Tvou pravou tvář by ti dokázal pomoct najít třeba psycholog nebo osobnostní kouč. Že se ti do toho nechce nikoho cizího zatahovat a máš problém svěřovat se cizím lidem? Známe způsob, ve kterém si vystačíš sama. Uspořádej si svůj Životní příběh a snaž se z poznání své minulosti ovlivnit svou budoucnost.

Vedla sis někdy deník nebo blog? Co všechno sis tam zapisovala? Jaký kluk se na tebe kdy usmál, že ses pohádala s kamarádkou, jak tě ztrapnila učitelka nebo že ses chytla s mamkou... Na takových detailech záleží. Vytvoř si svůj Životní příběh. Vezmi si k ruce své staré deníky, pokud sis je nepsala, tak vše, co ti pomůže zorientovat se ve tvé minulosti a určit, v jakém roce se ti co dělo – takže třeba fotky, dopisy, emaily...

Z nich se pokud vytvořit svůj Životní příběh. O prvních letech života si toho moc nepamatujeme, takže tam budou záznamy sporadické. Ale nevynechávej je. Možná jsi byla jako miminko vážně nemocná, nebo jste se někam přestěhovali, i to jsou záznamy, které ve tvém Životním příběhu nesmějí chybět.

PŘEČTI SI TAKÉ:

Věř, ale jen sama sobě!
Jak "zvyšuje“ facebook sebevědomí
Buď sebevědomá, jsi jedinečná

Nejsnáze se ti tvůj Životní příběh bude skládat v počítači, abys ho mohla průběžně doplňovat. Pokud máš radši klasický způsob, klidně si vezmi tužku a blok nebo nějaký velký papír. Nadepiš si všechny roky, které už jsi prožila, a zaznamenávej do příslušného roku to podstatné. Na rozdíl od deníčku, kde máš i plno nepodstatných detailů, teď vypíchni jen to, co je důležité, co tě mohlo nějakým způsobem formovat. V negativním i pozitivním slova smyslu. Určitě sem patří nová přátelství, lásky i rozchody, životní kroky, důležité pokusy, ale také nezdary. Záznamy stačí psát v odrážkách heslovitě, ale vždy se nad nimi zkus zamyslet. Jak ses při tom cítila? Jaký pocit tě přemáhal? Pocity si klidně k jednotlivým událostem připiš.

(Foto: Thinkstockphotos)

Dostala jsi kopačky? Pokusila ses vydat knihu, ale neúspěšně? První den ve škole jsi nezapadla mezi nové spolužáky a už to tak zůstalo? Uvědom si pocity, které si s takovými situacemi spojuješ. Zklamání, smutek, rozčarování? To je asi v pořádku, to pociťuje každý. Co dál? Zahořklost, chuť po pomstě, sebelitování? To už vypovídá mnohem víc o tvém charakteru. Díky svým zkušenostem můžeš zjistit, jak jsi v takových situacích reagovala a zobecnit to. Tak si uděláš sama o sobě představu a víš, co tě nejvíc rozhodí, co ve vztazích s druhými ti nefunguje, kdy cítíš největší zklamání.
 

Zkus i popřemýšlet, jak bys to udělala jinak, představuj si, že kdybys to tehdy udělala jinak, bylo by ti teď lépe. Je to jen fantazírování, ale i z tohoto "kdyby" můžeš najít to, co tvá osobnost postrádá, co by ses měla naučit, aby se ti lépe žilo. Možná se bojíš projevit svůj názor, ublížit druhým, udělat vážné rozhodnutí sama... Ale když se díváš zpětně, tušíš, že právě takové rozhodnutí by ti tehdy pomohlo. Tak co se o něj pokusit už při příští příležitosti?

S tím už se dá pracovat. Když víš, kde jsou tvé slabiny, můžeš se pokusit je posílit, vytrénovat se k lepšímu já. Uvědomíš-li si, kde jsi chybovala ve vztazích s ostatními, pokusíš se stejnou chybu neudělat znovu. Poučíš se z vlastní minulosti.

Neznamená to, že tvá budoucnost bude už jen růžová. Nic se nedá naplánovat. Ale můžeš svým životem procházet mnohem racionálněji a být na leccos lépe připravena. Hodně štěstí.