Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Tentokrát jsme se kluků zeptali, zda znají rodiče své partnerky. Kdy je podle nich čas na to, aby rodičům představili svou dívku/ona je doma?

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Kdy je na čase poznat tvé rodiče?

Setkání s rodiči
zdroj: Thinkstockphotos Setkání s rodiči
aktualizováno 23.06.2017, 00:22 | 23.06.2017, 00:22 | Krásná.cz

Tentokrát jsme se kluků zeptali, zda znají rodiče své partnerky. Kdy je podle nich čas na to, aby rodičům představili svou dívku/ona je doma?

„Jak ve vašem případě seznámení probíhalo, bylo formální, nebo spíš spontánní? A jaký spolu máte vztah – jen se pozdravíte mezi dveřmi, nebo byste spolu dokázali jet třeba i na dovču?“ vyzvídali jsme, jak to mají naši zpovědníci.

 

Martin, 18 let: Bylo to jak kdy, ale většinou spontánně, ne že bychom to setkání s rodiči navzájem nějak plánovali. Jasně, že s někým si člověk sedne líp a s někým méně, ale já ani moje přítelkyně jsme zatím problémy moc neměli. Na dovolenou bych nejspíš teda s některýma nejen, to je fakt, ale zároveň to není vyloženě jen takový formální, že bychom se stěží pozdravili.

 

Anketa
Jezdíš ještě na dovolenou s rodiči?
 

 

Olda, 22 let: S rodiči občas problém býval. A to jak s mými, že se jim moje přítelkyně z nějakého důvodu moc "nezdála", tak i naopak. Pamatuji si, že to bylo asi ve dvou případech. Společné setkání sice proběhlo, tenkrát ani ne moc plánované a moc vřelé přijetí to nebylo - na druhou stranu to nikdy nepřesáhlo tu mez, že by jeden dělal druhému nějaký naschvály nebo tak něco, to naštěstí ne. Většinou k setkání s rodiči docházelo tak do měsíce od začátku chození.

 

Milan, 20 let: Já tyhle věci s představováním se rodičům nebo obecně nerad moc lámu přes koleno, a taky mi trošku trvá, než začnu s tou holkou věřit, že je to opravdu vztah. Takže musím říct, že prakticky ty holky ze začátku představuju doma rodičům jako kámošky a stejný postup radím i jim. Kamarádem mám víc, o tom naši ví, takže tomu moc váhu nepřikládají, no a pak jim už jenom stačí časem říct, že t o není kámoška, ale oficiální přítelkyně - a dopadá to dobře, musím říct, že k mým kamarádkám nebo pak i k přítelkyním naši moc výhrad nemají. Naopak mi u některých zejména otec nadhazoval, že by to byla fajn holka na vztah, takže pak měl přirozeně radost, když to tak bylo. No, pak zažíval i zklamání, když byl rozchod a dál to nepokračovalo.

 

Lukáš, 19 let: Musím říct, že asi dvakrát jsem rodiče své přítelkyně a ona moje ani nepoznali, protože ten vztah byl jednou tak krátký, že to ani moc nešlo a podruhé sice byl delší, ale nějak nebyla příležitost. Moji rodiče tohle moc neřeší, sice pochopitelně mojí přítelkyni rádi poznají, ale chápou, že to všechno chce čas. Stejně tak chápou, že s každou to prostě vyjít nemusí a důležitý pro ně je, abych byl šťastný... Takže nezažívám naštěstí nějaký ultimáta, že bych musel svou přítelkyni rodičům představovat. Nebo jo, ale jenom jí prostě ukážu fotku, jak vypadá, na osobním setkání hned vyloženě netrvají.

 

 

Jakub, 20 let: Asi můžu mluvit celkem o štěstí, ale s rodiči ohledně přítelkyně problém nemám. A nemají problém ani ti její se mnou. Zatím jsem měl celkem dvě přítelkyně, takže možná to časem bude i horší, čehož jsem si vědom, ale zatím s tím ani u jedné problém nebyl. Měli jsme z toho pochopitelně oba své obavy, které se ale naštěstí nepotvrdily. Setkání proběhlo u jedné docela brzo, myslím asi 14 dní po tom, co jsme spolu začali chodit a nebylo nějak vyloženě předem naplánované, spíš tedy spontánní. U druhé a zároveň současné přítelkyně jsme "uspořádali" společné setkání po 2 měsících chození. Nemůžu nyní úplně sice říci, zda bych dokázal s rodiči přítelkyně trávit společnou dovolenou, hlavně ale asi z toho důvodu, že oni vyznávají poněkud jiné destinace k cestování, než já a moje přítelkyně, která s nimi už taky sama na dovolenou nejezdí. Ale jestli jde o to, zda bychom si na té dovolené jinak rozuměli, pokud bychom se dohodli na něčem, co by vyhovovalo oběma, tak myslím, že by problém nebyl. :-)

 

Denis, 25 let: Je logický, že nastaly situace, kdy si prostě jeden s druhým "nesedne", alespoň co se rodičů týče. Pamatuju si, že u první přítelkyně moji rodiče přijali ji bezvadně, ale já si s jejíma moc nerozuměl, stěží jsme se pozdravili, a to jak s matkou, tak otcem. V druhém případě byly vztahy s jejíma rodiči oběma takové neutrální, ani nevraživé, ale ani ne vyloženě vřelé, ale mému otci moje přítelkyně moc do oka nepadla. U třetí přítelkyně, se kterou jsem chodil jen krátce, tak ta se zase nezamlouvala mamce. U současný přítelkyně musím zaklepat, že to na všech stranách zatím celkem funguje - i tu společnou dovolenou bych si možná dokázal představit, přestože jsme ji zatím nerealizovali. Setkávali jsme se s rodiči navzájem různě - někdy u slavnostního oběda, jindy "jen tak" spontánně, kdy to třeba ani předem nebylo nějak závazně domluveno, jak kdy. Nejdřív jsme se s jedněma rodiči setkali asi hned po týdnu, co jsme spolu začali chodit a nejdéle asi po 4 měsících, prostě to nějak nevycházelo, ne že by nebyl vyloženě zájem.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Tohle si nechej rozhodně pro sebe
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Jak vycházíme s rodiči?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Kdo je můj vzor?

 

Vlasta, 19 let: Podle mě se tohle v našem věku ještě tak neřeší. Moji rodiče i rodiče mých přítelkyň, co si alespoň pamatuju, to berou tak (a my s přítelkyní vlastně taky), že to není až tak závazný. Jinými slovy, v tomhle věku neřešíme, že spolu zůstaneme pořád, budeme mít spolu rodinu, děti, na to je ještě čas a je to daleko. Takže to nikdo moc zatím neřeší. Přituhovat začne až v momentě, kdy opravdu jeden najde někoho, se kterým by chtěl mít svatbu nebo děti, čímž dá najevo, že s tím druhým počítá asi i do budoucna a pro rodiče obou rodin je to zpráva, která je buď potěší nebo nepotěší. V případě, kdy si svatbu a děti přáli, protože si myslí, že je to ideální pár, tak není co řešit, v případě opačném se utěšovali, že to časem odezní, ti dva se rozejdou a nějaká šance tu je. Skřípat to začíná teda většinou v tom momentě, kdy se začíná mluvit o té svatbě, nebo když chtějí ti mladí založit rodinu. Nebo když se to stane nenadále, což se stát může vždycky, antikoncepce není 100% a sex si asi v páru málokdo bude odpírat, že? Musím teda říct, že setkání našich s přítelkyní a naopak proběhlo zatím celkem dobře, protože to zřejmě obě rodiny berou tak, jak jsem popsal a tak to bylo i v předešlých případech. Ale připravuju se na to, že až budu s někým plánovat rodinu nebo i svatbu, že to pak může začít skřípat právě ve vztahu s rodiči. Vždyť jsou známy případy, kdy pak spolu rodiny přestaly mluvit nebo si dělají naschvály, bohužel.

 

Honza, 18 let: Uvedu jeden příklad za všechny: S mojí druhou přítelkyní jsme si navzájem nesedli ani s jedním s rodičů. Našim se celkově moc z různých důvodů nelíbila, její rodiče zase protestovali kvůli tomu, že jí sice už bylo 15 let, ale z jejich pohledu to stále byla malá holčička, která má přeci na vztahy, sex a ostatní tyhle věci ještě času dost a nepotřebuje se "tahat" s klukama. Ona sama to tak neviděla, na svůj věk byla docela rozumově vyspělá (no vlastně i tělesně, prsa i buchtičku měla taky velmi obstojné a stydět se za ně nemusela):-), takže musím říct, že jsme se ani pořádně navzájem s jejími ani mými rodiči nesešli, znali jsme se víceméně jen z fotek. Ale jelikož moji i její rodiče byli docela zaneprázdnění, tak moc toho uhlídat nestihli, pro nás naštěstí. Takže stejně jsme se, byť tajně, různě scházeli a milovali se u nás doma, když moji rodiče nebyli doma. Tím bych chtěl říct, že mladí si najdou příležitost vždycky a kdyby to u nás nebylo náhodou možný, tak bych jistě neměl problém se se svou přítelkyní milovat i někde v přírodě, nejsem celkem náročný a nějaký takový místo, kam nikam moc nikdo nechodí, by se našlo v přírodě vždycky. Sice náš vztah nakonec nevydržel, rozešli jsme se, ale vzpomínáme na to oba v dobrém a hodně věcí jsme dělali rodičům natruc. Inu, puberta a zamilovanost :-D U současný přítelkyně je to tak, že znám její mamku, sice jsem jí viděl zatím jen jednou, ale zatím se zdá být fajn. Jejího otce neznám, protože její rodiče jsou rozvedení a zatím jaksi nebyla příležitost se nějak seznámit. Moje přítelkyně zná taky zatím jenom moji mamku a zatím si celkem rozumí, otce ne, neboť bývá velmi často pracovně pryč, tak se to zatím nepodařilo, ale zásadní námitky proti mému vztahu nemám, což pochopitelně vítám.:-) Zatím to teda celkem jde, i když je mi jasný, že někdy do budoucna nějaký dilema nastat může - když si rodiče s partnerem nebo partnerkou nerozumí, tak je někdy těžký rozhodnout se, zda stát za přítelkyní nebo přítelem a rodinu někdy i zcela odříznout, nebo to udělat naopak. Ale zároveň vím, že mluvit do vztahů bych si od rodičů moc nenechal, přecijen je to moje přítelkyně, oni ji neznají úplně a navíc s ní jsem já, ne oni.

 

Máš pro kluky otázku? Pošli nám ji na redakce@krasna.cz.



0 hlasů
Vaše hodnocení