Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

I přestože je pro mě ranní vstávání hrozná záležitost, tak jsem se přemohla, abych mohla jet do Prahy, kde jsem byla pozvaná na SuperStar.

SuperStar naživo: Úplně jsem cítila tu nervozitu

Vanilka a SS
zdroj: krasna.cz/archiv blogerky Vanilka a SS
aktualizováno 11.05.2011, 10:30 | 11.05.2011, 00:00 | Michaela Vančurová/Krasna.cz

I přestože je pro mě ranní vstávání hrozná záležitost, tak jsem se přemohla, abych mohla jet do Prahy, kde jsem byla pozvaná na SuperStar.

Čekala jsem od toho málo, protože vždycky, když se na něco těším, tak to třeba nevyjde nebo jsem zklamaná. Jenže tohle bylo naprosto něco jiného! Nebyla jsem zklamaná, protože by to tam bylo strašné, ale byla jsem zklamaná, když jsem pak už musela odejít.

Říkala jsem si, že je to tam třeba jen malé a díky optickému klamu to působí jako velké, stejně jako v TV novinách. Ale překvapilo mě, jak obrovské to tam je, kolik se tam vejde lidí a jak to tam probíhá.

Před SS jsme se musely někde najíst, abych to tam se sestrou vydržela a neomdlela jako Harichovy fanynky. V KFC jsem si dala proklatě dobré stripsy s proklatě mastnými hranolkami a s proklatě prokletým kečupem, který mi nešel otevřít. Našlo se i pár jedinců, kteří tam na mě začali blábolit jinými jazyky, tak jsem se domluvila v angličtině. Babču tam nabaloval Rus. Následoval vždy přeplněný McDonald, kde jsem si koupila extra kalorický vanilkový shake.

PŘEČTI SI TAKÉ:
SUPERSTAR! Diváci rozdělili Romea a Julii soutěže!
Scalexova gilotina: Proč museli skončit Alžběta a Martin K.?

V prvních momentech v Praze mi přišlo, jako bych byla snad někde úplně jinde. "Jsem vůbec v Česku?" Na každém kroku cizinec, ať už Němec nebo Angličan, ale vždy naprosto zmatený turista netušící kudy kam. A proto jsem sestře nakázala, aby neplašila a chovala se jako Pražák a ne jako turista. Ovšem to nešlo s batohy na zádech a kabelkou na rameni (příšerná kombinace).

Dalším naším stanovištěm byly obchoďáky. Nebudu tu jmenovat všechny - byl by to pak dlouhý článek, ale jedním z nich byl přeplněný mega NewYorker, který nezklamal a našla se v něm hromada krásných hadříku ovšem za velmi ironicky "nízké" ceny. Koukla jsem se, ošahala si to, ale domů jsem si suvenýr neodnesla. Ještě jsem se koukla po Praze a do zábavního parku. Ubytování na hotelu proběhlo bez problémů a v 18:30 šup hup do Incheba Arény.

Vanilka a SS
Martin Kurc už si v dalším finále nezazpívá. (Foto: krasna.cz/archiv blogerky)


Byly jsme tam o 30 minut dříve (pro jistotu) a nestačila jsem se divit, kolik vášnivých fanoušků Kurce, Gunčíkové, Šepse, Ševčíka, Kolečkářové, Adamce a svědků Harichů se tam sešlo. Jasně, že mi v hlavě probíhaly myšlenky, jak se tam všichni vejdou, ale řešila jsem hlavně, jak se dostanu dovnitř bez vstupenky.

Našla jsem si paní, která nás měla na starost, a pak šlo vše jak po drátkách. Prošla jsem kolem ochranky, která se mi prohrabala v tašce a hezky si mě ošahala, kolem záchodů až k místu, kde jsme měly sedět. Musím uznat, že to opravdu bylo nejlepší místo, které jsem mohla dostat. Už po deseti minutách mi bylo strašné vedro až na omdlení. Nedivím se, že tam stále někdo omdlívá, když při přímém přenosu se nesmí odejít, ani jíst a pít.

Když jsem uviděla Noaha, tak jsem se trochu lekla. Tvářil se strašně otráveně, ale když někdo chtěl fotku, tak se usmíval, jak největší miláček. Asi už tam toho měl dost, tolik fanynek a u záchodů mini autogramiáda. Pak kolem mě prošel Harich a já byla v pr*eli, protože to už jsem smích nezadržela. A mé postřehy?

Podívejte se na rozhovor s Gábinou Gunčíkovou:


Harich: Takovej malej blázínek, který se stále jenom smál. Řekněme jen, že když jsem se s ním chtěla vyfotit a zakopla o nějaký kabel na pódiu, tak mě zadržel dost divným způsobem.
Šeps: Má úžasný smích :-) Z toho jsem nemohla.
Adamec: Netušila jsem, že s ním bude taková sranda, protože při podpisu jsem s ním řešila, jestli jsem Miška či Míša. Já to přece musím vědět nejlíp, ne?
Kurc: Takový nesmělý romantik.
Gunčíková: Strašně milá slečna, která měla strašně krásné šaty, a když mi byla na dosah, tak jsem jí je pochválila.
Ševčík: Takový stále veselý, usměvavý mladík.
Kolečkářová: přišla mi taková zaražená a smutná, ale asi to bylo jen že ji nebylo dobře.

Tohle vše jsem stihla o nich zjistit za zhruba 15 minut, které jsem s nimi strávila na pódiu a mohla si s nimi povídat. Jsou všichni strašně sympatičtí a veškeré nesympatie až na Šepse zmizely. Jenže člověk nikdy nemůže vědět, jací jsou ve skutečnosti. Jestli se nepřetvařují apod…

A co se děje o přestávkách? Na pódium přijde jeden zábavný chlapík, který má za úkol nás pobavit. Zve si k němu lidi, kteří mají šanci něco vyhrát. A také nám opakuje pravidla o křičení. Stupeň potlesku: 1 - 5! :-) Je to opravdu změna vidět SS v televizi a v 3D! Každou chybičku najednou vidíš i slyšíš. Pocity finalistů na tebe míří rovnou z pódia a opravdu jsem hodně cítila tu nervozitu.

Všem finalistům přeji hodně štěstí do života a myslím, že určitě ještě něco dokáží!



16 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •