Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Jaké jsou mé dojmy z jednoho z nejočekávanějších filmů tohoto roku?

The Circle: Je to vůbec sci-fi?

Film
zdroj: Thinkstockphotos Film
aktualizováno 15.05.2017, 00:00 | 15.05.2017, 00:00 | Lola-J/Krasna.cz

Jaké jsou mé dojmy z jednoho z nejočekávanějších filmů tohoto roku?

Představ si všechno, co dnes používáš například na mobilu, počítači... na jednom místě. Obrovskou sociální síť, kde se každý o každého stará, všichni spolu sdílejí naprosto všechno. Kde je jasné, kdo danou sociální síť používá a nemůže dojít ke ztrátě identity při provádění plateb a v dohledné době i při možnosti volit. Kde soukromí je vlastně totéž co lhaní. Zní ti to jako horor? No, možná je prostě čas otevřít oči...


Na The Circle jsem se už dlouho těšila, když jsem viděla trailer a tváře Toma Hankse a Emmy Watson, už jsem se nemohla filmu dočkat. Téma, dotýkající se nejaktuálnějších problémů, které se v běžném životě ani nejeví jako pozornosti hodné, mě zaujalo. "Vědět je dobré a vědět vše je ještě lepší" mi naprosto dávalo smysl. Nebude to totiž jen větička nějaké fiktivní postavy. Tohle odráží čistou realitu.


Filmu sloužila jako předloha kniha Davea Eggerse, který stál u vzniku filmu jako spoluscénárista. Kniha vyšla před pár lety, kdy se některé zmíněné "sci-fi" prvky teprve vyvíjely. Aby však téma bylo působilo stále aktuálně, režisér Ponsoldt si dal záležet na zvýraznění některých vzorců chování, které se v naší společnosti čím dál více opakují. Mám tím na mysli prostředí, v němž se většina děje odehrává - futuristické sídlo firmy, zaměstnanci žijící prací, účast na společných večírcích, přehlcenost informacemi, zprávami a věčný nedostatek spánku a soukromí v osobním životě.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Jsi nemocná a nudíš se? TIPY na filmy
5 důvodů, proč rozhodně vidět film Masaryk
Nejlepší filmové tipy pro tebe i tvého kluka


Z filmu však šlo poznat, že se tvůrci jaksi nemohli sjednotit v představě o tom, na co všechno chtějí v průběhu 2 hodin zaměřit naši pozornost. Chování hlavní hrdiny Mae v podání Emmy Watson bylo místy dost zvláštní a podezřele proměnlivé. Zpočátku je energií překypující mladá dáma nadšená pro pomoc ostatním. Při nejednom rozhovoru jí však úsměv zamrzne na rtech. V jednu chvíli jsem si říkala: "Tak a teď udělá něco převratného a začne napravovat škody". V druhou chvíli udělala přesný opak a ještě více podporovala myšlenku, že všichni potřebují mít přístup ke všemu a všem na světě.


Nechci spoilerovat, ale naznačím, že díky tomu začne paradoxně přicházet o kontakt s lidmi, na kterých jí záleží nejvíc (jaké překvapení). Omezená komunikace však není to nejhorší, protože to bude mít i své další oběti. Výraznou postavou na opačném pólu je její dlouholetý kamarád, který vyhledává spíše "samotu" (nebo mám říct opravdový kontakt?) a snaží se před vším tím dobrem a zlem v jednom ochránit Mae i sebe.


Na pořádné akční scénky si v průběhu filmu musíme trochu počkat. Než se k nim dostaneme, projdeme částmi, které jsou tvořené převážně přehnaně nadšenými "stádovými" reakcemi na inovace, právo vědět všechno a povinnost vůči ostatním dělit se o pocity a vjemy. Na jednu stranu mi přišly ty části úsměvné, protože v reálu by výrokům pronášeným způsobem, jakým byly, nikdo ve stoje netleskal. Ale na druhou stranu mi je jasné, že tyto věty je třeba formulovat co nejjasněji, aby dokázaly maximálně přesně předat hlavní myšlenku. A když nahlédneme pod tuto nadsázku, je snadné si jednotlivé momenty dosadit do věcí, které máme kolem a pokládáme je za běžné - bez nějakých větších emocí. Výčet toho, čím se obklopujeme, může být docela děsivý. No, snad je nemusím ani jmenovat.




0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •