Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Tým blogerek na Krasna.cz pravidelně doplňujeme a obnovujeme, abychom pro tebe měli stále dostatek zajímavých článků z mnoha různých oblastí a témat. Kdo je čerstvým nováčkem v týmu Krásné?

Máme nové blogerky! Kdo pro nás nově píše?

Seznamování přes internet
zdroj: Thinkstockphotos Seznamování přes internet
aktualizováno 24.02.2014, 14:16 | 24.02.2014, 14:16 | Krásná.cz

Tým blogerek na Krasna.cz pravidelně doplňujeme a obnovujeme, abychom pro tebe měli stále dostatek zajímavých článků z mnoha různých oblastí a témat. Kdo je čerstvým nováčkem v týmu Krásné?

Stále se nám hlásí nové a nové blogerky, které by rády své články našly na webu Krasna.cz. Jejich články si můžeš přečíst v rubrice Další blogy. Pokud bys i ty ráda přispěla svým článkem nebo by ses chtěla stát součástí týmu, zjistí víc v tomto článku.

Seznam všech blogerek najdeš zde.

Prostor u nás má každá blogerka, která umí psát dobře a zajímavě. Nyní v našem týmu vítáme hned šest nováčků. Holky nám posílají své články pravidelně a protože píší dobře, zajímavě a jejich články se vám líbily, rozhodli jsme se je zahrnout do našeho stálého blogerského týmu. Navíc jsme je pro tebe vyzpovídali, ať víš, kdo pro tebe obsah webu Krasna.cz tvoří.


1) Jak dlouho bloguješ? Jak ses k tomu vlastně dostala?
2) Čím tě čtenářky potěší, inspirují, a co od nich naopak zamrzí?
3) Co na tvé blogování říkají kamarádi a rodina?
4) Nebojíš se o své soukromí? Jaké to je, nechat ostatní nahlížet do svého života?
5) Co si slibuješ od spolupráce s webem Krasna.cz?
6) Jak přemýšlíš o svém psaní do budoucna? Jaká škola nebo profese by tě třeba lákala?

 

Andrea Fialová

 

Andrea Fialová
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)



1) Blogování se věnuji už zhruba 6 let. Začínala jsem na těch klasikách jako jsou pixelky, bleskovky nebo texty písniček oblíbených interpretů. Pak jsem delší dobu blogovala o svých oblíbených skupinách a nakonec jsem se rozhodla, že si založím svůj osobní blog. A tak to zůstalo až do teď, i když jsem svůj "osobák" už několikrát zrušila a znovu obnovila.

 

2) Ze strany čtenářů mě potěší, když se najde člověk, který se nebojí se mnou o mých článcích diskutovat. Nemusí mít vždy stejný názor jako já, ale líbí se mi, když mi někdo dá najevo: "Sice si myslím tohle a tohle, ale na druhou stranu si myslím, že určitě v tom a tom máš také pravdu." Co mě ale naopak zamrzí, jsou lidé, kteří jsou klidně i sprostí a zkrátka nedokážou pochopit, že ne všichni lidé uvažujeme stejně a každý má právo myslet si a hlavně psát o tom, co chce.

 

3) O mém blogování ví z celého mého okolí snad jen jeden jediný člověk a to můj spolužák, který nedávno také s blogováním začal. On byl taky jediný člověk, kterému jsem se chlubila, že už konečně patřím mezi oficiální blogerky na Krásné. :) Jinak jestli o mém blogu ví ještě někdo známý, tak o tom bohužel nic nevím, protože se mi ještě nikdo nepochlubil "Hele, viděl jsem tvůj blog." :D Jinak jsem o blogu ještě neřekla nikomu z rodiny, ani kamarádům nebo příteli, protože si myslím, že ještě na to nejsem ani já, ani ostatní připraveni. I když si myslím, že se to jednou stejně dovědí ať už ode mě, nebo že někde najdou odkaz na můj článek.

 

4) Ze začátku jsem se toho celkem obávala, ale teď mi to už moc nevadí. Na druhou stranu, uvidím, jak budu snášet, až přijde na můj blog více lidí, které znám osobně a bohužel i těch, se kterými se moc nemusím a budou pak vrtat v tom, co jsem kdy, kde a proč napsala. Ale to už je jejich boj.

 

5) Od spolupráce s Krásnou si slibuji za jedno propagaci mého blogu, dále motivaci pro to, abych se pokoušela neustále objevovat nové věci a témata na články, které budou zajímat i ty čtenářky, které se příliš nezajímají o módu, kosmetiku a další typicky holčičí věci, ale i přesto by si rády na tomto webu něco zajímavého přečetly.

 

6) Co se týče blogování, plánuji se jen a jen zlepšovat. Letos mě čeká maturitní zkouška, pak (doufám) vysoká škola. Plánuji si podat přihlášky na ekonomické obory, cestovní ruch a také bych ráda zkusila žurnalistiku, ale tam si příliš vysoké šance nedávám. Jaká profese by mě lákala? Ráda bych pracovala jako delegátka někde v cestovní kanceláři nebo psala pro nějaký zajímavý časopis. Nechám se překvapit, co mě v budoucnu čeká.

 

Její články si můžeš přečíst ZDE.

 

HellieG
 

HellieG
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)


1) Mno, první "blog" jsem si založila asi v devíti nebo desíti letech. Byl to takový ten typický blog o ničem. Občas jsem tam dala několik obrázků, ale tím to haslo. Takových blogů jsem měla několik, ale všechny jsem zrušila. Můj první opravdický blog jsem si založila, když mi bylo zhruba třináct let. Psala jsem tam povídky, články a taky deníček. Byl to vlastně celkem fajn blog, ale postupem času jsem si uvědomila, že už nejsem ta, za kterou se na blogu vydávám. Tedy, aby jste byli v obraze, blog jsem si založila, když jsem procházela těžkým obdobím, které měla z části na vině puberta, ale taky jiné události, které jsou ovšem dost osobní, takže je tu nebudu rozebírat. Každopádně, abych se dostala k tomu co jsem chtěla říct. Tento blog jsem opustila asi po devíti měsících. Nějakou dobu jsem potom měla fanblog, ale upřímně řečeno, nebavil mě tolik jako autorský, takže jsem ho po pár měsících opustila. Přišlo období bez blogu. Nebylo to nic moc. Cítila jsem, že mi něco chybí, jako bych ztratila část sebe. A tak jsem si založila můj nynější, dle mého názoru nejkvalitnější blog, který 16. ledna oslavil 1. narozeniny, takže se z něj stává můj nejdéle fungující blog.

 

2) Samozřejmě mě, jako snad každého, potěší pochvala. A tím teď nemyslím takové ty typu "Hezký článek :)". Spíš mám ráda, když se čtenářky k tématu také vyjádří, napíší svůj názor nebo se třeba podělí o své zkušenosti. To může být právě inspirativní. Také si velmi vážím dobré kritiky. Vím, že na sobě musím ještě hodně pracovat a kritika mi pomáhá posunovat se kupředu. Ovšem, jak jsem již zmínila, musí to být kritika dobrá. Když mi někdo pod článek napíše "Fakt blbost.", tak co si z toho asi mám odnést? Možná se mu nelíbí výběr tématu, a nebo, což je pravděpodobnější, je to prostě jen troll, co má tak nezajímavý život, že si musí něco dokazovat tím, že kritizuje něco, co by sám nesvedl. Takových je mi většinou spíš líto. Ale zpátky ke kvalitní kritice. Jsem za ní ráda. Pokud je slušně napsaná a je tam vysvětleno, co čtenářka považuje za nedobré a proč, je mi poučením do dalšího článku, abych věděla na co se zaměřit a čeho se vyvarovat. A jestli je něco, co mě vyloženě mrzí? Asi ne. Možná fakt, že spoustu lidí soudí články podle nadpisu.

 

3) Nic. Upřímně, myslím si, že mé rodině je můj blog úplně ukradený. Myslím si, že jsem se párkrát zmínila, že bloguju, ale všechny to nechává naprosto chladné. Jenom moje zvědavá mladší sestra se ze mě několikrát snažila vytáhnou adresu blogu. Nepovedlo se jí to. Jestli jí tak moc zajímá, tak ať si ho najde sama. Netajím se s tím, že blog mám, ale jeho adresu nevykládám každému na potkání, přece jen tam občas napíšu nějakou osobní věc, kterou nemusí vědět každý.

 

4) O své soukromí strach nemám. Jaká je pravděpodobnost, že na můj blog náhodou narazí někdo koho znám, když bloguju pod přezdívkou (i když je to zkomolenina mého skutečného jména)? Navíc, za to, co na blog píšu se nestydím (většinou :-D). A taky je většinou osvobozující, svěřit občas někomu věci, co mi hlodají na mysli. A pokud je to náhodný čtenář, kterého jsem nikdy neviděla, tak to má nespornou výhodu, že pokud si o mně pomyslí, že jsem blázen, tak nejhorší, co mi může udělat je, že už nenavštíví můj blog.


5) Upřímně jsem o tom moc nepřemýšlela. Hlavně mám radost, že budu dělat to, co mě baví. Psát. Doufám, že získám nějaké zkušenosti do budoucna, neboť se psaní hodlám věnovat. Věřím, že spolupráce s krasna.cz mě bude motivovat k tomu, abych psala co nejkvalitnější články. Ráda bych získala zpětnou vazbu, ale o té už jsem mluvila u druhé otázky. Prostě jsem ráda, že tuto možnost mám. Počítám, že to pro mně bude velkým přínosem. Možná, že třeba za rok napíšu článek o tom, co mi krasna.cz dala.

 

6) Jak už jsem zmínila v minulé otázce, psaní se věnovat hodlám. A uvažování o mé budoucí profesi s psaním souvisí. Ráda bych vystudovala dramaturgii nebo režii a pracovala u divadla. Divadlo je můj druhý život. Nevím, co bych dělala, kdybych ho neměla. Proto se mé kroky, doufám, budou ubírat někam tím směrem. A druhá možnost, spíš zadní vrátka, je žurnalistika. Články mě baví psát také, sice ne tolik jako povídky, ale taky mi to přijde o dost jednodušší. Každopádně mým snem je napsat a vydat vlastní knihu.

 

Její články si můžeš přečíst ZDE.


Hančí

Hančí
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)



1) Blogování mě vždy zajímalo, vystřídala jsem i mnoho blogů, ale většinou to byly blogy sdílené ještě s někým s kamarádkou a tak. Vloni jsem se rozhodla udělat si svůj blog a věnovat se mu naplno. Mohla bych tedy říci, že bloguji jen krátce, ale do sdíleného blogu bych asi už nešla, jelikož mě vždy spoluautorka nějak vyřadila. ;)

 

2) Určitě každého potěší kladný komentář na svůj článek. Stačí když mi přijde email, že mi někdo napsal komentář, okamžitě rozklikávám odkaz a většinou čekám nějakou reklamu či zápornou reakci, když je v komentáři pochvala nebo že jsem někoho inspirovala, je to to nejlepší, co si každá blogerka může přát.


3) Snaží se mi dávat různé tipy na články a různé nápady jak co zlepšit. Velikou oporou je mi sestra, sestřenice a nejlepší kamarádka. Moc si jich vážím a děkuji za jejich nápady bez nich by to nebylo ono. ;)

4) Abych řekla pravdu - jak kdy. Jsem ráda, když se o něco mohu podělit s vámi, ale na druhou stranu se bojím, že toho napíšu moc. Většinou jsem uzavřený člověk, svěřím se jen velmi blízkým osobám, ale když píšu, je to něco jiného. Hlavou mi šrotují nápady a klec, ve které jsem, když mluvím s někým cizím, se najednou otevře a jsem bez zábran.

 

5) Web krasna.cz mi nabídl jednu velkou výzvu, jsem za ni moc ráda a doufám, že budu pilná blogerka. Na webu krasna.cz mě inspirovalo, že nepíše jen jeden autor, ale mnoho lidí, kteří se chtějí s někým podělit. Jsem moc ráda, že pro tento web mohu psát také a neskutečně si toho vážím.

 

6) Když je člověk v deváté třídě, má plnou hlavu toho, co bude dál, jak se má rozhodnout. Psaní článků mě velmi baví, miluji sloh a mé budoucí vysněné povolání je učitelka. Co bude dál? Zda se mi to podaří a splním si sen, tak to opravdu nevím.

 

Její články si můžeš přečíst ZDE.


Adriana Weinlichová

 

Adriana Weinlichová
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)



1) V skutočnosti blogujem už veľa veľa rokov s rôzne dlhými prestávkami. Vystriedala som už množstvo blogov s rôznou tematikou, ktoré som nakoniec odpustila, no čo si budeme hovoriť, bez blogu sa ťažko žije, človek sa niekedy potrebuje vyjadriť. Popravde ani neviem, ako som k blogu prišla, čo je celkom zvláštne, ale asi to bola nárazovka - teda, že som našla nejaký blog a chcela mať podobný.

 

2) Poteší ma každý komentár, ktorý je úprimný, súvisí s témou článku a ešte viac, v ktorom som chválená. Naopak ma mrzí, keď mi niekto pod článok napíše dvojslovný komentár, pretože vidím, že si ten človek článok ani neprečítal a chce len získať moju pozornosť, čo je mi ľúto, najmä, ak som sa na článku nadrela.

 

3) Priatelia ma podporujú, môj blog čítajú a ja čítam tie ich. Mama o blogu vie, ale dozvedela sa o ňom bez môjho vedomia cez google. Veľmi sa s ňou o ňom nebavím, pretože býva často až príliš kritická, čo je na jednu stranu veľkým prínosom a na druhú záťažou.

 

5) Teším sa na nové skúsenosti, ktoré môžem dosiahnuť spoluprácou, tiež nové možnosti a snáď aj zlepšenie v písaní, na ktorom si v živote dosť zakladám.

 

6) V budúcnu by som chcela ísť študovať žurnalistiku, pretože píšem od mala, vždy ma to bavilo a baví ma to stále. No ešte mám veľa rokov pred sebou a neviem čo bude, možno úplne zmením svoje zmýšľanie, možno sa nechám presvedčiť všetkými, ktorí hovoria, že žurnalistika je strašná profesia, no možno pri nej vytrvám a snáď odídem niekam na zahraničnú univerzitu. Druhá profesia, ktorej by som sa nebránila je archeológia, ktorú som si už vyskúšala a čiastočne ma bavila.

 

Dominika Nováková
 

Dominika Nováková
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)


1) Dodnes si pamatuji na svůj úplně první blog. Se sestřenkou jsme u nás jako malé holky přemýšlely nad tím, zda-li je vůbec možné, aby šlo „vlastnit“ internetovou stránku a na ní pravidelně přispívat. Vzpomínám si, že to se blog.cz rozjížděl. Každopádně, k tomu současnému, na kterém působím dodnes, jsem se dostala až v roce 2009.

 

2) Dozajista nejvíce mě potěší komentáře. Za svou návštěvnost jsem moc vděčná, i když některým může připadat nízká, ale bohužel na ní naleznete ještě méně komentářů. Zamrzí mě, že nikdo ze sta lidí nezanechal třeba odezvu. Bloggerky by se měly vzájemně podporovat, proto i já svým – teď už kamarádkám ráda zanechávám vzkazy/komentáře. Motivuje nás to do dalšího psaní a práce.

 

3) Kupodivu mě překvapilo, že kamarádi si to chválí a rádi můj blog navštěvují. Rodina a další přátelé taktéž. Ani jsem to nemusela nějak silně šířit. „Rodinné vztahy“ si to samy obvolaly. Dodnes je legrační, když si mamka s tetou občas prohodí po telefonu něco o novém článku, fotografii nebo poznatku z mého blogu.

 

4) Snažím se na internet dávat pouze to, co mi nebude vadit, když bude nalezeno. Dokonce ani na facebook (ačkoli ho mám nastavený na nejpřísnější kritéria – dá-li se to tak říci) nedávám žádné nevhodné fotografie a detaily o sobě. To nahlížení do života je samozřejmě občas trošku na rozhraní. Člověk může zveřejnit něco, v co doufá, že uvidí ten a ten člověk, ale zapomene, že to může vidět i ten třetí. Musí se to hodně promýšlet. Minimálně by mělo.

 

5) Já rozhodně nějaké zkušenosti. Ať už to bude v tom, že se budu nenásilně nutit do zábavného „kávíčkového psaní“ a kdo ví, třeba návštěvu nějaké akce.

 

6) Zrovna vybírám vysoké školy a opravdu bych se ráda vydala nějakým humanitním směrem. Nakonec bych opravdu ráda zakotvila u nějakého magazínu. Nejlépe módního a ještě lépe třeba jednou vlastního. To bych pak zase já přizvala Krásnou na spolupráci.

 

Její články si můžeš přečíst ZDE.


Deni Hartmannová

 

Deni Hartmannová
(Foto: krasna.cz/archiv blogerky)



1) Jsou to už skoro dva roky. Začínala jsem ve třinácti jako holka, která chtěla mít fanblog. Časem se změnily moje zájmy a tak přišla i změna na blogu. Celý jsem ho předělala a postupně se z něj stalo to, co je teď.

 

2) Určitě mě potěší každý komentář, ať už je jakýkoliv! Inspirují mě tím, že mi napíšou něco povzbudivého, to mě žene dál. Zamrzí mě, když mi někdo, kdo mě dřív četl a tak, napíše, že se mu můj blog už nelíbí a podobně, ale co se dá dělat, i to se stává.

 

3) Všichni mě podporují a toho si neskutečně vážím, protože vím, že to není samozřejmost.

 

4) Popravdě, ani moc ne. Dřív jsem toho na svém blogu o sobě dost prozrazovala, teď to omezuju a myslím, že není z čeho bych mohla mít strach.

 

5) Hlavně se mi tím otevírají nové možnosti. Vím, že psát pro krasna.cz je snem mnoha blogerek, koneckonců byl to i můj sen a věřím, že to pro mě bude cenná zkušenost a šance posunout se někam dál.

 

6) Už nějakou dobu přemýšlím o žurnalistice. V dubnu budu dělat přijímačky na gymnázium a pokud všechno vyjde a já budu i za čtyři roky psát tak ráda, tak chci určitě zkusit štěstí na vysoké škole.

 

 

Její články si můžeš přečíst ZDE.
 



3 hlasů
Vaše hodnocení