Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Přítel se se mnou chtěl rozejít, tak jsem předstírala těhotenství. Myslela jsem si, že to náš vztah pomůže zachránit. Omyl.

ZPOVĚĎ: Vymyslela jsem si, že jsem těhotná, abych zachránila vztah

Těhotenství
zdroj: Thinkstockphotos Těhotenství
aktualizováno 04.10.2012, 08:49 | 04.10.2012, 00:00 | Krasna.cz/lk

Přítel se se mnou chtěl rozejít, tak jsem předstírala těhotenství. Myslela jsem si, že to náš vztah pomůže zachránit. Omyl.

S Pavlem jsem chodila asi rok a myslela jsem si, že jsme docela šťastní. Pak mě jednou vzal mezi svoje kamarády a po příchodu domů jsme se hrozně pohádali, protože si myslel, že jsem z jedním z jeho přátel flirtovala. Nebyla to pravda, ale nechala jsem ho, ať si myslí, co chce.

Jenomže on se asi hodně zlobil, protože na mne najednou zakřičel, že se mnou už nechce být. To bylo jako facka, vždyť jsme byli doposud v pohodě. Ale Pavel to zřejmě myslel vážně, protože už si bral bundu a odcházel.

Nenapadlo mě nic, co bych mohla říct nebo udělat, aby si to rozmyslel. Jen jsem brečela. Ani nevím, jak se to stalo, ale bylo to venku dřív, než jsem si to stihla promyslet. Už byl na chodbě, ale já znovu otevřela dveře a zakřičela na něj, že jsem těhotná. Vrátil se. Chvilku na mě koukal, jak brečím, a pak mne obejmul. Nebyl úplně nadšený, ale zatím tu byl se mnou.

 

 

Další den jsme strávili spolu. Pavel řešil budoucnost. Protože si myslí, že je potrat vražda, bylo jasné, že mě na něj nutit jít nebude. Že si to "dítě“ nechám. Já jsem pořád sbírala odvahu, že mu řeknu, že nejsem těhotná, ale bylo mi jasné, že by hned odešel a už by mě nikdy nechtěl vidět. Tak jsem mlčela.

Jak plynul den za dnem, Pavel si na myšlenku, že bude "otec“ začal zvykat a začal se těšit. Jen pořád řešil, kdy to řekneme rodičům, protože v našem věku to sami nezvládneme. Mně v té době bylo 17 a Pavlovi o rok víc, oba jsme studovali na gymnáziu v Praze a oba jsme samozřejmě ještě bydleli u rodičů. Každý den jsem se mu to už chystala říct, ale nikdy jsem to neudělala, vždycky jsem dostala strach. Jak jsem byla pitomá!

PŘEČTI SI TAKÉ:
Nechtěné těhotenství je peklo. Předejdi mu
Kariéra, nebo těhotenství?
Jaká jsi lhářka?

Jednoho dne jsem přišla za Pavlem a byli doma i jeho rodiče. Na první pohled mi bylo jasné, že to oba vědí, přestože jsme si s Pavlem říkali, že to ještě nebudeme nikomu říkat. Maminka o tom hned začala mluvit a plánovala, jak to vše bude. Jak zařídíme pokoj u nich v bytě, jak se tam nastěhuju... Dělalo se mi špatně. Ale pořád jsem, já blbá, mlčela.

Zanedlouho už jsem "byla“ ve čtvrtém měsíci těhotenství. A Pavel už začal vážně nálehat, že to musíme říct mojí mamce, že se vezmeme a že se k nim odstěhuju. Přišel k nám, když máma nebyla doma. Věděla jsem, že teď už mu to říct musím, protože kdyby byl tohle řekl mojí mamce, tak by mne zabila. Možná by mě i vyhodila z domu. A tak jsem mu řekla, že žádné miminko mít nebudeme, že těhotná nejsem. Brečela jsem. On se rozbrečel taky a zeptal se, kdy jsem o to přišla. Došlo mi, že to vůbec nepochopil, že si myslí, že jsem potratila.

 

 

Přestože jsem ještě chvíli chtěla lhát, nakonec jsem mu řekla celou pravdu. Omluvila jsem se a čekala co bude. Sice jsem pořád brečela, ale už mi jen tak klidně tekly slzy. Během mého vyprávění jsem cítila, jak se ode mne odtahuje. Nejdřív pustil moji ruku, pak si odsedl, pak si dokonce sedl až na druhý konec pokoje. Když jsem skončila s vyprávěním, jen se na mě divně díval. Pak vstal a odešel. Beze slova.

Ulevilo se mi, že už nemusím lhát. Myslela jsem, že se šel jen vydýchat, projít a že se vrátí. Vrátil se, ale klidný rozhodně nebyl. Křičel na mě, že jsem největší sobec pod sluncem, že jsem ho zničila, že jsem zničila oba jeho rodiče. Dal mi facku a cloumal se mnou. Brečel. Pak znova odešel, nadobro.

Když se máma vrátila z práce, byla jsem v hrozném stavu. Musela jsem vypadat, jako že mám horečku. Nechala mě týden doma, nemusela jsem do školy. Když jsem se tam vrátila, zjistila jsem, že Pavel už tam nechodí. Rodiče ho nechali přeložit na jinou školu, asi aby mě nemusel potkávat. Mrzelo mě to. Taky na mě všichni divně koukali, až časem jsem se dozvěděla, co jim Pavel vlastně řekl. Naštěstí jim neřekl pravdu, řekl, že jsem ho dlouhodobě podváděla. Jsem sice za dě*ku, ale je to lepší, než to druhé. Až teď vidím, jak hodný člověk to byl. A já ho asi zničila.

Čtvrti, ve které bydlí, se zdaleka vyhýbám, přesto se bojím, že se jednou potkáme. A pravděpodobně se to stane, protože Praha není tak velká, jak si lidé, kteří zde nebydlí, myslí. Je to už rok, ale strach mám pořád stejný. Mrzí mě, co jsem udělala, ale tohle asi zpátky nikdy nijak vzít nemůžu. Snad aspoň tahle moje zpověď někoho upozorní, že takové věci se opravdu nedělají...



4 hlasů
Vaše hodnocení