkám s ppp držím palce a doufám, že jim tenhle článek alespoň trochu pomohl.
Mějte se krásně, nevzdávejte se a bojujte ♥

Článek pro tebe napsala čtenářka Ella z blogu
ellacloeana.blog.cz.




2 hlasů
Vaše hodnocení