Stává se, že dostávám vzkazy s obsahem tipu: Pomůžeš mi s blogem? O čem mám psát? Jak mám začít blogovat?

Něco jako lekce blogování neexistuje. Na internetu můžete najít bohatou směs receptů blogerek, které si myslí, že mají přečtené nejen své, ale i tvoje návštěvníky. Jenže co se vlastně lidem líbí? Je to opravdu tak totožné, že můžeme všechny ty návštěvníky hodit do jednoho pytle, zaškatulkovat a říct: "Návštěvníkům se líbí tohle a tohle?"

Pak zjistíte, že kouzlo je v tom, že návštěvníci, stejně jako blogerky, jsou rozdílní. Jeden si raději přečte článek ze života, další hledá rady na svou pleť a ten třetí miluje vtipná videa s myšlenkou.

Půvab je jen v tom, že blog píše majitelka, která je paní (nebo pánem, když už nemám diskriminovat kluky) svého vlastního díla. Ona sama to vymyslela, napsala, zveřejnila, ona si za tím svým nápadem má stát! Majitelka by se neměla poddávat nátlaku návštěvníku a měnit své myšlenky. Když je změní, pak článek bude ve formě, která se sice návštěvníkům bude zamlouvat, ale samotná majitelka bude jiného názoru jen ve své hlavě. Je to něco jako podřídit se většině. Ano, může to být většina. Ale to není důvod ke změně vlastního názoru!

Odvaha je vylézt s názorem na veřejnost, ale skutečné hrdinství je umět si ho hájit, stát si za svým a nenechat se ovlivnit. Mít vlastní hlavu za každou cenu.

Tak proč se mě pak ptát, jaké články psát? Když by to byly články vymyšlené mnou a ne tebou? Když by to byly úvahy, s kterými jsem spjata já a ne ty. Blogem se naučíš komunikovat a projevovat se! Tak toho využij, když máš tu možnost. Ptáte se: "Pomůžeš mi s blogem?" Já se ptám: "Jak bych měla pomáhat?"

1. krok
Jdi na blog.cz a vpravo nahoře je oranžový rámeček s textem: Založit nový blog. Klikni. Blog je sám o sobě dosti primitivní v počátcích, kdy se to hodí. S každým krokem ti systém poradí, každé kliknutí si však dostatečně promysli.

Nezapomeň také na to, že přezdívka, kterou si zvolíš, tě bude provázět po celou tu dobu blogování a je nezměnitelná. (Pro ochranu soukromí nepoužívej své příjmení, ale křestní jméno. Nedoporučuji přezdívky podle celebrit. Ani přehnaně dětinské – jednou vyrosteš – mám s tím zkušenost.).

Heslo musí být dlouhé, těžké, ale zároveň jednoduché a hlavně si ho musíš zapamatovat! Řekni si věc/jídlo/člověka, kterého máš ráda. Pak to slovo uprav (třeba do hanlivého nebo naopak citově zabarveného) a můžeš k tomu doplnit i číslo nebo kratší slovo jako je třeba pes, les nebo oko.
Např.: zmrzlinecka2oko

PŘEČTI SI TAKÉ:
Píšeš články, nebo je datluješ?
Zdokonal svůj písemný projev

2. krok
Poslední krok tě zavede až k napsání článků a to už bude jedině na tobě! Tohle už budeš psát jen ty. Nefňukej, že ti s tím nikdo nepomůže. Mě taky nikdo nepomáhal a to jsem v tom z počátku plavala, ale čas tě naučí. A pokud je to pro tebe tak strašné, přizvi si kamarádku na pomoc, která bude zároveň spolumajitelkou. Říká se, že ve dvou se to lépe táhne, ale já s tím nemám zkušenost. Jsem individualista.

3. krok
Ovšem základní krok, který zůstává problémem i pro mě je: kabátek blogu. Layout, design, dess, lay – nebo jak to chcete nazvat. Je to něco, co dělá blog krásný. Obsah můžeš mít jakýkoliv, ale pokud budeš mít nepřehledný, příliš křiklavý design, který bude odrazovat, tak ti ty dobré články budou k ničemu.

Já osobně designy umím, ale nemám na ně nervy, a proto si vždy najdu nějakou hodnou duši (kterých ubývá), aby mi design vytvořila. Zkus zavítat na nějaký chat na internetu (př.: alik.cz) nebo prošmejdit blogy - dokud nenajdeš nějakou grafičku, která tvému blogu dá podobu.

4. krok
Není. Tohle je vše a víc ti pomoct nemůžu. Vše je jen na tobě.