Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Dnešní zpověď se týká jedné aktuální kauzy. Určitě jste na internetu zaznamenali kauzu „modré velryby“, hry, která cílí na teenagery, nutí je k sebepoškozujícím úkolům a v záběru k sebevraždě. Co si o ní myslí naši zpovědníci? A jak by si poradili...

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Co dělat, když tvoji kamarádi myslí na sebevraždu?

Smutná dívka
zdroj: Thinkstockphotos Smutná dívka
aktualizováno 21.04.2017, 00:17 | 21.04.2017, 00:17 | Krásná.cz

Dnešní zpověď se týká jedné aktuální kauzy. Určitě jste na internetu zaznamenali kauzu „modré velryby“, hry, která cílí na teenagery, nutí je k sebepoškozujícím úkolům a v záběru k sebevraždě. Co si o ní myslí naši zpovědníci? A jak by si poradili, kdyby někdo z jejich okolí propadl takové hře nebo měl sebepoškozující a sebevražedné myšlenky?

Jak mladí vnímají smrt a jak často třeba myslí na sebevraždu? Mluvíte o tom s přáteli? Co by naši zpovědníci poradili někomu, kdo má sebepoškozující nebo sebevražedné myšlenky? Co by mu mohlo doopravdy pomoci? Co si myslí, že může děti vézt k hraní modré velryby, když od začátku tuší, jak to skončí?

 

Rady dospělých a psychologů mladí často neberou vážně, možná by jim rady vrstevníků pomohly spíše. Vymysleli kluci něco, co by třeba mohlo někomu otevřít oči a pomoci, když má zrovna smutné období? Přečti si jejich rady a názory.

 

Jakub, 20 let: Myslím, že co se týče obecných rad, tak by se klidně daly použít ty, jež jsou uvedené v tom článku o Modré velrybě. Spíš jde ale o to, že je ten člověk vezme lépe od vrstevníka nebo kamaráda, ale v podstatě ani já bych mu něco navíc nejspíš neporadil. To je, myslím, vidět i na situaci, když chce někdo o takovém tématu udělat mezi dospívajícími přednášku, tak když to bude nějaký důchodce, nebo dospělý, pedagog, tak to asi nebude úplně ono. Větší efekt by mělo, kdyby o tom přednášel někdo, kdo měl opravdu nějaké problémy a zde by popsal, jak je řešil, případně kdyby to přednášku vedl někdo mladší, přibližně ve skoro stejných letech, jako je "publikum". Když už někdo nemá kolem sebe nějakého kamaráda a nechce ani využívat nějaké linky důvěry či něco podobného, tak internet lze použít i k jiným věcem. Jsou stránky, a komunikační prostředky, (a nemyslím tím nyní Facebook a podobné sociální sítě, i když také mohou v určitém směru pomoci), kde se vyskytuje hodně mladých lidí a problémy ostatních mohou řešit přes net, třeba dopisováním. Nevýhoda pochopitelně je, řešit něco úplně s cizími lidmi, o kterých někdy může mít člověk i pochybnost, zda skutečně existují, nicméně pokud to někdo podá v obecně rovině a nezajde úplně do soukromí, může mu tato konverzace velmi pomoci. Osobně už jsem tento problém také takto řešil na jedné internetové stránce s jednou slečnou, která měla myšlenky na sebevraždu, a i když jsem tomu nepřipisoval nějakou velkou váhu, jí to opravdu docela pomohlo a nakonec se po nějaké době dala dohromady, což mě pochopitelně potěšilo. :-) Měla problém se sebedůvěrou, podceňovala se, takže tím se začalo a pak to šlo tak i s dalšími věcmi. Případně by se daly použít i různé online poradny na internetu, kde během chvilky odepíše také hodně lidí, každý může přidat svůj názor, postřeh, svůj životní problém a ten, kdo má zrovna špatnou náladu a problémy, tak může vidět svoji věc v jiném světle, zjistit, že to má řešení a jakým směrem by se mohl asi ubírat.

