Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

V dnešní době se v naší republice, kdy zprávy zahlcují novinky o chování nepřizpůsobivých občanů“, rozmáhá trend - být rasista.

Jde o to, jaký člověk je, ne jakou má barvu

Rasismus
zdroj: Thinkstockphotos Rasismus
aktualizováno 11.12.2012, 13:32 | 11.12.2012, 12:43 | PJ/Krasna.cz

V dnešní době se v naší republice, kdy zprávy zahlcují novinky o chování "nepřizpůsobivých občanů“, rozmáhá trend - být rasista.

Nikdo není andílek a i já se zasměju nějakému dobrému vtipu o tmavších spoluobčanech, ale stejně tak se směju vtipům o blondýnkách, ačkoli jsem vlastně jednou z nich.

V nedávné době jsem poznala dívku, Andreu, která je cikánka.
"Myslíš si, že jsem si nevšimla, že jakmile někam vejdu, tak se na mě všichni odměřeně dívají?“ řekla, když došlo jakýmsi nedopatřením na téma její rasové příslušnosti. "Ono to fakt není příjemné, když si s bráchou sedneme vedle nějaké staré paní v metru a ona si od nás odsedne, aniž bychom něco udělali. Nemusíme ani mluvit, ale ona si prostě odsedne raději na místo vedle nějakého chlápka,“ rozčilovala se. "Jo, to když jsem sama, tak asi nevypadám tak nebezpečně, ale ty pohledy od nějakých lidí tu jsou stále. Neříkám, že od všech, ale jsou. Jenomže lidé si neuvědomují, že stejně jako u bílejch, i u nás jsou dobří a špatní lidé.“

"Já tě chápu, ale stejně tak chápu i ty lidi. Ono je těžké večer sednout před televizi a vidět, jak banda Romů zmlátila malého chlapce, málem ho zabila, a když se jeho rodina začala domáhat spravedlnosti, ani se nedočkala, protože útočníci začali vyhrožovat a jejich argumentem byl vždy rasismus. Když tohle člověk vidí, rozčílí se, zanadává si, a pak když jde druhý den v nějaké špinavé uličce, řekněme třeba na Smíchově, a potká někoho tmavšího, to se mu ihned zrychlí krok.“

"Ale prosím tě,“ pronesla sarkastickým hlasem, "je to hnusný. Hodně. Ale kolikrát tohle slyšíš i o bílejch?“ brání se. "V dnešní době narazíš na růžné lidi. Černej, bílej, žlutej, zelenej, modrej… Tady jde ale o to, jakej člověk je.“

"Máš pravdu. Hezky řečeno, ale já především myslím to, jak se teď také celkem dost diskutuje o takzvaném rasismu naruby. Spočívá to v tom, že spousta Romů nadává bílým dost nepěkně. I já jsem několikrát schytala hnusné nadávky do bílé huby a mnohem hůř, ale kdyby se někdo z nás třeba jen zmínil o ‚cikánech‘, mohlo by ho to dostat snad i před soud za rasismus a nevim, co ještě,“ pokoušela jsem se jí opatrně vysvětlit.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Vztah s příslušníkem jiné rasy
Má cenu láska s cizincem?
Když miluješ, není co řešit. Platí to i u "dvojbarevné" lásky?

"Hele mě to nemusíš říkat, já vím. Nechci obhajovat takový lidi, ale vezmi si mě a moji rodinu. Nikdy jsme nikomu nic neudělali. Maminka uklízí, tatínek dělá na stavbě a žijeme, jak se dá. Od výplaty k výplatě. Nikdo z nás neutrácí za alkohol ani cigarety. Přesto to nestačí. A pak tě ostatní ani neberou. Nemáš moc normálních přátel. Když mi mamka jednou koupila k Vánocům takové strašně drahé hodinky a já s nimi pak šla do školy, ani nevíš, co jsem si všechno vyslechla. Že jsem je určitě někde ukradla a tak. Skoro nikdo se se mnou nebaví a ještě jsem ani neměla kluka,“ v jejím hlase se mísí vztek se smutkem.

“Proč?“ „

"Proč?“ ušklíbla se. "Kdybys byla kluk, přivedeš si domů cikánku? Představíš ji kamarádům? Maminka by ji vyhodila a kamarádi by ti dali sodu. Dřív jsem si přála usnout a probudit se jako ty, jako vy! Jen kdyby to šlo…“

"A to ostatní od vás se s tebou nebaví? Nebo proč si tam nenajdeš přítele?“ „


"Když většina hulí, chlastá a tak? Víš, taky bych chtěla mít skvělou budoucnost, jako můžeš mít třeba ty nebo tvoje kamarádky. Ale já nakonec stejně skončím s někým od nás v nějaké garsonce a všechny peníze, co vydělám, on prochlastá, takže nebudeme mít ani na jídlo.“

Bylo na ní znát, že má na krajíčku. Snažila jsem se ji utěšit. "Nesmíš to vidět tak černě, věř a něco pro to udělej a dopadne to dobře. Vezmi si Rytmuse.“ „

"Černě? Já to vidím realisticky! A Rytmus? Ten totiž umí zpívat nebo rapovat, ale já?“

Z této konverzace mi bylo všelijak. Celý zbytek dne jsem přemýšlela. Každé slovo, co řekla, jsem si znovu přehrála. Snažila jsem se najít východisko z její situace. Nikdy mne nenapadlo, že to někdo prožívá takhle. Vždycky to člověk vidí jen z toho svého pohledu.

Jádrem problému asi bude, že lidí jako ona bude tak 30 procent. Ale těch 70 procent nás přinutí vytvářet si předsudky i o těch třiceti. Nakonec jsem došla k tomu, že ať se děje, co se děje, nebudu tyto předsudky dále vnímat. Nechci hodnotit lidi podle rasové příslušnosti, ale jako jednotlivce. Ten je dobrý člověk, slušný člověk, ten ne. Tečka.



2 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •