Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Těhotenství je období, na které by žena neměla léty zapomenout.

Můj těhotenský deník: Jak to všechno začalo

Těhotenství
zdroj: Thinkstockphotos Těhotenství
aktualizováno 26.03.2015, 00:00 | 26.03.2015, 00:00 | Krásná.cz/Lucie Rothanzlová

Těhotenství je období, na které by žena neměla léty zapomenout.

Jsou věci, kvůli kterému je to určitě jedno z nejhezčích období v celém životě, samozřejmě pokud se maminka na miminko těší. I proto jsem se rozhodla všechno si pečlivě zapisovat - vedu si svůj vlastní deník, týden po týdnu, kde píšu změny na svém těle, zajímám se o to, co se děje s mým potomkem a chci, abych si i za pár let pamatovala detaily, protože to podle mě stojí za to! A s Vámi bych se o to prostřednictvím Mého těhotenského deníku ráda podělila.

Na co se můžete těšit?

Připravila jsem sérii článků, které mapují celé mé těhotenství, počínajíc prvním trimestrem, a těšit se budete moci i na samostatné články ohledně těch těhotenských témat - jako je výbavička, porod a zkrátka témata, která úzce souvisí. První trimestr vezmeme trošku hopem, protože krom pár důležitých věcí, není moc o čem psát. V současnosti jsem za polovinou svého těhotenství, tudíž se budu snažit vyrovnat ten časový rozdíl a dostat vás v článcích tam, kde jsem zrovna i já.

Vím, že tady na krásné je věkový průměr čtenářek pravděpodobně nižší než ten můj a je mi jasné, že ne každého budou takové články zajímat. Každopádně věřím, že si tahle série najde své pravidelné čtenáře. Ať už třeba budoucí maminky, které miminko zrovna čekají nebo ty, které se na něj teprve chystají. A vůbec bych se nedivila, kdyby to zaujalo i mladší čtenářky, protože je normální, že nás zajímá něco, co jsme třeba ještě nezažily - mě samotnou články o těhotenství a třeba i těhotenská videa moc bavily i jako dospívající. Budu ráda za každou zpětnou vazbu nebo vlastní zkušenost. Psát mi můžete buď sem do komentářů, nebo i na můj blog - odkaz najdete v úvodu.

Není to brzy?

V dnešní době žena pořádně ani sama neví, kdy se stane maminkou. Jsou případy, kdy těhotenství přijde nečekaně a jsou tu i takové, které to plánují roky, ale prostě se nedaří. Já patřím do té první skupiny. Tedy - ne, že by nám selhala ochrana a už vůbec nejde o to, že bych miminko nechtěla, spíš jde o ten fakt, že kdyby mi před dvěma lety někdo řekl: "Za dva roky budeš maminkou a budeš ještě ráda", asi by se mi to zdálo jako nějaký námět na ne příliš kvalitní sci-fi. Ale víte co? Je mi 24 let a strašně se těším na to, až v červenci už nebudeme jen dva, ale přibude nám náš první potomek.
Vždycky jsem byla hodně rodinný typ. Mám ráda děti, vždycky jsem snila o svojí vlastní rodině, ale nikdy jsem to nechtěla uspěchat. Každý by měl mít dítě až v době, kdy se na to sám bude cítit a kdy se mu bude zdát, že už je připraven. To u mě určitě ještě nebylo ve dvaceti a řekla jsem si, že si chci dodělat vysokou školu - pracuji totiž v oboru, kde je diplom nutně potřeba. O rodině jsem uvažovala tedy až nějaký ten rok zpátky, kdy jsem věděla, že to nejdůležitější ohledně zabezpečení a financí už je za mnou. Můj věk se mi nezdá na první dítě nízký - to už jste si mohli přečíst v mém starším článku, kde rozebírám, že je spíše asi normální pořídit si miminko po třicítce. Naopak vždycky jsem chtěla být relativně mladá maminka a to se mi i splnilo. Je super ten fakt, že to asi máme v rodině, protože i moje mamka mě čekala přesně v tom samém věku a moje babička to samé.

Dlouhodobý vztah byl podmínkou?

S přítelem, s kterým miminko čekáme, nejsem dlouho. Nejsme spolu deset let, nejsme spolu pět let, nejsme spolu ani celé dva roky. Což bych asi taky zírala, kdyby mi někdo před x lety řekl. Vždycky jsem si totiž myslela, že svoje první těhotenství budu s někým, s kým jsem už řadu let a třeba už budeme mít i svatbu a všechny tyhle věci za sebou. Před současným vztahem jsem totiž ukončila jeden šestiletý, kdy jsme se znali už od střední a kdyby to vydrželo - myslela bych si, že rodinu budu zakládat právě v tomhle vztahu.

Hodně lidí se mě právě ptá, jestli se třeba nebojím, že mě přítel opustí, protože spolu nejsme ještě tak dlouho a že si za pár měsíců/let třeba uvědomím, že ho vůbec neznám. Na rovinu a upřímně - já jsem ve vztazích docela pesimista. I jako zamilovaná puberťačka jsem si vždycky připouštěla tu možnost, že to může skončit a že to nemusí být navěky. Poslední dobou okolo sebe vidím i manželské páry, které se docela překvapivě rozvádějí po více či méně letech. Lidi, o kterých jsem si myslela, že mají šanci spolu být až do stáří, se rozcházejí, rozvádějí a nejsou to jen moji vrstevníci, ale i ti podstatně starší. Zkrátka - i kdybych na miminko s partnerem čekala pět, deset let, nikdy nebudu mít tu jistotu, že mě neopustí, že se nikdy nerozejdeme. Vím to podstatné - že miminko chceme, že ho dokážeme zabezpečit, že se máme rádi a těšíme se. To je podle mého prostě TEN základ.

Šest těhotenských testů a zkoumání v zrcadle

Když už tedy s končím s takovou tou teorií ohledně mé osoby, přítele a toho, co miminku předcházelo, jdeme rovnou na věc - jak to vlastně začalo a jak jsem to zjistila?

Zjistila jsem to velice jednoduše. Za prvé mi vynechala menstruace. Což ještě pro mě nebyl úplně spolehlivý signál, protože moje perioda nikdy nebyla pravidelná. I když jsem roky před tím brala hormonální antikoncepci, nikdy mi krvácení nedorazilo v dobu, kdy mělo. Proto když mi menstruace vynechala na přelomu října/listopadu, nijak jsem si nepřipouštěla, že můžu být těhotná. Zkrátka jsem čekala, ale když mě asi dva dny po termínu očekávané menstruace začala divně bolet prsa, už jsem měla trošku jasněji.

PŘEČTI SI TAKÉ:

Nechtěné těhotenství je peklo. Předejdi mu

Kariéra, nebo těhotenství?

ZPOVĚĎ: Vymyslela jsem si, že jsem těhotná, abych zachránila vztah

Ta bolest prsou byla hodně nepříjemná. Zažila jsem ji do téhle doby jen jednou v životě a to bylo v období dospívání, když mi prsa rostla. Není to žádná extrémní ani strašná bolest, ale je to dost nekomfortní a něco takového se prostě přehlédnout nedá. A protože jsem zrovna byla doma a neměla jsem ani směnu v práci, utíkala jsem do lékárny pro těhotenský test.
Vždycky si kupuju dvoj-test, kde v jednom balení najdete hned testy dva. Kdyby se náhodou něco pokazilo, nebo by bylo potřeba výsledek ještě ověřit. Povídám lékárníkovi, že bych prosila těhotenský test, donesl jeden. Tak jsem se zamyslela a řekla, ať jich radši přinese víc, že je asi budu potřebovat. Chvíli na mě zmateně koukal, ale nakonec přinesl celý košíček s testy, vzala jsem si jich šest (tedy dohromady dvanáct celkově) a šla jsem.

Nevím, jestli víte přesně jak těhotenské testy fungují, respektive jak to vypadá, když je test pozitivní. Pokud vyjde jedna čárka ve správné oblasti, znamená to, že je test funkční a žena není těhotná. Pokud vyjdou dvě čárky, bude v rodině o jednoho človíčka více. Většinou to funguje tak, že první testovací čárka se objeví okamžitě a žena čeká pár minut (cca 3 minuty) zda se postupně neukáže i čárka druhá. Když jsem ale čekala já, vypadalo to tak, že se obě čárky ukázaly současně. Hned v momentě, kdy jsem papírek ponořila do moči a položila na ručník, byly tam dvě čárky.

Upřímně, nemyslím si, že dokážu popsat svoje pocity. Nemyslím si, že si je ani tak dobře pamatuji, protože za těch pár minut, co jsem na ty čárky zírala, mi toho hlavou prolétlo hodně. Na tu jednu stranu to byl hrozný strach! Lekla jsem se, co když ještě není vhodná doba, co když se něco pokazí, co když to nezvládnu, co když to prostě nevyjde a na tu druhou se mi strašně chtělo brečet, ale radostí. Těch testů jsem si udělala dokonce sedm, protože prostě jistota je jistota, že jo! Doma jsem celé dopoledne nedělala nic jiného než se zkoumala v zrcadle a hlavně jsem zkoumala svoje břicho. Bylo mi jasný, že to ještě nemůže být vidět, ale prostě mi to nedalo!

U gynekologa to šlo rychle. Doktorka se mě zeptala na první den mojí poslední menstruace a protože to vycházelo docela dobře, řekla, že už můžeme zkusit ultrazvuk, i když není jisté, jestli tam něco uvidí. Oni totiž ultrazvuky dokážou těhotenství zachytit až v nějaké pokročilejší fázi, což nebylo kvůli mé nepravidelné menstruaci jisté, že už tam jsem. Nakonec ale ultrazvuk použila a řekla, že není pochyb, že už tam vidí začínající těhotenství. Zeptala jsem se jí, jestli by mi už teď dala obrázek z toho ultrazvuku, na to se moc netvářila, protože tam prostě nic extra nebylo vidět. Po tom, co jsem se jí ale zeptala, jestli si to aspoň teda můžu obkreslit, se zasmála, obrázek mi dala a objednala mě za tři týdny na kontrolu.

Přítel a celkově moje rodina to vzali fakt dobře. Jasně, že s opačnou reakcí se moc nedá počítat, protože už mi není patnáct a tak to příbuzní vidí trošku jinak. Máma mi jako první věc řekla, že doufá, že to budou dvojčata (v naší rodině je jich docela dost) na což jsem jí hned řekla, že ani náhodou, že jedno dítě mi zatím bohatě stačí!

Na co se můžete těšit příště? Na popis mého první trimestru, konkrétně na 10. - 12 týden těhotenství a na první důležité lékařské vyšetření, které mě čekalo.



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •