Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Třetí pokračování nám zaslala čtenářka Jana. Podívej se, jak chytře příběh dokončila.

VELKÁ LITERÁRNÍ SOUTĚŽ: Příběh třetí: Plán se zkomplikoval

Soutěž
zdroj: Thinkstockphotos/ oficiální zdroj Soutěž
aktualizováno 22.03.2017, 00:34 | 22.03.2017, 00:34 | Krásná.cz / čtenářka

Třetí pokračování nám zaslala čtenářka Jana. Podívej se, jak chytře příběh dokončila.

Pokud ti unikla první část příběhu, kterou napsala spisovatelka Petra Martišková, můžeš si ji přečíst zde.

...

Dalšího rána jsem vypadala jako kus polorozpadlého zombíka. Ne, že bych nad Beátou neuvažovala celou noc, ale především se mi v hlavě rojil plán. Nejdříve jsem s ním příliš nesouhlasila, nakonec se ale ukázal, jako jediný možný. Naštěstí jsem ještě neměla čas přemýšlet nad trémou. Oči se mi klížily každou sekundou strávenou v lavici, a tak trochu jsem myslela, že se již neproberu a usnu při první hodině. Příchod Katky s Lindou byl mou největší záchranou před propadnutím do noční můry, kterou byla Beáta a její nepovedené fórky.

 

 

„Tak?“ Katka zněla natěšeně. Při mé smůle až moc. Asi ten plán vzala smrtelně vážně. Uklidilo mě, že se Linda, díky bohu, prozatím nevyjádřila. Alespoň jsem neměla pocit, že mě nutí do věcí, které se mně zdály kruté a dětinské. Tak mě napadá, proč uvažovat stejně jako Beáta? Copak jsme ve školce?
Pokrčila jsem rameny a podepřela si hlavu dlaní, aby mi nesletěla a nenarazila o lavici, na které jsem byla vyvalená. Zívla jsem. „A nenecháme to jen tak plynout? Proč bych se měla snížit na úroveň Beáty?" Já jsem měla jasno. „Co?! To se od té coury opravdu necháš ponižovat? Tak to ne,“ řekla rozhodně Katka. „To jsem přece neřekla,“ opět jsem zívla. Katčin hlas byl o několik tónů hlasitější a to mi rvalo uši jako při kocovině. „Jen se na to dneska necítím,“ řekla jsem a možná jsem nad Beátou uvažovala naschvál, abych nemusela díky únavě absolutně nic řešit. Možná na to jenom nemám. Nejsem člověk, který by potřebovat potupit druhé za jakoukoliv cenu. I když jde o druh pomsty.


CHCEŠ SE TAKÉ ZAPOJIT DO NAŠÍ SOUTĚŽE?
Přečti si úvodní text od spisovatelky Petry Martiškové, který najdeš zde, a rozhodni, jak bude vypadat jeho pokračování. Text v rozsahu maximálně tří stran pošli na soutez@krasna.cz spolu s heslem Příběh na pokračování. Příběhy přijímáme až do 27. března!


„A to si myslíš, že jí to život oplatí sám? Prober se, holka, tady není nikdo kromě tebe, kdo to může Beátě vrátit,“ Katka se opravdu nehodlala vzdát. Obdivovala jsem její vytrvalost. „Zítra,“ usmála jsem se, ale přesvědčivě jsem asi nezněla. „Hned,“ upozornila mě a já očkem hodila po Lindě, která seděla v lavici a poslouchala náš chabý rozhovor. „Pokud nechceš, aby tě zase přeběhla,“ dodala nakonec.
„Lindo!“ Ale ani u druhé kamarádky jsem nenašla špetku podpory. Bylo to jako hnát člověka do práce, do které se mu ani za nic nechce. „Fajn,“ zavrčela jsem podrážděným hlasem. Únava ustupovala, ale já začínala být protivnější a protivnější. Kdyby se Beáta pokusila o náznak urážek, zřejmě bych jí omlátila hlavu o lavici a nepřestala bych, dokud by ona nepřestala ječet bolestí.

 

 

Myšlenky byly myšlenky. Realita byla krutější a já si začínala uvědomovat, že v ní nedovedu až tak dobře chodit, jak jsem si já, naivní kráva, myslela. „Jak ses mohla nechat chytit?!“ Katka zněla uraženě. Ale mně to bylo celkem jedno. Já byla spokojená sama se sebou. „Ztrapnit Beátu byl tvůj nápad,“ zaútočila jsem okamžitě. „Prostě se stalo. Viděla mě, všimla si, že ji natáčím při zkoušení a tak jsme se porvaly. Všechno. Tečka,“ řekla jsem a ani mě to netrápilo. Byla jsem ze sebe nadšená. Dokázala jsem, že jsem silnější a ten, kdo skončil na zemi, byla naše milovaná třídní celebrita Beáta. A nikdo jí nepomohl.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

VELKÁ LITERÁRNÍ SOUTĚŽ: Příběh první: Pomsta přes Facebook
Spisovatelka Petra Martišková: Jak psát na přání dospívajících čtenářek? ROZHOVOR
Rozhovor s Petrou Martiškovou: Je těžké se prosadit jako spisovatelka?

 

Nikdy nedrážděte unaveného člověka, vrátí vám to i s úroky! „Takhle to být ale nemělo,“ nafoukla Katka tváře. Zněla dotčeně a uraženě. Chápu, že se těšila na svůj dokonalý plán, ale ten jsem přeorganizovala. Jak jsem řekla, byl to můj problém. Jí se ani trochu netýkal. Jen se do něj chtěla zaplést. Zastavila jsem se tedy v pohybu. Už jsem toho měla dost. „Myslím, že můj problém je mým problémem. Chápu, že mi chceš pomoct, ale já se nesnížím na úroveň Beáty a už vůbec neskončím níž než ona,“ dodala jsem rázně. „Říkala jsem ti to. Nemluv k ní, když je nevyspalá,“ zašeptala Linda. Upřímně jsem byla ráda, že se mě a mého rozhodnutí konečně někdo zastal a ujistil mě, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude to tak správně.



0 hlasů
Vaše hodnocení