Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Nedávno jsem byla pobídnuta, abych napsala báseň na téma Dospělost - jak se to pozná? Vzhledem k tomu, že moje básnické střevo odešlo společně s mým třináctým rokem života, do básničky se nepustím. Ale docela mě to donutilo se nad touto otázkou za...

Dospělost - kdy přijde a jak se pozná?

Maminka s dítětem
zdroj: Thinkstockphotos Maminka s dítětem
aktualizováno 07.05.2013, 00:00 | 07.05.2013, 00:00 | Hogreta/Krasna.cz

Nedávno jsem byla pobídnuta, abych napsala báseň na téma "Dospělost - jak se to pozná?" Vzhledem k tomu, že moje básnické střevo odešlo společně s mým třináctým rokem života, do básničky se nepustím. Ale docela mě to donutilo se nad touto otázkou zamyslet.

Kdy dospělost přichází? Co s sebou nese? Poznáme, když přijde? A jak?

Rozhodně si nemyslím, že v den osmnáctých narozenin nám v hlavě praskne nějaká pružinka a staneme se dospělými. Žijeme různé životy, zažíváme různé věci a zkušenosti nabýváme různě rychle - je tedy logické, že se nemůžeme dospělými stát všichni ve stejnou dobu. Já jsem také oficiálně dospělá, ale uvnitř? Uvnitř jsem často stále dítětem. Když je mi večer smutno a přitisknu se k plyšovému zvířeti. Když se bavím s dětmi a moje slovní zásoba se najednou scvrkne na minimum (jinak řečeno - mluvím jako se středně těžkou mozkovou retardací). Když dostanu neuvěřitelnou chuť chytit mladšího bratra, obrátit ho vzhůru nohama a čekat, až mu úplně zčervená hlava a začne ječet. Když vidím kolotoče a strašně toužím vylézt na tu nejbláznivější atrakci a točit se dokola a dokola a dokola.

Jenomže pak stačí maličkost a přepnu zase zpět - a stanu se z minuty na minutu dospělá. Když mám obhájit svoji práci před místností plnou lidí. Když šetřím peníze na něco užitečného. Když někdo mluví do něčeho, čemu nerozumí, a já se rozhodnu dotyčného "vyargumentovat" z kola ven. Když se někomu děje nějaká nespravedlnost a já mám potřebu ho obhájit. Když někam jedu autem a pozoruji, jak nějaký "ichtyl" s "takhle malým" autem nedokáže ani na několikátý pokus najet do "takhle velkého" parkovacího místa. Když trčím neuvěřitelnou dobu na úřadě jenom kvůli nějakému zpropadeného papíru. Prostě si přepínám, jak se mi zlíbí.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Mamahotel: Když se dětem nechce z domu
Stůj si pevně za svým

Pokud však mám být upřímná, když jsem v soukromí, jsem přepnutá "na dítě". Což jste asi ze stylu mého blogu pochopili. Což jste vlastně asi pochopili už jen z toho, že si vůbec píšu blog. A pokud jste to nepochopili do teď, tak to pochopíte ve chvíli, kdy zjistíte, že 75 procent mých návštěvníků má pod patnáct let. Jsem dětem prostě pořád ještě blízko :-)

Co to vlastně ta dospělost je? Jak vypadá dospělé chování a jednání? Myslím, že člověk je dospělý, pokud dokáže nést plnou zodpovědnost za své činy; a pokud dokáže nést zodpovědnost i za jiné lidi jemu svěřené. Takový člověk dokáže nad důsledky svého chování, přemýšlet, jednat víc racionálně. Neriskuje své zdraví a ani zdraví svého okolí. Uvědomuje si, co je v životě důležité a co méně, jeho žebříček hodnot se trochu popřehází.

Hodně lidí říká, že k nim mentální dospělost přišla společně s prvním dítětem. Najednou musí jednat zodpovědně, to malé se samo neobstará. Motorkáři odkládají motorky, parašutisté odkládají padáky, kuřáci típají cigarety a piráti silnic začínají používat brzdu. Najedou už nejde jen o jejich život, najednou jde i o život malého človíčka, který je na nich závislý.

Nemyslím si, že dospělost je něco, za čím se musíme honit. Přijde sama. Mladí a blázniví jsme jen chvíli, dospělí pak budeme celý život. Proto nechápu, proč se tolik mladých dívek snaží běžet dospělosti naproti. Nevidím jediný důvod, proč se ve dvanácti malovat. Nevidím jediný důvod, proč ve třinácti nosit vysoké podpatky a minisukni. Nevidím jediný důvod, proč mít ve čtrnácti první sex. Nevidím jediný důvod, proč v patnácti seknout se školou a jít pracovat. Nevidím jediný důvod, proč se v šestnácti stěhovat ke svému příteli...

Dobře, už s tím končím, to bychom tu byli hodně dlouho. Jedno vím ale jistě - i když se dospělosti snažíme dosáhnout co nejrychleji, tak ona si stejně přijde, až bude sama chtít. A i když si všichni v patnácti myslíme, jak už jsme velcí a zkušení, tak ona si myslí svoje. Jde pomalu a rozvážně. Protože ví, že až k nám jednou dojde, pak s námi zůstane už navždy.



6 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •