Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Také jsem si myslela, že to vím. Vždycky jsem si myslela, že zrovna tématu poruch příjmu potravy rozumím, chápu ho. Ale je to nesmysl.

O čem je vlastně anorexie? Den z pohledu anorektičky

Přísná dieta
zdroj: Thinkstockphotos Přísná dieta
aktualizováno 27.02.2013, 00:00 | 27.02.2013, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Také jsem si myslela, že to vím. Vždycky jsem si myslela, že zrovna tématu poruch příjmu potravy rozumím, chápu ho. Ale je to nesmysl.

Čtenářka
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)
Pralinka

http://ppp2.webnode.cz/


Poruchy příjmu potravy pochopíte ve chvíli, kdy do jedné z nich opravdu sklouznete. Je to vlastně jednoduché - mnohdy stačí pár slov, nevinných poznámek okolí či článek z časopisu. A co je nejhorší - někdy prostě stačí vlastní cílevědomost, snaha mít vše dokonalé, přesné.

Vtipné je, že po nějaké době si svůj problém začnete uvědomovat sami od sebe, ale nemáte sílu se svých pravidel vzdát. Nemáte sílu si to přiznat, nebo možná nechcete. Máte krásný sen o kráse a dokonalosti, který se však změnil, a vy to nechcete vidět.

Každý den ráno vstáváte se smíšenými pocity. Děsíte se úkolů, které vás ten den čekají. Děsíte se školy i odpoledního tréninku, ale jedno vás žene kupředu. Vy MUSÍTE, musíte to všechno zvládat, musíte být dokonalé. Na druhou stranu máte dobrý pocit, že jste ještě nic nesnědli. Po "snídani" se připravíte k odchodu. Dávno už to není to důkladné nalíčení, obléknutí a poslední usmátí se na sebe do zrcadla před odchodem z domu. Obléknete si prostě to, co vás nejvíce zahřeje. Zima, už doma před odchodem vám je zima - a co teprve venku! Namalovat se už dávno nemáte sílu ani čas. Aspoň se učešete. Před opuštěním bytu se ještě rozhodnete, co si vezmete k svačině. Rohlík? Jablko? Nebo nic? Nakonec volba padne na mandarinku, protože je nejmenší, a vyrazíte.

Cestou do školy přemýšlíte, co se asi ten den stane. Už se těšíte, až přijdete domů a budete si moci sednout, i když vlastně dobře víte, že "sedět" si tak tlustí lidé jako vy nemohou dovolit. Ve škole jako vždy sedíte a koukáte před sebe. Někteří učitelé mají nemístné poznámky o vašem znuděném výrazu. Kdyby tak věděli, říkáte si. Prý znuděný... Se spolužáky prohodíte sotva pár slov, o velké přestávce sníte svou mandarinku a za chvíli už je oběd.

 

Chceš se i ty podílet na tvorbě magazínu krásná.cz?

Napiš nám článek na jakékoliv téma, a pokud bude dobrý, vydáme ho. Text dlouhý zhruba jednu normostranu zašli společně s tvým jménem, fotografií a adresou tvého blogu na email
redakce@krasna.cz. Jako předmět napiš Článek.



Stoupáte nahoru po schodech, a když nervózně vystojíte frontu, čeká vás nemilé překvapení. Jako vždy byl "zdravější" oběd pro malý zájem zrušen a vás čeká maso plavající v omastku, zelí a bramborové špalíčky. Polévku si nedáte, nejste přece blázen. Málo toho omastku, poprosíte. Vyhnete se i koši s ovocem, které má být součástí oběda. Posadíte se ke spolužákům a nervózně se rozhlížíte kolem sebe. Všichni spokojeně jedí, smějí se, povídají si. Ze všeho nejdřív rozdělíte oběd přesně napůl (a vyberete si "tu menší půlku"). Nakrájíte si všechno na miniaturní kousky a začnete nejistě jíst, vaše síly směřují k tomu, aby se vám žádné sousto nenamočilo do omastku, kterého jste si nechali "symbolicky" trochu nandat, ale dobře víte, že ho nechcete. Ostatní dojídají, stále se smějí.

Kontrolujete, kolik toho kdo snědl. Váš soused snědl oběd celý, ten vedle taky. Ale dívka naproti vám ho nedojedla. Zhlédnete všechny talíře a sníte co možná nejméně (hlavně méně než všichni ostatní, které na rozdíl od vás zajímá i něco jiného než kalorie). Už když vstáváte od stolu a jdete jídlo vyhodit, cítíte silné pocity viny. Chvíli vás napadne, že byste to vyzvraceli, ale potom si řeknete, že "to" by už byl vážně problém.

Po obědě je tělocvik - naštěstí. Snažíte se co nejvíc běhat - pro každý zakutálený míč doběhnete, abyste vydali co nejvíce energie. Stejně to nebylo dost, povzdechnete si, když skončí hodina.

Ze školy dojdete domů. Rychle spočítáte kalorie, které jste tak mohli od rána získat a vyvodíte z toho patřičné závěry a důsledky. Máte hlad, což je neobvyklé. Buď se vám ho podaří potlačit, nebo si - a to bude největší pohroma - vezmete jablko nebo bílý jogurt (ale co nejmenší a nejméně kalorický). Potom jdete "spokojeně" na trénink, ze kterého máte pocit hrozný. Už při rozcvičování se vám chce spát, ale MUSÍTE to překonat. A tak se snažíte. A čím víc se snažíte, tím je to horší. Trenér vám zase na rovinu řekne, že mu přijde, jakoby se z vašeho běhu vytratil život. Že je takový mrtvý, bez jiskry. To pro vás znamená jediné - více makat, méně jíst - to si nezasloužíte.

Po půl hodině probrečené v šatně jdete domů. Kdybyste neměli ten těžký batoh, běželi byste, ale dobře víte, že nemáte moc sil. Doma se jdete učit na další den, MUSÍTE přece ve všech testech uspět na výbornou. Najednou "zjistíte", že jste ještě nevečeřili, a tak si připravíte "kalorickou bombu" - půlku celozrnné bagetky a zeleninu. K tomu samozřejmě vodu.

Už je půl desáté, ale vy ještě MUSÍTE cvičit. Hlavně udělat svých 123 posilovacích cviků. Umyjete se, ještě si vzpomenete na několik věcí, které máte zařídit. Naposledy spočítáte kalorie a kolem jedenácté hodiny, spíš později, se dostanete do postele. Před usnutím přemýšlíte, co budete jíst zítra a kolik to bude kalorií.



9 hlasů
Vaše hodnocení