Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Do Prahy jsme poslední dobou jezdili s rodiči poměrně často. Jakožto obyvatelé úplného divokého západu Čech ale navštěvujeme většinou jen tu část Prahy, která je vyloženě pro turisty. Staromák, Karlův most, Václavák, Ikea (masový koule, žejo) a zn...

Poprvý v tý velký Praze sama

praha
zdroj: Archiv blogerky praha
aktualizováno 14.12.2017, 00:00 | 14.12.2017, 00:00 | Krásná.cz/Kerr Knock

Do Prahy jsme poslední dobou jezdili s rodiči poměrně často. Jakožto obyvatelé úplného divokého západu Čech ale navštěvujeme většinou jen tu část Prahy, která je vyloženě pro turisty. Staromák, Karlův most, Václavák, Ikea (masový koule, žejo) a znáš to, prostě taková ta místa, která Pražáci určitě nesnáší, protože když se někam potřebují dostat, tady je nepřetržitě šílený štrúdl turistů, kteří si vše zběsile fotí.

Nojo, já vím. Taky mě to už tolik nebavilo, tak jsem se rozhodla, že půjdu Prahu na pár dní prozkoumat sama. Jako úplně sama.


Původně jsem byla domluvená se Sváčou, že přespím u něj, ale to nám trochu nevyšlo. Domluvil mi teda jiný přespání, který nakonec taky nevyšlo, takže jsem si narychlo sháněla den před odjezdem nějaké ubytko, které by nestálo dva tisíce a zároveň to bylo blízko centra. Skončila jsem na hostelu v Dejvicích, což byla asi nejlepší možnost ze všech - pět minut od Staromáku, místo plný studentů a mladých lidí a taky Starbucks a KFC asi tři minuty chůze. Teda, nevím, jestli to bylo dobře nebo ne, ale jsem si jistá, že bydlet tam jako student na kolejích, přiberu za ten rok tak padesát kilo.

 

praha
(Foto: Archiv blogerky)


Přijela jsem ve čtvrtek s tím, že jsem se plánovala jen nějak rozkoukávat, vyžehlit si v klídku vlasy a relaxovat, protože před odjezdem jsem byla šest dní za sebou v práci a nějak jsem potřebovala vydechnout a zpomalit. To potřebuje občas každý, ne? Tak jsem přijela, zapnula písničky, nahřála žehličku, sundala boty a hodila na sebe pohodlný oblečení a užívala si klidu. Stejně mi ale nakonec zavolal Raego (můžu to sem psát, že jo? On teda asi můj blog nečte, chtěl, abych udělala vlog, ale já radši píšu, on mě zná...), takže jakožto můj zachránce se mnou strávil zbytek večera a snad ze mě měl i srandu, jak jsem si všechno v tý Praze užívala.

 

Tobě by nepřišla divná figura krávy v životní velikosti před nějakou drahou restaurací? To víš, to my maloměšťáci v tom našem městečku nemáme, skoro bych se u ní i vyfotila, ale to už bych byla fakt podivín, že jo... Nemůžu tak rychle odradit každýho kluka, že jo... Jakože vyfoť mě u krávy zlato, jo? A pak půjdem na drink.


Další den jsem měla nějaké plány, které byly vyřešené dřív, než jsem čekala, tak jsem si udělala procházku po Staromáku, koupila si to výborný popcornový frapuccino a v tom největším dešti stála asi dvacet minut jen v triku, protože mě před Orlojem zastavili nějací dva francouzi, aby se mě zeptali, jestli je to fakt Orloj. Byla jsem po tom dopoledním programu tak rozhozená, že jsem se od nich nechala přesvědčit a těch dvacet minut tam s nimi stála a čekala, až na půl minuty vyskočí dvanáct panáčků, turisté udělají hlasité waaaau a všichni se rozutečeme zpět do svých domovů.


No dobrý, večer jsem si nakoupila večeři v KFC a snědla ji i s nějakýma sladkostma, který jsem dostala na testování ke spolupráci (neboj, dostaneš recenzi, stihla jsem je vyfotit před tím, než zmizely), ve svý posteli při čtení časopisu o dějinách Český republiky. Neptej se, prostě mě jen tento rok čekají průvodcovské zkoušky a já mám pocit, že jsem naprostý neznalec, no.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Místa, která rozhodně musíš navštívit v Praze!
Jsi sama? Jak si to užít naplno
Prázdniny v Praze a mých rodných městech


Ráno jsem si zašla do Starbucks pro snídani, kterou jsem si teda ani nestačila sníst v klidu. Zjistila jsem, že už jsem měla být asi hodinu pryč z hostelu, check-out tam byl do desíti, což byla přibližně doba, kdy jsem vylezla z postele. Tak se omlouvám, no.

 

praha
(Foto: Archiv blogerky)

 

Marně jsem se snažila dovolat Sváčovi, se kterým jsem si konečně měla zajít na oběd, ale onemocněl. V tu chvíli jsem si vzpomněla na kamaráda, se kterým jsme se minuli a který odjížděl vlakem dopoledne. Okamžitě jsem si vyhledala info na Idos, zjistila jsem, že sice mám asi čtyřicet minut, ale veřejnou dopravou bych to nestihla, takže jsem si zapnula (poprvé!!) Uber a objednala si auto. Ani jsem netušila, jestli jsem to udělala správně, něco jsem tam v rychlosti naklikala.

 

Moje balení bylo extrémně rychlý, já přísahám, že v životě jsem takhle rychle neměla sbaleno. V duchu jsem děkovala svému línému já, které si raději vzalo ještě jedno příruční zavazadlo s tím, že to určitě při zpáteční cestě nezabalí tak dobře, jako při přípravách, takže jsem všechno asi tak za dvacet vteřin naházela do kufru a kabelek a hrozně se bojím to teď po těch pár hodinách otevřít, že zjistím, co jsem tam zapomněla.
Řidič Uberu byl skvělý, nějaký kouzelník asi, protože jsem vylezla a on tam byl (a jak říkám, sbaleno jsem měla děsně rychle, tomu bys nevěřila), tak jsem naskočila do auta a celých těch dvacet minut s ním prokecala. Byl to naprosto pohodový chlap, ochotný a tak trochu mě uklidnil a hlavně - dovezl na vlakáč rychle. No asi jsem ho taky nakazila radostí z Prahy, vyprávěla jsem mu o tom všem, o těch možnostech, který tu máš, o těch lidech a tak, takže mi při placení otevřel kufr a podal zavazadla se slovy "Víte co, tak to nechte, ať máte na tu Prahu jen dobrý vzpomínky."


Po tom všem jsem seděla ve vlaku, děsně vyčerpaná, ale tak nějak šťastná.


Poprvý ve svým životě jsem se rozhodovala sama za sebe, byla ve městě, kde mě nikdo neznal, mohla vstávat, kdy jsem chtěla a hlavně fakt měla ten pocit, že záleží jen na mně, co a jak udělám. Taky už jsi ten pocit zažila? Miluju to. Chci se do Prahy takhle vracet častěji, udělat si výlet, jednou za čas se odreagovat.


Hrozně se mi nechtělo pryč. Měla jsem pocit, že jakmile odjedu, všechny ty zážitky se ode mě vzdálí o trochu víc. Neboj, Praho, já se brzo vrátím.



1 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •