Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Rodiče jsou občas naši nejlepší kamarádi a vzory a někdy nás pěkně štvou. A naopak to zřejmě bude platit taky. Jak to mají doma naši zpovědníci?

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Jak vycházíme s rodiči?

My a rodiče
zdroj: Thinkstockphotos My a rodiče
aktualizováno 05.05.2017, 18:49 | 05.05.2017, 18:49 | Krásná.cz

Rodiče jsou občas naši nejlepší kamarádi a vzory a někdy nás pěkně štvou. A naopak to zřejmě bude platit taky. Jak to mají doma naši zpovědníci?

Jaké máte s rodiči vztahy? Jak moc si od nich necháváte mluvit do života? V čem jsou pro vás inspirací a co nikdy nechcete dělat jako ni?

 

Martin, 18 let: Na rodiče si naštěstí moc stěžovat nemůžu. Nechávají mi někdy až benevolentní volnost, ale já jsem takovej volnomyšlenkář, takže mi to plně vyhovuje. Když jsem byl mladší, tak občas nějaké problémy pochopitelně byly, ale nic, co bych jim musel moc zazlívat.

 

Vlasta, 19 let: Rodiče jsou mi vzorem v tom ohledu, že toho v životě hodně dokázali (vzděláním, prací), ale z druhý strany mi často přijde, že nejsou schopni jít s moderní dobou a některé jejich názory jsou docela zastaralé - ty bych pochopil spíše u prarodičů, než u nich. Sám bych si tedy zřejmě dal za cíl, snažit se jít s dobou a tím svým dětem více rozumět ( a nemyslím tím jenom používáním moderní výpočetní techniky).

 

Lukáš, 19 let: Dřív a i teď mi docela vadí, když mi rodiče mluví do vztahů, do mých holek a podobně, moc se vyptávají, nebo jsou schopni i dělat takové ty naschvály a překvapení, že si člověk nemůže bejt ničím jistej a pomalu nemůže mít doma ani sex. Často mám a měl jsem pocit, že to moc řeší a zároveň mi není moc příjemný s nimi některý věci ohledně přítelkyně řešit - vím, že to myslí dobře, třeba to, zda má přítelkyně antikoncepci nebo používám při sexu kondom, ale chce to asi s mírou. Ale z druhý strany je něco z toho ok a já až budu v jejich situaci, tak budu možná taky takovej... I když, uvidí se, možná budu některé věci dělat přeci jen jinak.

 

Jakub, 20 let: Taková nejzásadnější věc, co se týče problémů s rodiči, je asi ta, že mám občas na různé věci jiný názor, ale to se příliš netýká rodinných záležitostí nebo ve smyslu toho, jak bych chtěl třeba do budoucna vychovávat své děti. V těchto věcech s rodiči jsem víceméně zajedno. Nevím tedy přímo o věci, která by mi vadila tak, že bych ji musel od základu ve svém životě měnit. Dřív je pravda, že takové situace byly, ale s postupem věku jsem začal některé věci vidět jinak, takže nyní ty věci za problém až tak nepovažuju.

 

 

Olda, 22 let: I když jsem si to dřív moc nepřipouštěl, tak mě dost poznamenal rozvod rodičů - a následný odchod mého otce od rodiny. Pak se to sice nějak ustálilo, s otcem jsem sice navázal nějaký kontakt, ale už to není moc takové. navíc s mnoha jeho názory bohužel nesouhlasím, s některými názory nesouhlasím ani u matky, ale s tou mám vztahy docela dobré. Takže vzorem mi rodiče moc být nemohou, do budoucna bych si přál pro sebe úplnou rodinu a zřejmě bych se snažil, pokud by tam byly děti, aby byla rodina pohromadě... Což je dneska ale asi utopie, když se rozchází a rozvádí každej druhej. A v dalších ohledech bych volil benevolentnější výchovu, nebyl zase asi tak přísný v některých věcech a chtěl bych věnovat s dětma, ale i s rodičema více času, abychom se užili, když život letí hrozně moc....obecně mi u rodičů vadilo a vadí často i teď, že nemají mnoho času a možná ani chuť se někdy jen tak sejít a probrat všední dění a často se doma jen míjíme.... ale to je možná taky daň za dnešní uspěchanou dobu.

 

ČTĚTE TAKÉ:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Holky můžou mít sex, kdy se jim zamane
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Proč jsou fajn holky bez kluka?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Vadí nám obrýlené holky?

 

Milan, 20 let: Nelíbí se mi takové to srovnávání s někým nebo přímo s rodiči. Do jistý míry to může být jistě inspirativní, zjistit, co třeba v mých letech už dokázali a co já neumím, ale časem v některých věcech to dovede dost lézt na nervy, což si rodiče dost často neuvědomují. A někdy to může hraničit i, podle mě, s jistou dávkou nezodpovědnosti. To se týká i vztahů s holkama. V 15 letech mi otec říkal, že mám na vztahy času dost, že on ještě v mým věku s nikým moc nechodil. No a teď ve 20 zase obrátil, a že prý ať si někoho najdu a že by klidně uvítal i vnoučata (pravda je, že on mě měl ve 21 letech). Což si já dneska nedovedu moc představit, protože přítelkyně by se možná nějaká našla, jenže jsem nedávno dostudoval a nevím, z čeho bych měl to dítě živit a tak. A navíc dneska je prostě trochu jiná doba, než dřív, kdy zase nebylo tak divný, mít dítě takhle brzo. No a pak mi vadí takové ty věci, že se mnou rodiče jednají v některých případech jako s malým dítětem (asi si nedokážou připustit, že to tak hrozně uteklo a je mi už 20), ale na druhou stranu mi v některých věcech předhazují, jak už jsem na ty a ty věci velkej. Přes to všechno ale vztahy s rodiči narušený nemám a celkem s nimi vycházím dobře, tedy v rámci možností...

 

Denis, 25 let: Řekl bych, že to bylo asi úměrný věkem. Prostě čím jsem byl starší, tím si jsem si nechal od rodičů mluvit do života míň, bral jsem to ještě v době, kdy jsem studoval, pak už do doby, kdy jsem se od nich odstěhoval, moc ne. Nedá se ale říci, že bych s nimi měl špatné vztahy, jen jsem prostě asi dospěl, takže je logický, že mi některý věci začaly čím dál víc vadit - když mi rodiče mluvili moc do toho, jak se oblékám, jak obecně celkově vypadám, jak se stravuju, trochu i do vztahu s přítelkyněmi, jak jsem nesamostatný a podobně. V tomto ohledu jsem si víc rozuměl s prarodiči, i když to je možná typický, prarodiče jsou takoví, že mají tendenci nás rozmazlovat a moc věcí neřeší.




0 hlasů
Vaše hodnocení