Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Touha po pořádku je fajn, ale pokud máš seřazené boty podle velikosti, utíráš prach třikrát denně a nejdeš spát, pokud jsi zapomněla vyluxovat, měla bys uvažovat nad léčením.

Bacha! Přehnané uklízení hraničí s nemocí

Vytírání
zdroj: Thinkstockphotos Vytírání
aktualizováno 09.10.2012, 12:22 | 09.10.2012, 00:00 | Krasna.cz/lk

Touha po pořádku je fajn, ale pokud máš seřazené boty podle velikosti, utíráš prach třikrát denně a nejdeš spát, pokud jsi zapomněla vyluxovat, měla bys uvažovat nad léčením.

Vztah k pořádku je individuální. Možná patříš k jedincům, kteří mají rádi své věci uklizeno, protože neradi něco hledají, nebo se ti jen líbí, když mají poličky svoji vlastní barvu a ne šedivý odstín prachu. Většinu puberťáků ale musí rodiče do úklidu nutit a často právě úklid dětského pokoje patří k největším třecím plochám vztahu mezi rodiči a dětmi. Ale dalo by se říct, že nepořádek k dospívání patří, jen se to nesmí přehánět.

Právě taková byla i sedmnáctiletá Kateřina. Prostě normální puberťák, který považuje úklid za ztrátu času. "Jenomže pak se něco stalo. Já nevím, kdy přesně, ale od jisté doby mě pronásledují myšlenky na roztoče, viry a bakterie, které jsou všude kolem nás. Možná to začalo tehdy, když v naší škole byla žloutenka. Nabádali nás, abychom si myli ruce co nejčastěji desinfekčním mýdlem a já to vlastně dělám dodnes," svěřuje se Katka.

 

 

A nepomáhají ji ani novodobé reklamy na čistící prostředky. Jsou tam totiž všude obrovské bakterie, které my bereme jako špatnou animaci. Katka však má pocit, že ji tito tvorečkové skutečně ohrožují. "Já vím, že vypadají jinak než v televizi, ale jsou opravdu všude kolem nás..."

Nic se nemá přehánět


Uklízení je správná věc, protože vnáší do domácnosti řád, a touha po pořádku je pěkná vlastnost. Ale posedlost čistotou a přehnané uklízení už může být problém. Posedlost úklidem se pozná tak, že ještě dřív, než se ráno oblékneš, vyklepáváš peřiny s tím, že jsou plné roztočů. Uklízíš nádobí hned jak někdo dojí poslední sousto, protože nesneseě pohled na špinavý talíř. Každý den luxuješ svůj pokojíček a prach pro jistotu utíráš ráno i večer, co kdyby náhodou. Vlastně si neodpočineš, když máš pocit, že někde není dostatečně čisto. Posedlost úklidem je psychická nemoc.

Chorobné uklízení se nás nezmocní bez varování, ale upozorňuje na nějaký jiný, potlačovaný problém. Ve většině případů je touha po pořádku daná z dětství. Takže pokud je úklidem posedlá tvoje maminka, možná budeš i ty. Nebo budeš mít k úklízení naopak velice laxní přístup, protože nebudeš chtít být jako ona. Někdy ovšem může být touha po dokonale uklizeném pokojíčku jen touhou něco ovládat, mít život aspoň někdy pod kontrolou. Třeba v případě, že ve škole se ti nedaří, mezi kamarády se cítíš opomíjená, a tak chceš mít něco dokonalého, co tě potěší. Nebo se prostě "jen" děsíš těch bakterií, virů a dalších piditvorečků, které touží napadnout tvé tělo.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Místo cvičení můžeš i uklízet
Zpříjemni si uklízení
Jsi bordelářka? Má to i své výhody

Pokud jen uklízíš víc než ostatní, o žádný problém se nejedná. Ten začneš mít v okamžiku, kdy tvá uklízecí mánie začně narušovat okolní vztahy. Například když se budeš hádat s rodiči, že jsou bordeláři a že musí víc uklízet, nebo když budeš návštěvu tvého přítele cítit jako narušení tvého dokonalého pořádku, místo abys měla radost z jeho společnosti.

"Já si uvědomila, že se asi něco děje právě v souvislosti s mým přítelem. Když jednou přišel, naši nebyli doma, tak jsme se mohli klidně milovat. Jenomže já, místo abych se uvolnila, jsem koukala na nějaké bláto, které mu odpadlo z nohavic a leželo na mém koberci. Měla jsem chut to jít uklidit, ale on mě pořád líbal...," vzpomíná Katka.

 

 

Pokud někdo uklízí každý drobek, má nutkání sklízet ze stolu, když ještě není ani dojedeno, neustále čistí a dezinfikuje, má rituály uspořádávání různých věcí, může jít dokonce o obsedantněkompulzivní poruchu. Ta se vyskytuje u malých dětí (kolem šesti let), ale nejčastější začátek bývá mezi 20 až 26 lety. Zranitelným obdobím pro začátek výskytu podobných příznaků je také dospívání.

K léčbě této poruchy se používají dva způsoby léčby - terapeutická sezení s psychologem zaměřujícím se na tyto poruchy nebo léčba antidepresivy. V začátcích si alě někdy takový člověk může pomoci sám, stačí, když si najde jiný cíl, ve kterém se bude realizovat, nebo si uvědomí, co je v jeho životě skutečně důležité. Utřený prach jistě nebude na prvním místě.



4 hlasů
Vaše hodnocení