 

Anketa
Zaznamenala jsi fenomén hry Modrá velryba?
 

 

Honza, 18 let: Podle mě nejlíp může poradit vždycky někdo, kdo danou věc už nějak překonal. Někdo jiný sice taky, ale nikdy se nedokáže úplně vcítit do pocitů toho člověka nebo je bude trochu zlehčovat. Třeba když je někdo závislej na drogách a řešil by to s kámošema, tak ho sice někdo bude chtít nějak podpořit, ale úplně ho nepochopí. Kdežto když to bude řešit přímo s někým, kdo si prošel skoro nebo úplně tím samým, tak mu bude rozumět nejvíce a to právě i v těch detailech. A pro toho, kdo má ty problémy, to může být ukázka toho, že s tím jde něco dělat, že se to dá nějak vyřešit. Takže asi je dobrý o tom mluvit s ostatními a kámoši, ale v případě větších problémů nebo prostě s něčím, s čím kámoši moc nepomůžou, by bylo asi namístě použít profesionály - nějaká centra pro řešení toho problému, různé telefonní linky, kde jsou skuteční odborníci nebo ještě lépe právě lidé, kteří mají s danou věcí stejnou zkušenost a nyní pomáhají jiným. To bych asi doporučil i ostatním, neboť za sebe jediný, co bych mohl pro svého kámoše udělat, je to, že si na něj najdu čas a vyslechnu ho, ale obávám se, že bych ho stejně úplně nepochopil. Takže bych se zřejmě případně snažil to nějak spojit s profesionálem nebo s někým, kdo s tím má prostě lepší a větší zkušenosti, než já, a rozumí taky trochu psychologii (což já taky nejsem), abych já náhodou neudělal nebo neřekl špatně, protože zde je hodně věcí klíčových...

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: O čem před námi nikdy nemluv
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Mysleli jsme někdy na sebevraždu?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: My taky někdy brečíme!

 

Milan, 20 let: V první řadě myslím, že by tyhle hry a věci měly být prostě zakázaný. Vždyť to snad musí být i proti nějakým zákonům, takto někoho navádět, nebo snad ne? Nebo když už by to nebylo zakázané, tak snad každá hra má i nějaký věkový limit - respektive každá solidní hra. I když jsou různé hry, tahle zřejmě nemůže prospět nikomu. Vždyť i samotný tvůrce té hry a její spolupracovníci přeci musí být nějak psychicky labilní a rozhodně ne v pořádku, neboť soudný a normální člověk by něco tak odporného snad ani nevymyslel. Na druhou stranu je to asi i změna taktiky, jak vlastně některé lidi celkem "nenápadně a beztrestně" zabít. Takové ty běžné věci zná každý - jako je nějaká nálož, teroristický útok, hromadné vraždy, kdy se pak ten pachatel taky sám zastřelí, radši - ale to se většinou nějak vypátrá. Tohle je jiné, těžiště případu se přesouvá na síť, kde to z pohledu těch agresorů je pro ně bezpečnější - a navíc oni přece nikoho přímo nezabíjí, ti lidé se pro to rozhodnou sami, což je taky trochu rozdíl. Zkrátka myslím, že těm lidem jsou naprosto cizí hodnoty, které vyznávají ostatní, mimo jiné právě hodnota lidského života. Já musím říct, že jsem se o té hře dozvěděl až z médií, předtím jsem ani nevěděl, že je něco takového možné. Když bude chtít někdo spáchat sebevraždu, tak si podle mě nějaký podnět najde vždycky, proč ano a ani nemusí hrát tyto hry, ale v případě, že se ta hra a jim podobné stanou větší hrozbou, tak je to spíš otázka odpovědných orgánů, které s tím můžou něco dělat, aby si ujasnily, že tahle věc rozhodně legální a není a s tvůrci takových zrůdností nějak naložily.

 

Modrá velryba
(Foto: Profimedia)

 

Denis, 25 let: Proč to chtějí hrát? Určitě má vliv jistá popularita ať už kterékoli věci u kamarádů, vrstevníků nebo spolužáků. Prostě dělá to jeden, dva, půlka třídy nebo kamarádů, tak to musí být fajn a já za tím nechci zaostávat a zároveň chci ukázat to, že na to mám taky a nejsem slaboch. A zároveň si myslím, že to mám pod kontrolou a nic vážného se nestane. V případě té hry, zkusím třeba jeden dva úkoly a když se mi to nebude zdát, tak odejdu. Nepřemýšlí se už ale nad tím, že ti tvůrci mají jistě pojištěné všechno, jsou to lidé, kteří mají patřičné vzdělání, ví, jak dětem a mladým lichotit a dostat je tam, kam chtějí, a ví, že to nakonec udělají. Ale v principu je to to samé, jako u jinak celkem tolerovaných drog typu alkohol a cigarety. Děti to chtějí ochutnat, přestože samozřejmě každý ví, že cigarety škodí zdraví a alkohol taky a dětem nejmíň dvojnásobně a když to přeženou, tak i ten alkohol minimálně je zabít může taky. Zákazy zřejmě to pravé nejsou, spíš jde o to, mít nějakou osvětu a všímat si různých věcí, být ve střehu, protože vždycky nějaké věci a lákadla budou.

 

Anketa
Napadly tě někdy sebevražedné myšlenky?
 

 

Martin, 18 let: Když jde o děti, tak myslím, že je to spíš věc jejich rodičů. Tohle je hra, která se hraje přes net a pokud osloví někoho, kdo je ještě třeba na základní škole, tak by si přeci rodiče měli obecně hlídat, čemu se děti na netu věnují... I když fakt je, že dneska nikdo nemá čas, ani na tu kontrolu, ani právě na děti a v tom to možná právě pramení - děti se cítí odstrkované, unikají do virtuálního světa, kde je to ale pro ně také nebezpečné, nikdo je nezastaví a ony si také samy neuvědomí všechna rizika a problémy. Ale celkově s rodičema, zejména když jde o ty děti, tráví ráno i večer hodně času a chce to tedy spíš ostražitost a všímavost od nich - málokdy by se snad podařilo zamaskovat něco ve stylu té hry, kde to probíhá 50 dní a není to jen tak, pokud alespoň trochu ti rodiče to dítě sledují. Případně je to trochu i práce učitelů, kteří by měli být také všímaví, nejen kvůli šikaně a jiným problémům ve škole, ale i kvůli dalším změnám - a když třeba zkouší u tabule, tak si snad něčeho taky můžou všimnout, nebo snad obecně sledují náladu a atmosféru ve třídě, kterou by taky měli řešit. Ale je to věc spolužáků a kamarádů mezi sebou, ovšem je pravda, že někdo může mít problém nebo neví, jak by to měl dál řešit. Ale pokud celkově není nějaká sebevražda zčistajasna, tak je tam vždy nějaký čas, kdy se to dá řešit nebo si toho někdo může všimnout... Otázka je, zda to nějak začne řešit, nebo to hodí za hlavu, jako že se ho to netýká... Ale u kamarádů nám na nich snad záleží, tak by se to na lehkou váhu brát nemělo.


Vlasta, 19 let: Málokdo řeší nebo by řešil sebevražedný myšlenky s někým, s kamarády, s rodinou. Většinou to nese v sobě, protože přemýšlí v tom směru, že je to jeho selhání, jeho problém, a taky možná jistá ohleduplnost, že nechce druhé zatěžovat a přidělávat jim starosti. Některý lidi toho ale naopak zneužívají a používají sebevraždu jako nástroj k psychickému nátlaku, k tomu, aby dosáhli svého (= pokud se se mnou rozejdeš, zabiju se, budeš mě mít na svědomí). Pak ten druhý člověk žije v tom přesvědčení, že nechce mít toho druhého na svědomí... Ale obecně je to otázka psychiky, myslím, někdo je prostě víc labilní, někdo zase stálý a tyto myšlenky by ho nikdy nenapadly. A taky to většinou není jen tak - v první řadě by se tedy měl obecně člověk nejspíš někomu vypovídat a mít snahu ten problém s někým řešit, nacházet nějaké řešení, aniž by hned věděl, zda skutečně existuje, nebo ne. Ale většinou se vyplatí to nějak zkusit. A když už někdo nemá odvahu, to řešit s kamarády, jsou tu i různé linky důvěry nebo je také spousta lidí, byť cizích, kteří jsou ochotni poradit nebo vyslechnout toho člověka i přes net, přes nějakou sociální síť nebo tak.

 

 

Lukáš, 19 let: Fakt je, že některé ty důvody, který někoho ženou k sebevraždě, nejsou zase tak závažné. Třeba rozchod s klukem nebo holkou, i po delší době, je to sice někdy opravdu velká ztráta, ale jsou i horší věci (ale chápu, že každej to tak brát nemusí). Z druhý strany by si každej, když už má tyhle myšlenky, měl uvědomit, že se má vlastně docela dobře a že lidi jsou na to i mnohem hůř - hodně lidí je postižených, ale radost ze života mají mnohdy větší, než ti zdraví. Nebo celkově podmínky k životu - vlastně nám nic nechybí, támhle někde v rozvinutých státech lidi nemají ani jídlo, ani pitnou vodu, ani přístřeší nad hlavou, každej den řeší svoji existenci, ale i tak se tam najdou tací, kteří jsou šťastní - jinými slovy, většinou vždycky může být hůř. Když už si tohle základní člověk uvědomí, tak snad má trochu lepší náladu, i když dnes žijeme v době, kdy každej skoro bere vše jako samozřejmost a jako standard. A další věcí je najít si prostě nějakou činnost, umět se zaměstnat, nejlíp i pomáhat někomu, trávit s ním čas a podobně - získat ten pocit, že je člověk potřebnej, že může bejt užitečnej, prospěšnej, že na něm někomu záleží - ne se utápět sám s myšlenkách, že mě nikdo nepotřebuje a nudit se - právě když člověk nemá co dělat, tak ho napadají různý nereálný věci, blbosti, uvažuje nad věcma, který by za běžného chodu neřešil, protože na ně nemá čas.

 

Olda, 22 let: Když se někdo začne sebepoškozovat, tak i když se to snaží skrývat, tak nezakryje všechno. Takže jedna věc je většinou ta, že pokud někdo mluví třeba s kamarádem osobně, tak si všímat hlavně detailů, jeho těla, ale i celkového smýšlení a pokud se něco nezdá, nebo jeho myšlenky a názory působí dost pochmurně, tak radši zpozornět a sledovat si gest a všeho ještě detailněji. Nevýhoda ale je, že dneska se všechno řeší přes síť, debaty, komunikace a pokud náhodou někdo nepoužívá webkameru, nebo něco, kdy se s tím druhým člověkem zároveň i vidí, tak nic moc nezjistí a ten, kdo se sebepoškozuje, to může páchat dál. Ale většinou je pravda, že je to dlouhodobější věc a neděje se tak ze dne na den, když už se někdo pro to rozhodne, tak musí taky najít odvahu, vhodné podmínky a jiné. Taky hodně záleží na tom, proč se daný člověk chce vlastně zabít. Sebevraždy nejsou jenom u mladých, je to i střední generace, ale i u starší nebo důchodců - a vždy tam záleží spíš na konkrétním důvodu, proč se chce někdo zabít.

0 hlasů
Vaše hodnocení