Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Mnohá z nás se již někdy setkala s nějakým typem vydírání. Problém je, že nevíme, jak reagovat. Nechat si to líbit, nebo risknout a říct jasně NE“?

Nenech se vydírat! Ani sebevraždou

Manipulace
zdroj: krasna.cz/archiv blogerky Manipulace
aktualizováno 25.09.2011, 00:00 | 25.09.2011, 00:00 | Kirsten Axe/Krasna.cz

Mnohá z nás se již někdy setkala s nějakým typem vydírání. Problém je, že nevíme, jak reagovat. Nechat si to líbit, nebo risknout a říct jasně "NE“?

Před třemi lety se mi poprvé do cesty vpletl kluk. Byl výrazněji starší než já, a to jsem pokládala za pozitivní věc, jelikož se mi na první pohled zdálo, že starší kluk bude mít o kapku více rozumu. A skutečně tomu tak první dva měsíce bylo. Chodili jsme ven, psali si bezedné esemesky, dívali se na hodiny filmů a neustále druhému připomínali svoji lásku. Dokud jsme se poprvé nepohádali kvůli jeho novým přátelům, kteří na něj postupem času měli větší a větší vliv. Rozhodně by mě tehdy nenapadlo, že ta slova "Nikdy mě neopustíš“, která tenkrát při naší první hádce vyřkl, budou téměř jasnozřivá.

Tehdy by mě ani nenapadlo, že bych byla schopná jej někdy opustit. Ale postupem času, kdy jsme se vídali čím dál tím méně a hádali čím dál tím více, jsem Adamovi navrhla rozchod. Doslova jsem na něj v afektu zařvala, že už jej nechci. A to byla chyba.

Pomalu si sedl na postel a tiše zíral na protější stěnu. Hlasitě oddychoval a tíživou chvíli prorazil občasným zasténáním. "Nikdy to neuděláš, nikdy. Slyšíš?! Já bez tebe nemůžu žít, nezvládl bych to.“ S trochou lítosti jsem si k němu přisedla a stáhla svá slova zpět.

Lítost. Strach ze zodpovědenosti za něčí trápení či dokonce smrt. A hlavně neúcta k sobě.

Nezlepšilo se to. Hádky a citové vydíraní se stále přiostřovalo a já jsem byla po čtyřměsíčním vztahu vyčerpaná. Sebemenší pomyšlení na rozchod jsem zaháněla obviňováním se z bezcitnosti a krutosti. Vždyť mě miluje, vždyť beze mě nemůže žít, tak proč se chovám jako bezcitná nána?!

Po čtyřech měsících jsem se na první pohled zamilovala do jiného. Kupodivu moji lásku opětoval, ale jasně mi dával najevo, že si mezi nimi mám vybrat. "Vždyť se na sebe podívej, vypadáš jako troska,“ povídaly mi kamarádky. S bolestivým úsměvem jsem je přesvědčovala o opaku.

PŘEČTI SI TAKÉ:
TEST: Jsi snadným terčem manipulace?
VAŠE PŘÍBĚHY: Pokusila jsem se o sebevraždu. Několikrát!

Jednou mi Adam zavolal uprostřed noci. Vzlykal a opakoval, že to ví. Ví, že chci jiného. "Adame, já už takhle dál nemůžu,“ vysvětlila jsem rozespalým hlasem. "Já už taky ne. Nechci bez tebe žít. Jestli mě opustíš, nemám další jediný důvod tady být. Běž si klidně za ním. Aspoň umřu s důstojností, s tím, že jsem tě miloval.“ A zavěsil telefon. Mailem mi poslal fotky jeho rozřezaných rukou a dva dny v kuse mi posílal zdrcující zašifrované zprávy, ze kterých jasně vyplývalo, že si něco udělal. A bylo to.

Honzu jsem poslala k vodě a vrátila se k Adamovi. Bála jsem se toho, že mu jednou ujede ruka a nepůjde to vrátit zpět. Nebyla jsem po jeho boku šťastná a dávala jsem to za vinu sobě; kdybych na něj nevyjela kvůli jeho novým přátelům, byli bychom doteď šťastní.



Po pěti a půl měsících našeho vztahu jsem se konečně probrala. Adam při další z našich hádek otevřel okno a chystal se vyskočit z pátého patra. Vysmíval se, když jsem začala brečet a prosit jej, aby neskákal. Otevřely se mi oči. Beze slova jsem vstala a klidně mu řekla, ať to udělá. A pokud to neudělá, tak ho prý strčím sama, aby mi konečně dal pokoj. Bylo mi to jedno. Už jsem byla unavená se bát.

Adam slezl ze stolu a já jsem mlčky odešla. Zpřetrhala jsem s ním veškerý kontakt a i teď, po tolika letech, vím, že žije.

Manipulátoři jsou vlastně slaboši

Nejsnazší by bylo se s manipulátorem vůbec nestýkat. Ale to ty po krátké známosti nemůžeš poznat a nezachrání tě ani vyšší věk tvého kluka. To jsou ti lidé, kteří nejsou ochotni se postavit sami proti sobě a za každou cenu si chtějí vydupat své místo v tomto světě. Ale nemají pevnou půdu pod nohama; proto stojí na strachu a svědomí lidí, kteří je mají rádi.

Nejtěžší je udělat první krok. Přiznat si, že s tebou dotyčný jen manipuluje a že bez jeho přítomnosti či dokonce existence by ti bylo značně lépe. Hlavně si nesmíš nic vyčítat ani hledět na slůvko "kdyby, tak by“. Hledej pomoc u svých nejbližších. Ať už přátel, nebo rodiny, oni ti vždycky upřímně řeknou, co se z tebe poslední dobu vyklubalo.

Manipulátor není schopný své činy uskutečnit, na to má své ego až moc vysoké, i když se to na první pohled nezdá. Cítí se ublíženě, nechce se s tím smířit a snaží se to vynahradit si tvou bolestí a strachem. Na to je nejlepší najít v sobě odvahu a trochu úcty k sobě a okamžitě zpřetrhat veškerý kontakt s dotyčným, nebo obrátit karty a dát najevo svoji nezaujatost, ignoranci.

A co když dotyčný půjde dál i přes to? Neviň z toho sebe, psychopatů je dost.

LauraT:
Jestliže to rozpoznám, okamžitě se automaticky "zatnu", zatvrdím a jednám přesně naopak, než kam mě chce manipulátor dovést. Mám to tak již od dětství (zkušenost v rodině), pak to šlo se mnou přes celý gympl (klasické intriky "kamarádek") a zůstalo mi to až do dospělosti. Jestliže mi na tom člověku-manipulátorovi i přes to, co dělá, nějakým způsobem záleží, narovinu mu oznámím, že jeho chování vnímám jako manipulaci a odmítám jej. Jestliže je mi dotyčný vyděrač spíše lhostejný, bez vysvětlení s ním přerušuji kontakt. Jistě se najde vhodnější způsob řešení dané situace, ale tohle jsem já a moje přirozené chování, které mi vyhovuje a měnit ho nehodlám.

KatyBelle: Já se tedy snažím nějak to vždy rozpoznat a nepodléhat tomu. Když přijdu na to, že je to citové vydírání, tak to tomu člověku vždy řeknu. Třeba když někdo spustí "Já jsem kvůli tobě tohleto a támhleto a ty pro mě nemůžeš udělat tohle," tak ihned nasazuji "protiútok" a dotyčného kolikrát i docela sjedu. Ale někdy se stane, že vyděrači jsou tak šikovní, že si toho ani nevšimnu :-(

Kendra: Nereaguji na to. Většinou se jednalo o citové vydírání ze strany rodiny (babičky), a když jsem byla malá, skákala jsem jak ona pískala. Doporučuji přerušit kontakt s tím člověkem, pokud si sama sebou nejsi jistá. Co se týče citového vydírání, už si to ke mně nikdo nedovolí, protože to na mě nefunguje, vytvořila jsem si v mysli program, že mi je to fuk.


Jollyhood:
Je to celkem komplikované. Je totiž tenký led mezi tím někomu dělat radost a pomáhat, a pak být manipulován. Ale přiznávám, že někteří jsou v tom opravdu profíci a i mě dřív prakticky ukecali na cokoli. Ve snaze se zavděčit a být hodnou a oblíbenou holkou. Pak ale zjistíte, že se staráte a přizpůsobujete jen ostatním, a když vy něco potřebujete, tak oni nehnou ani prstem, a to je vám pak strašně smutno. Ovšem pocit vzepření se - je jako vylézt na horu a vidět všechno jinak.



7 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •