Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli tohle šoupnout spíš do deníčkovských článků, nebo do rad pro holky. Jsem si totiž jistá, že jestli si tohle bude číst nějaká slečna, která touží být servírkou, pomůže jí to ukázat život servírky a její každode...

Postřehy servírky I.

Servírka
zdroj: Thinkstockphotos Servírka
aktualizováno 08.01.2017, 00:00 | 08.01.2017, 00:00 | Krásná.cz/Kerr Knock

Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli tohle šoupnout spíš do deníčkovských článků, nebo do rad pro holky. Jsem si totiž jistá, že jestli si tohle bude číst nějaká slečna, která touží být servírkou, pomůže jí to ukázat život servírky a její každodenní strasti a radosti.

Rozhodla jsem se tě v každém článku "Postřehy servírky" obohatit o pár mých postřehů z každé pracovní směny.

 

Sundej všechno z rukou
 

Jsem přišla do práce první den jako největší borec, měla jsem náhrdelník a na rukou asi tři náramky a hodinky. Náhrdelník jsem si sundala hned poté, co jsem si oblékla pracovní tričko. Náramky jsem z rukou taky shodila, protože mi bylo jasné, že by mi okamžitě spadly nebo nějak rozbily a to jsem raději nechtěla riskovat. Své zlaté hodinky jsem si ale nechala na ruce s tím, že přece potřebuji vidět čas. (To, že tam máme hodiny velký jak kráva jsem samozřejmě první den v práci nepostřehla). Stačilo první přinesené nádobí, které se muselo opláchnout a pak hodit do myčky a měla jsem mokrý všechno, včetně trička, bot a samozřejmě hodinek. To bylo chytrý, Kerr. Předpokládám, že nikdo jinej není tak blbej jako já.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Jak si sehnat brigádu?
Vše o tvé první brigádě
Hosteska - brigáda, ze které bolí nohy!

 

Vypni a soutřeď se jen na práci


Já jsem člověk, který je rád ve svým světě a mnohdy se mi stává, že se nad něčím dlouze zapřemýšlím a pak nevnímám své okolí. Když mi v práci vysvětlovali postup při dělání nějakých jídel, na chvíli jsem byla mimo a pak mi kromě improvizace museli ještě napovídat snad všichni spolupracovníci.
Co mě ale dostává víc je to, že musím být ve střehu pořád. Dřív jsem pracovala v obchodě nebo jako hosteska, měla jsem jednu určenou práci a lidí bylo téměř vždy málo - nebo byla aspoň klidnější situace. Nějak jsem si nemohla zvyknout, že například dám dělat palačinky, do toho uklízím nádobí do myčky a od kasy šéfová křičí, co si lidi objednali, takže rychle vyndavám dortíky nebo zákusky a snažím se je nabrat mezi tím vším nádobím. Ještě lepší pak je, když mi kolega v podstatě jen opakuje to, co řekla šéfová a já to naberu znova. Takže tam přebývá polovina zákusků. Achjo.

0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •