Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Kdy kluci začínají myslet na to, že by si pořídili rodinu?

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Kolik dětí v budoucnu chceme?

Těhotná
zdroj: Profimedia Těhotná
aktualizováno 16.06.2017, 16:03 | 16.06.2017, 16:03 | Krásná.cz

Kdy kluci začínají myslet na to, že by si pořídili rodinu?

O tom, že budeme mámy, my holky uvažujeme většinou mnohem dříve, než na to máme skutečně věk. Jak jsou na tom kluci? Přemýšlí o rodině?


Jakub, 20 let: Vím, že zřejmě nějaké děti do budoucna chci, ale konkrétní představu o tom, kolik a kdy, ještě nemám. Bude totiž záležet na mnoha věcech, které nejdou teď moc předvídat. Ale děti chci, protože mi to přijde přirozené - většina lidí asi chce, aby tu po nich něco zůstalo, něco z nich a taky je přirozené se rozmnožovat. Na druhou stranu, nezáleží to jenom na mně, záleží to také na mé přítelkyni. Taky si uvědomuju rizika, která můžou nastat - jsou lidé, kteří by děti chtěli, jenže jeden z partnerů je nakonec neplodný nebo má jiný zdravotní či jiný problém. I z tohoto důvodu se snažím o sebe v rámci možností dbát, i když je jasné, že některé věci člověk až tak ovlivnit nemůže, takže se na ně moc snažím nemyslet. Také je možné, že se může narodit postižené dítě... rizik je tu hodně. Ale přesto všechno zřejmě do budoucna nějaké děti chci, myslím, že alespoň to jedno.

 

Lukáš, 19 let: Asi bych to výhledově viděl tak na dvě děti. Nejlíp konkrétně dva kluky, jelikož rád sportuju a chtěl bych je k tomu vést a prostě jako kluk bych chtěl zase kluky. Téo tak má asi hodně mužů. Já sám mám ještě mladšího bráchu, o 2 roky a máme spolu skvělý vztahy. Myslím, že se ségrou bych si asi nějakou zábavu užil taky, ale prostě kluk si asi zase nejlíp rozumí jen s klukem.


Olda, 22 let: Já mám jednu starší ségru, sice mezi náma probíhaly občas takové ty obvyklé sourozenecké pře a šarvátky, ale jinak si na ni stěžovat nemůžu. Tím, že mám ségru, tak mi to pomohlo trochu víc rozumět a chápat holky, prostě se "otrkat", řešit s ní třeba věci, na které bych se jinak bál zeptat kamarádek - a to samé ona. Do budoucna jsem taky zastáncem takového toho klasického modelu - dvě děti, nejlíp kluk a holka -aby si na svý přišel jak muž, tak i ta žena, prostě takovej ten model, co je asi skoro ve všech reklamách na něco - spokojená rodinka se dvěma dětmi, synem a dcerou.

 

Vlasta, 19 let: Tohle by měla být spíš otázka do nějaký holčičí zpovědi. A po pravdě by mě zajímalo, co by holky v našem věku na tuhle otázku odpověděly. Protože faktem je, že děti jsou hlavně na té holce nebo ženské. Když už ženská fakt ty děti chce, tak obecně chlapa sežene celkem bez problému. Chlapi většinou sex neodmítnou, naopak to bude záležet na té ženský, zda si je pustí do kalhotek. Stejně asi většina chlapů uvítá, že nebudou muset používat kondom, teda si to víc užijou a budou se moct udělat přímo do té ženské. A zase je to na té ženské, jestli jim to teda dovolí. Nebo zda vysadí antikoncepci (prášky). Protože znám případ, kdy by ten chlap i další děti chtěl, jenže ta ženská už je nechce (ačkoli to může být pochopitelně i naopak). No a pak je zase na té ženské, zda si to dítě nechá, nebo jestli půjde na potrat. I když by chlap to dítě chtěl, tak ho nosí ona, takže to moc ovlivnit nemůže. Podobně pak, když chce zvolit třeba jméno pro to dítě, tak si ženská taky líp prosadí svou. A stará se pak o něj ze začátku nejvíc ona. Když se rozejdou, tak ho zase svěří do péče spíš jí než jemu. A ona si může určit podmínky, za kterých ho bude ten chlap vídat. Výhoda pro některé ty chlapy a nevýhoda pro některé ženy je pak ta, že alimenty se vymáhají docela obtížně, takže pak jako samoživitelky to mají hodně složitý. Takže já sice můžu říct, že bych chtěl asi tak dvě děti, jenže asi to budu mít těžší, než ženská, která by šla opravdu tvrdě za tímhle cílem - té se to podaří spíš než mě.

 

 

Denis, 25 let: Zatím s přítelkyní plánujeme jedno dítě. Ona sice pochází ze tří a já taky, ale nechceme zatím nic uspěchat, uvidíme, jak na tom budeme, jak vše utáhneme, atd. Takže určitě to jedno bychom chtěli, ostatní by se vidělo časem dle situace.


Honza, 18 let: Je to otázka, kterou by asi bylo lepší položit starším klukům nebo mužům, možná tak kolem 25 až 30 let. Já se totiž přiznám, že o dětech ještě vůbec nepřemýšlím. Sám si připadám v některých ohledech jako dítě, tak nevím, zda bych vůbec byl schopen někoho nějakým způsobem vychovávat a tak. A taky to všechno záleží na situaci, na přítelkyni a na spoustě dalších věcí....a já nemám rád takový to plánování dopředu, prostě se řídím heslem, že uvidíme, co život přinese. Jsou lidi, co si naplánovali, že chtějí mít 4 děti a nakonec byli rádi za jedno a někdo třeba děti vůbec neplánoval a teď má tři. V tuto chvíli teda nejsem schopen na tuto otázku odpovědět, protože je to pro mě hudba budoucnosti. Já mám mladší a starší ségru a nejspíš by mi nevadilo, kdybych měl mít zase holky, na klukovi bych zase až tak nelpěl.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Kde bereme peníze a od kolika let se má člověk začít živit sám?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Jak vám má holka říct, že to dostala?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Moje holka je nečekaně v tom! Co teď?

 

Martin, 18 let: Děti bych do budoucna určitě chtěl, z toho důvodu, aby tu po sobě člověk něco zanechal. Ne hmotného, nějakej majetek, na to moc ani nejsem, ale prostě část sebe, jestli to tak jde napsat. A chtěl bych nejlíp minimálně jednoho kluka - aby mohl nosit příjmení naší rodiny a třeba i jméno po mně, jak se to ještě v některých rodinách dělá, že synové dostávají jména po otcích nebo po dědovi. Děti bych chtěl alespoň dvě, protože moji rodiče říkají, že jedno je přecejen málo, protože když se mu náhodou něco stane, tak pak už není žádný. Tak jsou i případy, kdy prostě zemřou i víc dětí a své rodiče nepřežijou, ale asi to nebude tak markantní jako u jedináčků. Navíc jsem naštěstí snad naprosto zdravej, takže těm dětem můžu předat docela slušnej základ, snad. Asi bych měl i víc dětí, jenže jednak dneska ženský mají jiný cíle, než jenom rodit děti, taky ty děti je třeba nějak zajistit a dělat to tím nezodpovědným způsobem, že bych spal s holkama bez ochrany a mohl mít tak dětí spoustu, taky není ideální. Fakt je, že chlap tím asi nic moc neztratí, ženský jsou kolikrát schopný si nechat dítě, který s nima zplodil kdejakej grázl. než aby šly na potrat, a alimenty se dneska taky moc dobře nevymáhají. Takže by to možná i šlo dělat tím způsobem, že jako v přírodě chce člověk zajistit svůj druh a jako samec chce oplodnit co nejvíc samiček, jenže kromě toho je fakt, že sice o holky bych nejspíš nouzi neměl, jsem docela jejich typ a celkem atraktivní a sbalit některou taky není až takovej problém, jenže mám taky strach z pohlavních nemocí. Hodně holek je promiskuitních a bylo by fajn mít hodně dětí, jenže bych si mohl taky spolu s tím odnést jinou "památku". Tak bych možná chtěl do budoucna zvolit bezpečnější způsob, totiž zkusit darovat svoje sperma do spermabanky, jestli něco takového u nás je, snad jo, blíž jsem se o tom zatím nepídil. Tím bych mohl mít dětí dost a zároveň bych mohl mít dobrý pocit z toho, že třeba pomůžu párům, kde ten muž je neplodný nebo tak něco. Takže takové to spojení příjemného s užitečným. :)

 

 

Milan, 20 let: Děti jsou podle mě dneska hodně o odpovědnosti, kterou někteří lidé nemají. Já na dětech do budoucna netrvám, neboť dnes musí člověk zajistit hlavně napřed svoji vlastní existenci, a pak až případně existenci někoho dalšího. A taky bych chtěl těm dětem mít co nabídnout. Jedni naši známí, kteří dítě údajně zatím neplánovali, ale stalo se (díky absenci antikoncepce hlavně z partnerovy strany), mohou sloužit jako příklad: už předtím na tom byli tak, že byli rádi, že všechno sami poplatili. Bydlí zatím u rodičů partnera, vlastní bydlení nemají - kdyby k tomu měli navíc platit ještě někde nájem, tak už by to asi neutáhli vůbec. Jelikož s dítětem jsou velké výdaje, tak něco (ne zrovna málo) dotují prarodiče. Už předtím na tom byli tak, že si nemohli vlastně ještě vůbec dopřát nějakou dovolenou, a teď s dětmi už to nehrozí vůbec (hlavně kvůli financím). Také asi zatím nehrozí, že by mohli dětem alespoň něco naspořit do začátku, než se osamostatní. Věci - oblečení, atd., si různě půjčují, což na jednu stranu sice smysl dává, když z toho pak to dítě stejně vyroste, ale stejně některé věci je třeba mít vlastní. Pochopitelně šetří i na jídle, takže kupují v obchodech to nejlevnější a ne moc dobré kvality, což pro dítě ve vývinu taky není vůbec dobře. A navíc partner té známé je skoro pořád v práci, ona je skoro na vše sama a on si dítě vlastně ani neužije. Tak si říkám, že takhle bych to do budoucna jistě nechtěl a že by za takové situace bylo prostě lepší děti vůbec nemít. Protože určitě bych ty své chtěl vzít časem někam na dovolenou, aby něco viděly, něco málo jim třeba naspořit do začátku, koupit nějaké kvalitnější potraviny, koupit vlastní věci, aby se jim časem kvůli tomu nikdo moc neposmíval, a zajistit si taky nějaký vlastní bydlení. Od rodičů by mi bylo asi blbý něco moc žádat, až budou v důchodu, tak budou rádi, že poplatí svoje... A navíc bych se nechtěl někde stále honit, chtěl bych trávit s těma dětma co nejvíc času. Takže si buď počkám a děti budu mít až někdy později, třeba až v 35 letech, až budu mít všechno zajištěný, nebo je prostě mít nebudu. Navíc podpora rodin s dětmi ze strany státu taky není příliš valná, dnešní doba není jednoduchá a vidina toho, že budou odcházet do důchodu až někdy v 70 letech minimálně, mi taky nepřidá. A asi bych našel i některý další věci. Taky se mi nelíbí v této souvislosti argumenty lidí, kteří mají stále děti spojeny s tím, že se o ně na stáří postarají a kdo je bezdětnej, je vlastně chudák, když nikoho mít nebude. Mohl bych uvést spoustu příkladů, kdy ačkoli měli ty lidi dvě děti, tak na důchod zůstali sami jako kůl v plotě, buď s nimi děti nemluví, nebo se někam daleko odstěhovaly a tak dále. Kvůli tomu, aby se o mě někdo na stáří postaral, si děti teda určitě pořizovat nechci. Taky by mi zároveň nebylo moc příjemné, kdybych si je sice pořídil, ale v 18 letech by mi řekly, jak kvůli mně strádaly, že se jim nemohlo koupit to a to, atd. Takže sám bych děti nechtěl hlavně z finančních důvodů, kdy člověk musí zabezpečit nejdřív nějak sám sebe nebo případně pomoci i rodičům. Ale pravda je, že mám staršího kamaráda, kterej je rozhodnutej, že děti nechce. Uvedl, že mu prostě vadí, jak stále řvou, stojí plno peněz, nevyspí se kvůli nim, a prostě tu touhu je mít nepociťuje, smysl života vidí jinde. A taky mám jednoho kamaráda, kterej děti zase nechce z toho důvodu, aby po něm snad nezdědily zdravotní problémy, které má. Což má asi taky něco do sebe, on má velké problémy se zády a celkově s pohybovým aparátem, má taky dost silné brýle (asi 8 dioptrií do dálky) a i když by se všechno nepřeneslo, tak asi ty brýle by potřebovaly ty děti i tak. Což ale samozřejmě nevylučuje to, že by chtěl do budoucna uvažovat třeba o adopci. Nemyslím si ale, že by některý z těchto našich přístupů byl špatně. Každý si žije vlastní život a má právo si v něm dělat to, co sám uzná a chce. Já sám jsem jedináček a i když je pravda, že mi vlastně nic nechybělo, rodiče vše dokázali zajistit, tak bych chtěl mít případně děti až v době, až budu v té samé situaci. A nejvýše tak dvě, ale spíš jen jedno.



0 hlasů
Vaše hodnocení