Seznamte se se třemi příznivkyněmi japonské hudby, módy a kultury obecně - s Maki, Munamu a Haru.

Jak jsi se dostala k japonské kultuře a co se ti na ní nejvíc líbí?
Maki: Úplně prvně to začlo hrou Tekken, kterou jsem hrála jako malá s bráchou a zůstalo mi to doteď. O muzice jako takové jsem se asi před třemi možná už čtyřmi roky dozvěděla od Mirua. Co se mi na ní líbí nejvíc, to je těžké říct :-) Mám ráda japonské filmy, módu a muziku.
Haru: Četla jsem nějaký článek o Gwen Stefani (v éře, kdy byla Harajuku hodně inspirovaná) a byla tam zmínka o japonské street fashion, okamžitě mě to zaujalo a začala jsem googlovat... Nejvíc se mi na tom líbí ta naprostá volnost sebevyjádření, ať už je to extravagance, nebo minimalismus, každý z těch lidí jednoduše nosí bez zábran to, co nosit chce. A pak mě taky fascinuje jejich smysl pro vrstvení.
Munamu: Jak? Je to už pár let, takže přesně nevím, byla to jen náhoda a může za to hudba. Ta mě na to přivedla. Nejvíc se mi líbí asi všechno :-) Od jejich stylu života přes jazyk, historii až po současnost. Nejvíc mě pochopitelně uchvátila jejich současná hudba (ikdyž klasická je taky krásná) a samozřejmě móda.

Kdo je tvůj oblíbený japonský interpret a proč?
Maki: Budou to spíš interpreti :-) Nejradši mám visual kei kapelu Sadie. A je to samosebou kvůli jejich muzice - hodně mi pomáhá v těžkých chvílích. Líbí se mi i to, jak se k sobě členové chovají - jsou jako rodina, ne jako pracovní kolegové :-)
Haru: Nedokážu vybrat jednoho, musím říct tři, kteří jsou pro mě nejzásadnější: An Cafe, Dir en Grey a Merry. Jsou úplně rozdílné, ale každá z nich pro mě má význam daleko za hranice hudby - jsou inspirující i jako osobnosti, bez přehánění mě v určitých dobách zachránili.
Munamu: Teda... Mám opravdu hodně, hodně dlouhý seznam oblíbenců. Týká se to teda jrocku a visual kei. Ale u mě asi už navždycky budou číslem jedna Dir en grey.

Byla jsi na koncertě nějaké japonské kapely? Chystáš se na nějaký letos?
Maki: Můj uplně první koncert byli Dir en Grey v Praze - byl to taky jeden z nejlepších koncertů, tam jsem taky poznala hodně skvělých lidí. Za ten úplně nejlepší považuju koncert NeGa přímo v Japonsku... Nikdy na ten koncert nezapomenu. Další koncerty byly takové ty menší v Česku jako Guild a Orochi. Pak ještě NeGa v Německu. No, a teď se chystáme na ScreW, NeGa, Blood a Plunklock. Teď se to s koncertama v Evropě vážně rozjelo.
Haru: Byla jsem dvakrát na Dir en Grey, pak na Miyavim (i když to není kapela, ale sólový interpret s kapelou), Guild, Anisakis a Orochi. Letos se chystám do Prahy na Plunklock a kromě toho uvidíme, kdo přijede.
Munamu: Zatím jsem byla jenom na 12 jrockových koncertech, jak v Čechách, tak v zahraničí. Ale pozatím jezdím jen po Evropě. Na pár se jich chystám, do začátku prázdnin dohromady na šest koncertů. Dva z toho jsou v Praze. Pořád ale zapomínám na Gothiku a Psydoll, takže ke konečnýmu číslu bych připsala ještě čtyři koncerty.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Miru Negativism: Chci pryč z Česka!
MÓDNÍ SERIÁL: Obleč se jako... Lolita

Setkala ses někdy s tím, že by tě kvůli tvému stylu někdo šikanoval? Co bys poradila lidem, kteří se s takovýmto chováním od ostatních potýkají?
Maki: Já svým stylem naopak dostala kuráž a sebevědomí, takže bych se šikanovat jen tak nenechala. Je to opravdu těžké... Lidi jsou občas vážně hnusní. Pokud šikanátora chcete naštvat, tak je nejlepší ho ignorovat... A pokud ho nechcete naštvat, tak mě zavolejte a já ho srovnám do kuličky :-) Rozhodně se nevzdávejte toho, co máte rádi, jen kvuli tomu, že se to ostatním nelíbí nebo že se vám smějou. Je to vaše věc, oni ať si zůstanou u svých stereotypů. Užitečný je si najít taky nějakou oporu, co má ráda tenhle styl. To se pak i nadávky a urážky líp snáší.
Haru: Kromě slovních narážek a pár postrčení od lidí na ulici nemůžu říct, že by mě někdo šikanoval... Pokud to není vyloženě fyzické napadení, měli by se to prostě naučit ignorovat. Podívejte se na lidi, kteří vám nadávají - chcete snad být jako oni? A fyzické napadení vážně nevím, jak řešit... Pokud je to ve škole, tak přes učitele, pokud na ulici, tak přes policii, pokud to pomůže... A nebo si prostě pořídit pepřák. Určitě by to těm lidem nemělo procházet.
Munamu: No ano, na střední škole ke mně nebyla většina moc milá, byla jsem úplně jiná a moc jsem vyčnívala z davu. Nelíbilo se jim to a dávali mi to hodně najevo a čím víc jsem to ignorovala, tím to bylo horší, ale přežila jsem to :-) Jinak mimo školu to bylo o trošku horší. To po mě na ulici i házeli kameny a podobně. Ale to se mi stalo jenom párkrát. Myslím, že na to ale rada není. Nikdo by se neměl nechat ovlivňovat kolektivem jen proto, že mezi ostatní nezapadá. Měl by se držet svýho a nenechat se zlomit. Chce to být silný a vydržet. Tyhle problémy tu budou vždycky.

Jak bys charakterizovala harajuku člověku, který o něčem takovém v životě neslyšel?
Maki: Pro mě je to spousta svobody v oblékání. Spousta pohádkových stylů. Něco, co by si na sebe "normální" člověk asi nevzal. Vyjádření sebe samotného. Já nevím, neumím to tak úplně dobře vysvětlit :-) Spíš bych mu přitáhla pár svých kamarádů a začala bych vysvětlovat :-)
Haru: Harajuku je část Tokya, kde se vytvořila módní subkultura, pro kterou jsou charakteristické neobvyklé kombinace barev, vzorů a vrstvení. Je hodně extravagantní a různorodá - od růžové, pastelových barev a krajek až po ostny, černou, latex a řetězy.
Munamu: Asi v první řadě bych ho upozornila, že první poznání může být trochu šok. Řekla bych mu, že je to svět plný mnoha stylů, fantazie a šíleností, kde se nekladou žádné meze a nejsou pravidla.Co se týče harajuku módy, je to něco, kde se člověk může svobodně vyjádřit. Každý outfit něco říká. Ale to se dá jen těžce popsat, to se musí hlavně vidět, jinak se to nedá pochopit.

Jak bys člověku, který se ničeho takového nikdy neúčastnil, popsala harajuku meeting? Co se tam děje a jak to vlastně probíhá?
Maki: Byla jsem na dvou. Nejvíc asi jde o to setkat se se všemi harajuku příznivci. Někteří šikovní lidé jako je třeba Rainbow factory a Kameko přinesou svoje výrobky na prodej, nebo se předávají closet cleaningy. Fotí se, kecá se, blbne se. Není nastavený zvláštní rozvrh. Hlavně, že se všichni sejdeme :-) Pro ty co harajuku módu nenosí často, je to dobrá šance vyrazit v harajuku na sraz. Ve větší skupince je to hned lepší pocit.
Haru: Program konkrétního srazu je většinou vypsaný v jeho informacích, může se trochu lišit. Většinou (tak třeba probíhají srazy, co pořádám já) se sejdeme na místě, které nikdo nebude mít problém najít, pak se přesuneme buď do parku (na piknik) nebo do nějaké čajovny a prostě sedíme, povídáme si a tak. Některé srazy mají i aktivní program, ale pro mě je to spíš příležitost se setkat s lidmi, které jsem dlouho neviděla, tudíž mi takovéhle 'válecí' vůbec nevadí.
Munamu: Já nevím..... Všechny srazy jsou stejný. Nejdřív se navštíví fast food, potom Japa shop a pak se většinou jde do čajovny. Teda takhle to chodilo na pražských srazech. Třeba se to změnilo, nevím, už na ně nějak nechodím.

Chtěla bys v budoucnu odcestovat do Japonska a žít tam, nebo je pro tebe taková možnost nemyslitelná?
Maki: Jasně... Mám to jako životní cíl číslo jedna. Vrátím se tam :-) Sice vím, že je to něco jiného, když tam jsi na výletě, než když tam máš zůstat napořád, ale jakmile se tam jednou podíváte, nechce se vám zpátky do Česka, a to není jen můj názor :-)
Haru: Nikdy jsem tam nebyla, takže nemůžu stoprocentně říct, jestli tam chci žít, nebo ne. Ale fascinuje mě Tokyo, ráda bych se tam odstěhovala a žila tam, když to půjde.
Munamu: Určitě tam chci někdy jet. Ale žít, nevím... Chtěla bych se někdy podívat i do Anglie, Finska nebo Švédska

Přemýšlela jsi někdy o tom, co bys chtěla dělat za povolání?
Maki: Zatím chci pokračovat v tom, co jsem teď dostudovala, což je grafika. A to ostatní... To je tajemství :-)
Haru: Tuhle otázku si pokládám poslední dobou často a vlastně nevím. Ráda bych dělala něco, co souvisí s módou, třeba módní žurnalistiku, ale kdo ví... Taky mě vždycky lákalo návrhářství a modeling, ale to bohužel nevypadá v tuhle chvíli moc realisticky.
Munamu: Jednu dobu jsem chtěla být nájemný vrah :-)

Zapojuješ se nějak do charitativní činnosti (nejen) na pomoc obětem zemětřesení v Japonsku?
Maki: Abych řekla pravdu... Nejsem na tom teď finančně nijak skvěle. Ale díky mamce, která se tak taky rozhodla, vždycky když u sebe mám peníze navíc, kupuju si Nový prostor. Protože v tomhle jsem si jistá, že nás nemůžou podfouknout :-) Tak pokud se to taky počítá...
Haru: Snažila jsem se pomoct v rámci svých možností - DMS, darování peněz mezinárodnímu Červenému kříži, dárcovský event na Poupée (to je jedna japonská módní hra) a taky napsat o možnostech pomoci na Harajuku blog, tak nějak to rozšířit mezi co nejvíc lidí.
Munamu: No, občas dávám těm, co žebrají na ulici a tak. Před Vánoci doma něco málo posíláme dětem do Afriky.

Jak bys sama sebe popsala? Co tě baví, čemu se ráda věnuješ ve volném čase?
Maki: Jsem líná a protivná, ale když jsem v příjemné společnosti, dokáže být se mnou celkem i sranda :-) Volný čas trávím u počítače (tragické), kreslím, koukám na horory, hraju tekkena, chodím na koncerty. Úplně nejraději mám naše malé srazy s kámoškama, potom jsme slyšet po celé Praze.
Haru: Vlastně se nejspíš nedokážu nějak souvisle popsat, takže se omezím na náhodné nesouvislé věty :-) Miluju módu. Jsem závislá na hudbě. Přemýšlím v angličtině. Díky svojí zálibě ve vysokých botách jsem často o hlavu vyšší než všichni ostatní. Mám schizofrenní vkus - v módě, v hudbě, ve všem (líbí se mi přeslazené věci i ty černé a ponuré). Když mám volný čas, trávím ho většinou na internetu - prohlížím různé obrázky (street snaps, přehlídky, atd.), povídám si s přáteli, dívám se na asijská dorama, čtu módní blogy nebo píšu články na ten svůj... A taky mám strašně zvrácený a černý smysl pro humor.
Munamu: Já bych se radši nikdy nepopisovala. Ve volnu, já nevím, to je různé. Jsem buď někde s kamarády, nebo jsem doma. Většinou na něco koukám, na nějaký horor, nebo hraju hry.

Slovníček pojmů:
Harajuku - módní čtvrť v Tokyu, vznikl zde i stejnojmenný módní směr
Dorama - asijské seriály o osmi až jedenácti dílech