Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Rodíme se s dokonalým sebevědomím, které se formuje dětstvím a v dospělosti si jen potvrzujeme jak moc schopní a neschopní jsme. Sedí-li několik lidí u čtvercového stolu, tak má každý jedinec stejně veliký osobní prostor a má větší kontrolu nad je...

Jaké je vaše sebevědomí?

Zrcadlo
zdroj: Thinkstockphotos Zrcadlo
aktualizováno 29.11.2016, 00:00 | 29.11.2016, 00:00 | Daniel Hloušek/Krásná.cz

Rodíme se s dokonalým sebevědomím, které se formuje dětstvím a v dospělosti si jen potvrzujeme jak moc schopní a neschopní jsme. Sedí-li několik lidí u čtvercového stolu, tak má každý jedinec stejně veliký osobní prostor a má větší kontrolu nad jedinci sedící naproti.

Výsledkem je zvýšená tendence soupeřit, jelikož čtvercový stůl poukazuje na nadřízené a podřízené - na sebevědomé a na ty, co trpí nízkým sebevědomím. Buď promluvíte, nebo se stanete podřízeným, protože jste měli stejné podmínky, jako jiní. V jaké roli jste vy?

Dětství vás připraví
Jako malé děti jsme takřka neřešili mezilidské vztahy na takové úrovni, jako v dospělosti. Máme pocit, že můžeme vše a přitom nic. Chtěli jsme dělat to, co dělali dospělí, chtěli jsme je předčít. I přes tento fakt se do sedmého roku života formuje naše sebevědomí a připravuje nás na budoucnost, která nám ukáže, že touha být dospělým byla velice zákeřná a o nic jsme vlastně nepřicházeli. Lingvistické výzkumy prokázaly souvislost mezi rozsahem slovní zásoby a postavením ve společnosti. Pokud bude dítě v dětství učeno k aktivnímu používání mnoha slov, pak v dospělosti nebude mít takovou tendenci trpět pocity méněcennosti, nebo nevšímavosti. Osoba na vrcholu společenského žebříčku má velice přesné vyjadřování a dokáže střídmou gestikulací a slovy co nejpřesněji popsat své pocity.



Dalším faktorem jsou emoce a očekávání.
Bylo zjištěno, že lidé neprojevující valné množství emocí a zachovávají v krizových situacích "chladnou" hlavu, na ostatní působí vyrovnaně a sebevědomě, což má za následek větší důvěru. Jedinci, kteří vyrůstali v prostředí, kde byli srovnávání s jinými lidmi a bylo jim častokrát řečeno, že něco nezvládnou, nebo že to nedopadne dobře, mají v dospělosti spíše zastoupení poskoka, či jinak řečeno asistenta. Tito lidé většinou v dětství měli jen několik priorit, kterými žili. Přátelství, škola a celkové chování - priority, o které se zajímalo okolí dítěte. Nějaké koníčky a sporty byly vedlejší, protože o to se nikdo nezajímal, nikdo nechtěl vědět, jak se tomu dítěti vede, jen chtěli obdivuhodné výsledky předurčující dítě k obdivu, k umělé genialitě. Proto tací lidé nemají takovou důvěru a často dělají problémy i z obyčejných věcí, jako je vyřízení složenek. Naopak lidé, kteří byli vystavení opačným podmínkám a již v dětství byli vystaveni soběstačnosti a zodpovědnosti, mají v dospělosti větší sebevědomí.

Božský komplex, aneb když si uvědomíme, že jsme ti nejlepší
"Božský komplex"
nebo také jinak narcismus je poměrně neobvyklým úkazem společenského chování. Vyskytuje se v každé sféře u každé povahy a je jedno, jakého jste postavení. Jistě znáte ty paradoxy šéfů, kteří si myslí, že jsou ti nejdokonalejší, ale jediné v čem vynikají, je jejich blbost. Ironií jsou také případy lidí, kteří nemají takové postavení, o kterém by rádi mluvili a chlubili se, avšak jejich ambice překonávají hranice snění a jdou do éteru skrze slova a povýšenecké postavení. Přijde-li k vám jedinec a při podání ruky bude trpělivě s nadšením sledovat, jak vás bolí jeho pevný a drtící stisk, tak tento člověk má buď přímo vysoké sebevědomí se svým nespolečenským chováním, nebo tím skrývá svou slabost.

Postavení člověka naznačuje jeho sebevědomí.
Podá-li vám někdo ruku dlaní směřující dolů, pak se cítí dominantně. V opačném případě, kdy je dlaň natočená vzhůru, se jedinec cítí podřízeně, ale u sebevědomých lidí toto gesto spíše značí manipulaci. Každý z nás má svůj osobní prostor, který se liší kulturami. V hustě obydlených místech je osobní prostor menší, než v řídce obydlených místech. Můžeme to zpozorovat na teritoriích zvířat. Lev, který má ve volné přírodě vymezený padesátikilometrový prostor, se bude lišit od lva v zajetí, kde sdílí místo s dalšími jedinci. Italové jsou považováni za vášnivý národ. Jsou stejně vášnivý, jako ostatní národy, ale mají menší osobní prostor a tak je pro ně běžné při prvním setkání stát k sobě blíže, než je tomu u ostatních národů. Lidé, kteří narušují osobní prostor, jsou narušovatelé s nějakým úmyslem. Buď sebevědomě dávají najevo svou přízeň, nebo chtějí oklamat a zaútočit.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Vybuduj si zdravé sebevědomí
Pořiď si sexy sebevědomí
5 kroků k cílevědomosti a sebevědomí

Vyznavači nehrdinských rolí

Druhou skupinou lidí jsou zdravě sebevědomí lidé, kteří vědí, co dělají, dělají to v rozumné míře a nedělají z jednoho dobrého skutku počin století zasluhující významné ocenění. Tito lidé uznávají problémy jiných, řeší je pro dobro obou stran a nejobjektivněji na sebe pohlíží. Jejich chování je přirozené a v neverbálním ohledu se chovají naprosto normálně - předpokládaná gesta. Zdravě sebevědomí lidé nemají takovou potřebu experimentovat, jejich chování je značně předvídatelné z postojů, z tónu hlasu a přístupu k věci. Člověk, který se drží boků židle, podvědomě poukazuje na to, že je připravený jednat. U zdravě sebevědomých jedinců je tento podvědomý signál víceméně pokaždé stejný, zatímco u lidí s vysokým či nízkým sebevědomým se tento proces trochu mění. Je tu snaha zmást své okolí, nebo je tu potřeba změnit k jistým věcem přístup, aby něčeho nového dosáhli.

Zatímco lidé s vysokým sebevědomým uznávají heslo: "Nikdy neztrať svou hrdost, to jediné Tě dělí od ostatních."
mají často problémy s citovými vazbami, zdravě sebevědomí lidé uznávají i názory jiných, leč je to poníží. Lidé se zdravým sebevědomím nemají většinou problémy navázat kontakt a nebojí se tolik názorů jiných na jejich osobu. Nesnaží se za každou cenu být hrdinou, chtějí být středem pozornosti, ale nemají tendenci nad tím hodiny snít a vytvářet si svůj vlastní dokonalý život.

Poslední v nepříliš chtěné situaci jsou lidé, kteří vidí ve všem větší smysl, než v sobě. Většina z nás má tendenci vzdorovat proti utlačování osobního prostoru. Sedíme-li u stolu, kde je pepřenka, solnička a další věci v nerovnoměrném rozpoložení a většina věcí se nachází v osobním prostoru jednoho ze sedících, pak má podvědomou tendenci si odsednout, nebo jisté předměty narovnat tak, aby vše se nenacházelo v jeho osobní zóně. Lidé s nízkým sebevědomím tento fakt raději přetrpí.



U těchto lidí je pravděpodobnější výskyt touhy, chtít být jako někdo jiný.
Chtějí dosáhnout toho, co mají jiní a to skrze chování. Bojí se říci svůj názor, bojí se reakce okolí a jsou ze všeho vystrašení. Mozek se postupně naplňuje v závislosti na okolí, a pokud jedinec žije, nebo žil ve společnosti, kde nemá žádné zastoupení, pak jeho sebevědomí upadá. Příkladem je, když jsme v dětství chtěli v něčem pomoci, ale bylo nám řečeno, že na to ještě nemáme věk. Ve strohé společnosti naopak upadá kreativita a nesouhlasné reakce na naši tvořivost a fantazii postupně snižuje sebevědomí. Je všeobecně známo, že děti nevystavené mnoha podmětům, které je připraví na život, jsou v dospělosti lidé bez sebevědomí. Lidé s nízkým sebevědomím jsou často manipulováni a využívání k prospěchu někoho jiného.

Plánování je u jedinců s nízkým sebevědomím spíše tabu a veškeré plány se řadí do dvou kategorií. Ty, které musí vyjít, nebo je u nich vysoké očekávání kladného konce a pak ty, které nejsou zaručené. Mohou dopadnout jakkoliv a člověk na to pohlíží s kapkou pesimismu, což je většina plánů.


Kam se řadíte vy?
 


 



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •