Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Teorie sociálního učení Alberta Bandury poukazuje na myšlenku, že chování si osvojujeme zejména napodobováním činů našich rodičů nebo dalších osob, které jsou pro nás autoritou. Další teorie pracují i s okolním prostředím. Minulost zásadně formuje...

Jak se z tebe stal člověk, kterým jsi?

Deprese
zdroj: Thinkstockphotos Deprese
aktualizováno 17.02.2017, 00:00 | 17.02.2017, 00:00 | Daniel Hloušek/Krásná.cz

Teorie sociálního učení Alberta Bandury poukazuje na myšlenku, že chování si osvojujeme zejména napodobováním činů našich rodičů nebo dalších osob, které jsou pro nás autoritou. Další teorie pracují i s okolním prostředím. Minulost zásadně formuje budoucnost, ale přítomnost nám dává šanci budoucnost nějak pozměnit. Také sis prošla velikou životní změnou?

Prostředí z nás dělá lidi


Lidská mysl pracuje na principu sugesce. Jsme takoví, jaká je společnost kolem nás. Společnost hodnotí, kritizuje a dává ti najevo tvé možnosti. Tato sugesce se rozděluje na dvě kategorie. Do první kategorie patří lidé, kterým je skoro v každé společnosti říkáno totéž. Jsou to uzavřenější lidé, o kterých se dá zjistit minimum informací a tak většinou v každé společnosti lidé usoudí skoro to samé, co v jiné. I když se najde něco odlišného, tak tito lidé nemají dostatečnou tendenci kvůli vnějšímu názoru lidí něco změnit a zamyslet se nad sebou. Lidé v první skupině se mění nepřímo, časem a úměrně s názory jiných. Mění je období, nikoliv jednotlivé události.


Do druhé kategorie patří lidé, kteří se mění dle aktuálního okolí. Judith Rich Harrisová se zabývala pravdivostí tvrzení, že sdílené faktory, což je třeba rodičovská výchova nemá takový vliv, jako nesdílené faktory - působení vrstevníků skrze jejich rozdíly. Psychoanalytik Heinz Hartmann nazval prostředí, které naplňuje základní potřeby dětí, jako je láska a intelektuální stimulace, "průměrně předvídatelné prostředí". Došel k závěru, že sdílené faktory nemají žádný viditelný vliv, až na protispolečenské chování. Výzkumné studie poukazují na fakt, že děti adoptované do domácností, ve kterých jsou vychovávány rodiči s kriminální anamnézou, se zvyšuje riziko kriminality v dospělosti. Nesdílené faktory tyto lidi zásadně ovlivňují a to od jídla, až po celkové chování. Bylo zjištěno, že krom podvědomých receptorů, které určují, co našemu žaludku vadí, ovlivňuje naše chutě okolní společnost. Nemá-li mnoho lidí v našem okolí rádo nějakou rybu, pak i my usoudíme, že ji nemáme rádi, nebo k ní budeme cítit zvláštní odpor a rozhodně si ji nebudeme zběsile objednávat při každé návštěvě restaurace.


To, že nemáme rádi nějaké jídlo kvůli svému okolí, není ještě takovou katastrofou, ale více závažnou záležitostí v této kategorii je, že se chováme tak, jak si okolí žádá. Samozřejmě, že zarputilý intelektuál se nezačne chovat jako desetileté dítě, ale do jisté míry ho nesdílenými faktory může okolí zdegenerovat. Uzavři intelektuála do plné místnosti průměrných hospodských povalečů a intelektuál se brzy těmto lidem otevře, bude se snažit jejich chování vysvětlit a nakonec bude bádat nad půllitrem piva o tom, kolik pivních tácků se za rok vyrobí a kolik litrů zvratků lidi vyzvrací kvůli alkoholu. Tady jde krásně vidět rozdíl mezi lidmi z první skupiny a lidmi z druhé skupiny. Uzavření jedinci z první kategorie nemají takovou tendenci své okolí chápat. Chápou své okolí pasivně. Buď je pravdou, co si o svém okolí myslí, nebo ne. Zatímco lidé z druhé kategorie mají potřebu nebýt na okraji jisté společnosti, snaží se otevřeně jednat a po počáteční odtažitosti se nakonec shodnou na tom, že by měli na sobě něco změnit.


(Ne)sváděj to na dědičnost


Dědičnost je záležitost, na kterou se vše svádí, pokud se nám něco nedaří, ale pokud jsme šikovní, tak to usuzujeme naší snaze a píli. Něco je na tom pravdy. Poměrně diskutabilní tvrzení, že 60% se naše inteligence dědí a zbývajících 40% je ovlivňováno okolím poukazuje na možný fakt předurčeného vývoje naší osobnosti. Avšak proti tomuto tvrzení stojí jiné studie, které zkoumaly totožné organismy v rozdílných podmínkách, kde dokonce genetický podíl byl nulový. To znamená, že nezáleží ani tak na genech, než na environmentálních vlivech. Ve výsledku to znamená, že k situacím přistupujeme z větší části tak, jak je to vhodné pro dané okolí. Jistě to znáš. Něco se ti nepodaří a tak nějak to není jen jedna věc, která ti momentálně narušila představu o tvé šikovnosti. Ve společnosti klidných lidí, ale zato velice hodnotících, se raději uklidníš a v ústraní do něčeho kopneš, zatímco v prostředí lidí, kteří takhle normálně jednají, si i zakřičíš a svým cynismem možná ztrestáš i nějakého zle koukajícího nešťastníka. Jak dlouho jsme tomuto chování vystaveni, tím více přehodnocujeme své celkové počínání na to aktuální. Ve společnosti agresivních choleriků sice nejspíše nepochytíš tuto "přátelskou" vlastnost, ale do budoucna budeš více tolerantní na chyby jiných.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Nejmladší, nejstarší, jedináček - Co to o tobě říká?
Tvoje povaha podle data narození
Co o tobě prozradí tvůj obličej


"Šťastný" život s autonehodou


Asi nejvíce nás ovlivňují situace, naše minulost a tím pádem naše zkušenosti. Lidé, kteří někoho velice blízkého ztratili, mají tendenci si držet odstup od lidí. Navenek působí uvolněně, přátelsky, ale po citové stránce chladněji. Lidé žijící v nejistém prostředí neplánují ve velké míře a mají jen hlavní cíle. Značná část studií ukazuje, že 75% až 80% dětí i přes veliký stres zvládají rozvod rodičů bez delší psychické újmy a jsou-li konflikty již před rozvodem, tak toto dítě to vítá jako únik. V dospělosti pak má větší tendenci si vybírat protějšek tak, aby pravděpodobnost rozvodu byla co nejmenší. Lidé, kteří byli vystaveni silné agresi, nebudou mít násilnickou tendenci řešit své problémy. Právě naopak lidé žijící v ideálním prostředí, kde získávají velikou sebejistotu, mají narcistické nároky, že mají zvláštní privilegia. Zvyšuje se u nich labilita a agresivita. Byl proveden experiment, kde narcisté v případě negativních názorů mohli vydávat hlasité zvuky. Většina narcistů při setkání s negativním hodnocením na jejich osobu začalo křičet a vyluzovat zvuky.


Mezi další pohled na tuto záležitost patří samotné kritické situace. Přežijeme-li autonehodu, nebojíme se jezdit stejnou rychlostí, ale bojíme se toho, že netušíme, co všechno se zrovna může stát. Náš pohled to v jistých aspektech dlouhodobě změní. Mnohdy nás to donutí myslet více na budoucnost a na rizika spojené s naším jednáním. Budoucnost je jako smrt, nevíš, kdy přijde a jaká bude, to samé platí pro smrt. Proto je hodně lidí, kteří jsou ovlivnění situacemi a ne lidmi.


Mezi poslední hlavnější fakt, proč se lidé mění, patří samotná chtěná změna. I když většinou jednáme kvůli vnějším vlivům a podřizujeme tomu své chování a změny v přístupu k jednotlivým věcem, tak i přesto v mnoha ohledech se rozhodujeme sami co na sobě změnit. Tyto změny probíhají většinou nepřímo. Většinou si říkáme, že to změníme a po nějakém čase, i když k tomu přistupujeme značně pasivně, se nějaká změna projeví.


A kam se řádíš ty? Měníš se samovolně, nebo nad tím přemýšlíš? Jinak, velice vám děkuji za inspirující odezvu u předešlých článků, velice si toho vážím.




1 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •