Co jsem tak zahlédla v trafikách, tak DVD si můžete konečně zakoupit a já tak oficiálně mohu zveřejnit fotografie z filmu. Přátelé, vezmu-li to zkratkou - v květnu roku 2013 jsem se přihlásila na jeden casting. Že se jednalo o roli, jsem samozřejmě věděla, ale zkrátka na to člověk zapomene, nebo vlastně spíš vůbec nečeká, že si bude muset tuhle informaci pamatovat.

(Foto: Archiv blogerky)

Zadání bylo jasné: "Natočte nám, co na vás platí při balení".
Jsem typ člověka, kterému přijde nejlepší univerzální řešení, čili které by mělo platit pro všechny případy (čti: ženy), a to, abych se vyhnula specifickému popisu sedící na mě (přeci jen, to, co na nás opravdu platí je tolerantnost a trpělivost u partnera, mezitím co nás již po páté zve na první schůzku - až pak se necháme ukecat a řekneme mu své první "ano").

(Foto: Archiv blogerky)

A tak se stalo, že jsem mohla pánské obecenstvo obdařit velice zlatou radou jak nás získat - když nepoznáme, že se o balení jedná. Každý si to může převzít jak chce, vlastně… zachází to až do absolutní ignorace.

(Foto: Archiv blogerky)

Mimochodem, teď když nad tím přemýšlím - asi proto vždycky chceme muže, který ani neví o naší existenci. Takže já opravdu dala cennou radu.…tak to jsem dobrá. No, ale stop s chvástáním. Těchto čtyřicet vteřin nejspíš produkci (štáb/pana režiséra/správce serveru/či nějakého milého týpka od kávy - opravdu nevím) zaujalo.

PŘEČTI SI TAKÉ:

Představení zimních vychytávek v NIKE WOMAN STUDIU
MARINA RINALDI: Představení nové kolekce i pro ženy, které nenosí velikost 34
Buď připravená na podzim a zimu!

Asi takhle bych obhájila svůj první zářijový telefonát, vysvětlující mi, že jsem se kdysi fakt do takového castingu přihlásila. Když vás dotyčný konečně přesvědčil, že jste tak kdysi udělala, přišla na vás vlna rozpaků. Máte to přijmout? Je to osvědčená doložená nabídka? … nebudou to nějací úchyláci? Zkrátka normálka při nástupu do nové práce. Jo, a mimochodem, pokaždé, když si budeš hledat nějaký job, hledej ho v blízkosti přístřeší, kde bys mohla přespat.

(Foto: Archiv blogerky)

Totiž, ona by mohla nastat situace, kdy budeš muset přespat v tamějším parku na lavičce, nebo raději nespat vůbec a jet nonstop. Jelikož bych si nejspíš neměla s pány beze střechy moc co říct, rozhodla jsem se pro druhou možnost.

O dva dny později, jsem si říkala, jakou jsem to udělala chybu. Jely se totiž dvě nocovky. Od pěti večer, do pěti ráno. Dvakrát.
Ale co, herec se přeci musí vžít do děje, takže jsem si neustále vnucovala myšlenku, že je na té narozeninové oslavě sedm večer, a tak kolem jedenácté odejdu. Nestalo se. Dokonce mě mrzelo, že jsem i po docela malé chvilce, brala za zcela normální přítomnost známých osobností. Vidět je na první pohled je vždycky takové potěšující, ale v ty tři ráno bych je klidně vykopla ze sedačky, jen abych si taky sakra mohla sednout.

(Foto: Archiv blogerky)

Jak vidíš, člověk si na tohle poměrně hodně, až přidrzle stěžuje, přitom by mohl psát oslavné ódy, že ho vybrali.
A když se vůbec zamyslím nad tím, že jsem takto hubatě absolvovala tři dny, když třeba zdravotní sestry mají noční třikrát do týdne a ani neceknou. To víš, rozmazlenec s normální školní docházkou od osmi do tří se pozná. Ačkoli mi to vůbec, po přečtení tohoto článku neuvěříš, tak jsem si tuto možnost hraní ve filmu nadmíru užila, sepsala o tom mnoho článků a natočila videa, informovala spousty přátel a známých a zapsala si to do deníčku.

(Foto: Archiv blogerky)

Ať už to bylo naposled, nebo ne, tak si napořád budu pamatovat ty momenty, kdy jsem se viděla v kině na plátně, a v tu chvíli věděla, že to stálo za to!