Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Kluci se rádi prezentují jako neohrožení chlapáci, ale mají z něčeho doopravdy strach? Dnes se naši zpovědníci přiznají ke svým největším obavám!

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Z čeho máme doopravdy strach?

V posteli
zdroj: Thinkstockphotos V posteli
aktualizováno 28.07.2017, 00:46 | 28.07.2017, 00:46 | Krásná.cz

Kluci se rádi prezentují jako neohrožení chlapáci, ale mají z něčeho doopravdy strach? Dnes se naši zpovědníci přiznají ke svým největším obavám!

„Je jedno, jestli vás děsí klauni, pavouci, terorismus nebo představa, že zůstanete sami. Co vás děsí a jak s obavami pracujete? A stydíte se své slabiny přiznat své dívce nebo kamarádům?“ zeptali jsme se kluků tentokrát.

 

Máš pro nás námět na otázku, kterou bychom klukům měli položit někdy příště? Napiš nám ji na redakce@krasna.cz.


Jakub, 20 let:
Strach nebo nějaké obavy má asi každý, jen je někdo přizná více, jiný méně a taky se někdo s nimi může více či méně zabývat. Nad některými věcmi člověk ani nepřemýšlí, tedy do doby, než se "něco" stane. Pak si rázem uvědomí, že nebezpečí číhá vlastně všude kolem nás. Jelikož už jsem byl bohužel několikrát svědkem toho, že mi v rodině zemřel nějaký příbuzný, tak se do jisté míry zabývám tím, že nikdo tu není věčně, mám strach hlavně z toho, co bude, až tu nebudou moji rodinu, ale i ostatní členové rodiny, nebo i kamarádi. Možná je to zbytečné, ale těmito věcmi by se asi člověk měl zabývat i v mladším věku, vždyť je obecně pravda, že i dnes je spousta lidí, kteří zemřou mladí, bohužel, a o smrti a umírání stále dneska nikdo moc mluvit nechce. S tím souvisí to, že různé nemoci dneska mohou potkat každého, dnes je asi jednou z nejhlavnějších rakovina. Když se člověk začne trochu víc zabývat tím, co denně jí, konzumuje, pije, tak zjistí, že do jisté míry může svůj jídelníček upravit o zdravější produkty, ale pak stejně dojde k závěru, že hodně věcí moc ovlivnit nemůže, tak to až tak neřeší. S tím taky souvisí to, mít kolem sebe někoho, kdo nás podpoří v nelehkých chvílích, v nemoci, v nesnázích, atd. Ano, i z toho mám strach, jednak kvůli tomu, že dnes hodně lidí žije v jednočlenných domácnostech, což asi taky není úplně dobře, a taky hodně lidí je pohodlných, ani vztahy s druhými moc nenavazují, a nakonec zůstanou sami, bez pomoci. Jenže taky je pravda, že dneska taky není úplně jednoduché začít někomu věřit, hodně lidí je povrchních, přetvařuje se, atd. I u přítelkyně nemůže mít člověk stoprocentní jistotu, že je vše tak, jak se tváří, zda je láska opětována, je to myšleno upřímně, atd. I ve společném sexu mohou být nějaká rizika, holky jsou někdy promiskuitnější než kluci, takže si říkám, že je možná i docela riziko milovat se s přítelkyní bez kondomu, protože taky člověk nikdy neví, jak to je, tedy hlavně zde z pohledu pohlavně přenosných nemocí, ne až tak z pohledu otěhotnění, neboť používáme i jinou formu antikoncepce. Ale strach mám pochopitelně i z jiných věcí, i z těch pavouků, i z celkové situace ve světě (terorismus, agrese, migrace...), asi nikdo dnes nedokáže předpovědět, jak to celé vlastně někdy dopadne. O některých obavách někdy hovořím s přítelkyní, neboť je máme společné, o některých i s rodinou nebo s kamarády. Občas také pomáhám ostatním lidem některé problémy a obavy řešit přes internet, což mi také do jisté míry svým způsobem v různých ohledech pomáhá. Myslím, že je důležité o svých obavách mluvit, ale ne vždy je k tomu příležitost a ne vždy najde člověk někoho, s kým může tyto věci sdílet. Nakonec je dobré, že existují i různé linky důvěry, kde může člověk probrat svou situaci nestranně s někým cizím, když se nechce nebo nedokáže svěřit někomu bližšímu, určitě to pomáhá. Na druhou stranu je ale taky pravda, že od kluků se stále očekává, že o svých obavách moc mluvit nebudou, ale je to škoda, protože pak to spousta z nich dusí v sobě, což pak nemusí dobře dopadnout, je potřeba to někdy ventilovat, než to dusit v sobě. A na starosti a obavy, strach má právo každý.

 


Milan, 20 let: Musím říct, že mám velký strach z pavouků. Ne z takových těch menších, co bývají třeba na stropě ve sklepích, ti mi až tak nevadí, a když jo, tak bych je asi nějak dokázal zabít (vím, že jsou užiteční, ale já bych je doma mít prostě nechtěl). Daleko horší je to s těmi trochu většími pavouky, většinou černého zbarvení. Pamatuju si, že u nás se takový pavouk objevil asi dvakrát a vždycky budu obdivovat otce, že ho dokázal vzít třeba do novin a někam vynést ven (i když tam se může zase vrátit, že jo), nebo ho zabít. Já bych tohle nedokázal a dopředu se děsím toho, až někdy nastane taková situace u mě, vůbec nevím, co budu dělat. A ještě horší to bude ve spojení s přítelkyní, která může být dejme tomu taky z pavouků hrůzu a tak nějak bude předpokládat, že chlap bude ten, který se ujme toho, aby ho nějak zneškodnil... Já z těch větších pavouků mám strach jednak kvůli tomu, aby mě nekousli, ačkoli u nás ti jedovatí snad moc nejsou. Kdybych ho měl zabít, tak napřed bych musel přijít na to, čím vlastně, a měl bych tam obavu z toho, že v poslední chvíli to nedokážu a ten pavouk stejně zdrhne. Kdybych ho měl zabíjet klasickou plácačkou, tak se zase děsím toho, že ji v té rychlosti dám nějak obráceně, a místo toho, aby jsem pavouka zabil, tak se z té zdi odlepí a přistane přímo na mě, jako se mi to stalo jednou na mouše, což by bylo ale tady ještě horší. A nechat pavouka být a nevšímat si ho, to taky není ideální, prostě mi není příjemná představa, že doma někde bude a objeví se někdy někde znenadání. Jednou se mi stalo, že se takovej pavouk objevil i u mé postele, z čehož mám hrůzu doteď... Takže opravdu vůbec nevím, jak to budu do budoucna řešit, žiju s tím, že takových situací bude co nejméně. Moji známí o tom, že se pavouků bojím, ví, ale zase úplně neznají detaily, které jsem popsal tady.

 

Vlasta, 19 let: Já se třeba děsím hodně toho, že zůstanu sám. Sice teď holku mám, ale to se může každej den změnit. Možná se na sebe dívám moc kriticky, ale děsím se toho z toho důvodu, že té holce nemám až tak moc co nabídnout, že si najde někoho lepšího, ať už někoho, kdo vypadá líp vzhledově, kdo bude celkově aktivnější ( v trávení společného času, v sexu...), atd. Bavil jsem se o tom s jedním kámošem, který to má podobně, což mě samo o sobě dost podpořilo, podpořili jsme se navzájem. Ale s nikým jiným tyhle věci zřejmě řešit nebudu.

 

Anketa
Máš obavy, jestli jsi atraktivní pro opačné pohlaví?
 

 

Honza, 18 let: Strach z některých věcí mám, ale zase ne takový, aby mě to někde nějak omezovalo. Strach z něčeho má asi každý, jen kluci to nedávají na sobě moc znát, protože se to "nehodí", a zvlášť ne před přítelkyní. Na druhou stranu, mě strach zatím moc neomezuje. Vždycky si říkám, že jsem mladý člověk, mám se docela dobře, jsem teď asi v nejlepším věku, co může být, tak by měl člověk myslet co nejvíc optimisticky, nebo ne? Na starosti bude času dost v pozdějším věku, až člověk začne proplouvat a prát se se "skutečným" životem, s jeho nástrahami, tak proč si ještě nějakou dobu neužívat té blažené bezstarostnosti....

 

Lukáš, 20 let: Mám už teď trošku obavy ze svého budoucího uplatnění na trhu práce, a to z toho důvodu, že se chci věnovat profesionálněji sportu, k čemuž mám nyní snad vcelku dobře našlápnuto. Jenže je jasný, že tomu se nebudu moci věnovat stále. Někdy to jde docela dlouho, viz příklad legendárního Jardy Jágra, ale nastane někdy čas, kdy prostě sportovec svou kariéru zde musí ukončit, a jít dělat něco jiného. Já teda mám štěstí v tom, že má alespoň nějaký vzdělání (střední školu s maturitou), ale stejně to bude asi časem horší v tom, že nebudu mít moc praxi. Snažím se tedy získat nějakou alespoň teď přes prázdniny, i když ono to moc dobře taky nejde, sportovci mají spoustu tréninků a soustředění. Moje rodina a obecně kámoši (někteří) o této mé obavě vědí, nicméně zatím je to taková daleká budoucnost, takže to nikdo až tak neřeší. Občas si přijdu, že největší obavu z toho mám docela paradoxně asi já osobně, ale musím říct, že tohle beru teda asi zodpovědněji, než jiní sportovci, kteří to začnou řešit až v momentě, kdy ta situace nastane.

 

 

Denis, 26 let: Mé obavy teď pramení hlavně ze starostí a strastí běžného života. Mám obavy pramenící ze zajištění společného bydlení s přítelkyní, hlavně asi po finanční stránce, zda budeme mít oba zaměstnání a poplatíme všechny své závazky (nejen poplatky, ale i hypotéku). Tím, jak plánujeme pomalu společné děti, tak mám obavy, možná až přílišný, z toho, jak to s nimi celé bude. Jednak teda z toho důvodu, zda to celé finančně a časově zvládneme, ale začal jsem se víc zabývat věcmi, které jsem dřív tak neřešil, nebo je bral jako samozřejmost. Třeba mám obavy z toho, aby jeden z nás nebyl neplodný, a nebo aby se to dítě nenarodilo postižený. Postupem času si uvědomuju, že mít děti není úplně samozřejmost, ale že je to vlastně jakýsi dar. Paradoxně jsem to ale asi hlavně já, kdo tyhle obavy přiživuje, přítelkyně tohle moc neřeší. Já taky moc ne, protože vlastně není ani čas se nad tím a jinými věcmi moc zamýšlet a asi je to i tak i dobře, a sám se utěšuju tím, že takový věci snad ani nenastanou. Ale vyloženě podrobně tyhle své obavy s nikým neřeším.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Sex klidně i násilím?!?
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Nejhorší holčičí vlastnosti, které kluky děsí
KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Divné věci, které holky dělají s penisem


Olda, 22 let: Když mám čas takto přemítat, tak se zaměřuju spíš na starosti běžného života. Zda si najdu nějaké dobré zaměstnání, které mě bude bavit, zda vydělám tolik peněz, abych si mohl splnit své sny, které mám, a také zajistit rodinu. Trochu obavy mám také obecně z rodinného zázemí, protože jsem se setkal s holkou, která prostě trvá na tom, aby její kluk byl z úplné rodiny, což já nabídnout nemohu. S tím mám spojenou taky obavu v tom, zda dovedu být do budoucna dobrým otcem. Zda dokážu řešit různé věci v životě, zvlášť ty, které dnes u ostatních odsuzuju, ale sám v té situaci můžu být za chvíli taky. Mám obavy i ohledně holek, přítelkyně, zda jsem nebo budu pro ně stále atraktivní, zda jim budu stačit v sexu, to asi hlavně, protože mám bohužel zkušenosti s tím, že mě už několik holek podvedlo s jiným klukem. Nikdy jsem se pořádně nedozvěděl, proč, ale u některých si myslím, že to mohlo být kvůli sexu. Celkově, o některých mých obavách ví rodina, o některých kamarádi, o některých moji nejlepší kamarádi, ve které mám důvěru, ale některé věci si nechávám pro sebe, neboť jsem zatím nenašel odvahu je s někým víc rozebírat.
 

Martin, 18 let: I kluci, kteří jinak nemají o holky moc nouzi, můžou mít obavy z toho, že jim ta holka zahne, že je podvede s jiným. To, že se rozejdeme, je sice nepříjemné, ale když holka kluka podvede, je to ještě horší. To má docela velký dopad na jeho suverenitu a cílevědomost - a z toho mám obavu. Zatím jsem to prakticky naštěstí moc nezažil, ale pokud to někdy přijde, tak vím, že se z toho budu chvíli vzpamatovávat a bude to mít do jistý míry vliv na to, že si nebudu už tak věřit. I když to nedokážu úplně tak předvídat. Až tahle situace nastane, tak možná budu schopen se o ní nějak pobavit s kámošem, ale když zatím nenastala, tak o této mé obavě nyní nikdo neví, nechávám si ji tedy v sobě a budu ji řešit, až nastane.



0 hlasů
Vaše hodnocení