Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Je to jako včera, když jsem nervózně postávala před fakultou a čekala, až na mě přijde řada při přijímačkách. A teď už mám za sebou první semestr.

První semestr na vysoké - brnkačka, nebo katastrofa?

Studenti
zdroj: Thinkstockphotos Studenti
aktualizováno 23.02.2018, 00:00 | 23.02.2018, 00:00 |

Je to jako včera, když jsem nervózně postávala před fakultou a čekala, až na mě přijde řada při přijímačkách. A teď už mám za sebou první semestr.

Semestr na „pajdě“, peďáku, peďárně, jak chceš. Věděla jsem, že to bude jiný než střední, ale nečekala jsem, že to bude jiný úplně. Tak já ti o tom povím, jo?

 

Začalo to už při zápisu předmětů. Jo, sice dostaneš takovu tu brožurku pro „blbečky“, kde je sepsané co a jak, ale stejně si pak přijdeš jako ještě větší blbeček, protože ani s tou brožurkou to nechápeš (teda aspoň já, ehm). To máš - předzápis, čekací listinu, schválení předmětů, zápis, kredity, no prostě zlatá střední, co si budem. A tak se pak stane, že si špatně spočítáš kredity, a potom, poslední den zápisu, si zapisuješ samý předměty, co nikdo nechtěl, a zůstaly tam. Ale ty ty kredity prostě potřebuješ, že jo. Nevadí, tak prostě pojedu na lyžařský kurz (wwwttff??) No nic, aspoň už mám zápis z krku, teď se jenom modlit, abych opravdu měla zaspaný to, co mít mám.

 

Imatrikulace. Taky velká sranda. Ono se to všem řekne, jenže běž tam, když vůbec nevíš, co tě čeká. Navíc já chytrá jsem si celou dobu myslela, že je to někde úplně jinde, než to bylo. Takže jsem pět minut před začátkem běžela přes celej Staromák v sukni, s vlasama přes obličej a vyděšeným výrazem ve tváři. Udejchaná jsem doběhla na místo určené a schytala opovrhující pohled od šatnářek. „Máte k tomu ISICu kupón?“ Ehm, někde, asi. „Tak radši běžte.“ Vděčně jsem jim předala moje věci a vydala se do auly, kde už všichni byli. Samotnej ceremoniál jsem vůbec nevnímala, furt jsem si jenom opakovala „hlavně nezakopni, neomdli, řekni slibuji“, moje ruce se rozhodly, že jsou málo hydratované, a tak se budou neustále potit, no chudáci lidi, kterým jsem musela podat ruku. Dobrý, nezakopla jsem ani neomdlela.

 

Pak tu máme informační odpoledne, zívačka. No a dostáváme se k jádru pudla.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Podle čeho (ne)vybírat vysokou školu!
Jdeš na vysokou? Co se změní oproti střední?
Móda na vysoké není jako na střední

 

První den školy je jedna velká událost, no ne? Ne. Lukáš mi děsně tvrdil, jak se první hodiny nic nedělá, že jsou jenom úvodní a místo 2 hodin trvaj 20 minut. Ha, ha, ha, ten byl dobrej. „Takže já od vás budu požadovat portfolio, seminární práci, praxi, hodnocení a zápis z praxe, charakteristiku dítěte, anketu, esej, záverečný test a to bude všechno.“ Fákt? No tyjo, díky! Ale abych zase nepřeháněla, máme tady i ty světlé stránky, že jo. Třeba jako školní bistro s dobrym kafem (yeees!), spolužačky, kterým je úplně jedno, jestli přijdeš nenamalovaná, neučesaná nebo v pyžamu. A pak je tu věc, která je děsně super, ale zároveň tě může slušně pohřbít (Nepřeháním! Já nikdy.) A to je docházka, je totiž úplně jedno, jestli na přednášku přijdeš, nebo ne, záleží jen na tom, jestli splníš všechny požadavky k zápočtu. Některé jsou samozřejmě s prezencí, kam tě ovšem může dopsat kamarádka. A tak když se ti ráno nechce z postele, prostě spíš dál. Nechce se ti odpoledne jet do Brandýsa? Mně taky ne. Vnitroblock, to zní líp ne? Jak jsem psala, je to děsně super, ale nesmí se to přehánět.

 

U mého oboru je dobrý, že některé zápočty jsou třeba: vyprávění pohádky, připravit si tématickou hodinu tělocviku pro děti nebo třeba namalovat obrázek. Děsně těžký, co? Taky si řikám.

 

Letí to, hrozně to letí. Tím, že se začíná až v říjnu, se ani nestihneš rozkoukat a už je tu prosinec. Prosinec a s ním spojené předtermíny zkouškového. A zapiš si je, fakt. Protože v lednu budeš s úsměvem pozorovat instagram, na kterém se to hromadí lidma, co se učí na zkoušky a ty už máš splněno.

 

Některé zkoušky jsou brnkačka, na jiné je potřeba se víc učit. Ale ono to jde tak nějak líp, když tě to baví a dává to smysl. A taky to jde líp s hrncem hrnkem kafe. Já osobně jsem si všechny prezentace ručně přepsala do sešitu, podtrhala a z toho se pak učila. Dobrý je taky, když tě někdo zkouší (díky, mami). Jestli jsi ale čekala nějaké děsně uvědomělé a supercool rady, jak se učit, omlouvám se.

 

No a po zkouškovém začínají prázdniny (teda pokud si splníš zápočty co nejdřív). A tak ti dávám sbohem, školo! Uvidíme se na konci února.

 

A abych tomu dala aspoň tu patu, když už to nemá hlavu. Vejška je bezva, fakt, moc. Poznáš super lidi, naučíš se větší odpovědnosti (anebo taky ne), zažiješ super akce, poznáš víc samu sebe, a táák.

 

Článek pro tebe napsala Tereza Doležalová z blogu www.terezadolezalova.cz.



0 hlasů
Vaše hodnocení