Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Nad napsáním tohohle článku přemýšlím už delší dobu. A to protože je plný co když. Co když nevíš, co přesně chceš v životě dělat?

Hledáš sama sebe?

Smutná dívka
zdroj: Thinkstockphotos Smutná dívka
aktualizováno 20.06.2017, 00:00 | 20.06.2017, 00:00 | Karolína Rejmontová/Krasna.cz

Nad napsáním tohohle článku přemýšlím už delší dobu. A to protože je plný "co když". Co když nevíš, co přesně chceš v životě dělat?

Co když to víš, ale nevíš, jak toho dosáhnout? Co když máš určité kariérní možnosti, ale není to to, co by ti vyhovovalo a chtěla bys dělat? Co když je to, co chceš dělat, založeno na tom, aby tě ostatní měli rádi a oni tě rádi nemají?

 

Co když znáš svůj cíl, jak toho ale dosáhnout? Nikdo ti neřekne, co dělat step by step. A i když jsi ochotná tomu obětovat svůj volný čas a chceš si za tím jít, nikdo ti nezajistí, že to, co jsi obětovala, a kroky, které jsi ušla, jsou ty správné. Nikdo ti bohužel nedá napsaný návod na to, jak se stát úspěšnou modelkou, blogerkou, moderátorkou, reportérkou atd. atd. A přitom by se to tak hodilo, no ne? Aspoň mně, protože si poslední dobou přijdu trochu ztracená. Neděsí mě žádná trnitá cesta, kterou bych se musela prosekat, ale děsí mě, že nevím, která je ta správná.

 

Taky na sobě cítím trochu tlak, který mi přijde, že je tak nepřímo na naši generaci. Očekává se od nás totiž, že umíme aspoň dva nebo tři cizí jazyky (plynně samozřejmě), procestovali jsme přinejmenším celý svět, máme vysokou školu, skvělou práci, ve které si vlastně můžeme dělat, co chceme, a taky pracovní dobu, která nemá víc jak 4 hodiny. A nevím jak vám, ale mně někdy fakt přijde, že nade mnou vidí černý mrak očekávání, která musím splnit.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Úspěšná můžeš být i ty
Falešná identita = falešné naděje
O hledání stylu aneb Jak sestavit nový šatník

 

Sice mám školu, brigádu, blog, chodím cvičit, ale stejně mi přijde, že toho mám málo a měla bych dělat víc. Všichni by měli dělat víc. Když přijdu domů z práce a koukám na televizi, tak stejně jen přemýšlím nad tím, že bych měla ještě něco dělat, protože to nestačí.

 

Ale víš co? Stejně si po tomhle kolotoči tlaku a stresu z budoucnosti vždycky řeknu, že je hlavní se z toho nepos... Vždyť jak se říká - nikdo učený z nebe nespadl. A každý člověk je jiný, takže bychom se neměli měřit podle ostatních. A i když to pro mě není vždycky lehké to tak brát takhle s klidem, protože jsem cíťa a často mám pocit, že mě tíží celý svět, nakonec si řeknu, že stejně ještě studuju. Mám čas na to rozmyslet si co chci dělat. Mám čas dělat přešlapy, chyby a získávat zkušenosti. Ale můj momentální cíl je naučit se, se tolik vevnitř nestresovat a naučit se vážně vypnout a nepřemýšlet tolik nad tím, že nevím, jaký bude můj další životní krok.

 

Así ten článek nemá úplně hlavu a patu, ale jsou to tak nějak moje pocity v kostce. Tak snad se ti líbil. Napiš mi, jak vidíš svoji budoucnost ty, a jestli si taky někdy připadáš pod stejným tlakem.



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •