Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Petru Martiškovou určitě znáš jako autorku našeho příběhu na pokračování Sázka na lásku. Je ale rovněž autorkou celé řady knih pro ženy a dívky. Jak se k psaní dostala a jak je těžké se v ČR psaním živit? Přečti si zajímavý rozhovor, třeba tě insp...

Rozhovor s Petrou Martiškovou: Je těžké se prosadit jako spisovatelka?

Petra Martišková - 1
zdroj: Archiv autorky Petra Martišková - 1
aktualizováno 30.07.2014, 00:00 | 30.07.2014, 00:00 | Krásná.cz

Petru Martiškovou určitě znáš jako autorku našeho příběhu na pokračování Sázka na lásku. Je ale rovněž autorkou celé řady knih pro ženy a dívky. Jak se k psaní dostala a jak je těžké se v ČR psaním živit? Přečti si zajímavý rozhovor, třeba tě inspiruje i ve tvé vlastní tvorbě.

Kdy jste zjistila, že chcete být spisovatelkou?

Vlastně jsem nikdy v dětství nepřemýšlela nad tím, že bych chtěla být spisovatelkou. Prostě jsem jen měla bujnou fantazii a hlavu plnou příběhů, které jsem chtěla házet na papír a přála si, aby je někdo mohl číst. Touha být spisovatelem přišla až mnohem později. Možná na gymplu…

 

Co musí spisovatel mít, aby se dokázal prosadit? Stačí talent, nebo dnešní doba vyžaduje i další vlastnosti a schopnosti?
Dnešní doba je pro spisovatele opravdu náročná. Aby se spisovatel prosadil, musí mít nejen talent, ale také pevnou vůli, schopnost se po porážce znovu zvednout a dál bojovat, pevné nervy a hlavně trpělivost.

 

Je talent daný, nebo se může člověk prostě vypsat a psaní naučit?
Řekla bych, že od obojího trošku. Já osobně si myslím, že spisovatelem nemůže být někdo, kdo nečte. Čtení knížek rozvíjí naši fantazii, navíc z nich člověk získává základní znalosti o psaném projevu. Naučí se, jak používat přímou řeč, kdy a jak použít vhodné slovní obraty, naučí se barvitosti jazyka. Talent je samozřejmě ohromnou výhodou, ale bez snahy, píle a pořádné dávky důslednosti ani ten nejtalentovanější člověk knihu nikdy nedopíše. A jestli se člověk může vypsat? Rozhodně. I já sama na sobě pozoruji, že jsem se postupem času vypsala a stále vypisuji. Když se zpětně ohlédnu za svými prvními knihami, spoustu věcí v nich bych dnes napsala jinak. Ale to má asi každý spisovatel. :-)

 

Petra Martišková - 4
(Foto: Archiv autorky)

 

Vzpomenete na své první literární pokusy?
Vzpomenu a dělám to ráda. Pamatuji si jako dneska, jak jsem ve svých dvanácti letech vzala doma velký blok a tužku a s kamarádkou Hankou jsem se usadila v lesíku na skalku a obě jsme se pustily do psaní svých příběhů. Zatímco Hanka dnes lítá po celém světě a pomáhá potřebným, já jsem u psaní zůstala. První příběhy byly tak krásně naivní. Mám je dodnes schované hluboko v šuplíku a tam i zůstanou. Pro jistotu. :-)

 

Měla jste někdy chuť se vším praštit?
Vlastně jsem měla chuť s tím praštit hned na začátku. Napsala jsem své první dvě knihy Letní vzplanutí a Tanec v srdci a měla chuť na nich pracovat pod odborným vedením a pak je samozřejmě i vydat. Jenže z každého nakladatelství mi přicházely odmítavé odpovědi, z jednoho dokonce tak drsná, že jsem měla pocit, že vlastně neumím napsat jedinou kloudnou větu pořádně. Rukopisy jsem strčila do šuplíku a řekla si, že sen zůstane jenom sen. Nakonec mě až můj manžel přesvědčil, ať zkusím ještě jiné nakladatelství a to se vyplatilo.

 

Petra Martišková - 2
(Foto: Archiv autorky)

 

A co vám naopak dodá novou energii k psaní?
Energii a chuť do psaní mi dodávají hlavně čtenářky. Když mi od nich přijde milá zpráva, jak se jim knížka líbila, nebo dotaz, kdy vyjde další a jestli nechystám pokračování té nebo té, pak jsem vždycky plná elánu a energie do psaní.

 

Mnoho našich čtenářek sní o tom, že vydá vlastní knihu. Poradíte jim návod, jak se alespoň přiblížit k realizaci takového snu?
Určitě psát, snít a psát. Zdá se to jednoduché, napsat knihu, ale je to běh na dlouhou trať. Určitě není na škodu něco si o tom přečíst. Vyzkoušet nějaký kurz tvůrčího psaní, kde se zájemci dozví základní pravidla psaní. Já osobně nad knihou vždycky nejprve přemýšlím. Vymyslím si kostru příběhu, dám v hlavě konkrétní podobu hlavním postavám, vím, jakým směrem je bude děj vést. Pak si sednu a všechno si to hodím na papír. Dělám si prakticky poznámky o všem, co mě napadne. Ať už je to barva vlasů nebo očí, postava, hlavní povahové rysy dané postavy... Udělám si hodně podrobnou osnovu, takže když potom sednu k počítači, vím přesně, o čem kniha bude, co se bude odehrávat i jak dopadne. Nepatřím k těm spisovatelům, co si prostě sednou k počítači a píšou, nechávají se nést svými myšlenkami a píšou příběh podle momentální nálady. Já vím, zní to nudně, ale potřebuju k psaní řád.

 

Dá se psaním u nás uživit?
Já sama mám psaní jako koníček. A myslím, že spousta dalších spisovatelů u nás to má také tak. Honoráře za knihy nejsou tak velké, aby se jimi člověk pohodlně uživil. U mé první knihy jsem měla v přepočtu honorář 2,50 Kč na hodinu. ;-) Ale psaním se přeci jen živím. I když jako šéfredaktorka magazínu.

 

Petra Martišková

Narodila jsem se 5.3.1977 a hned jak jsem se naučila číst, a to bylo opravdu brzy, jsem si zamilovala knížky. Nemohla jsem se dočkat, až si zase sednu ke knížce, vezmu si k tomu malinový Vitacit, nebo sklenici kyselých okurek a uteču do světa fantazie. Četla jsem hodně a četla jsem ráda. Když už jsem měla pocit, že vše, co mě zajímalo, jsem v knihovně přečetla, k nemalému překvapení svých rodičů, jsem se rozhodla vymyslet si knížku vlastní. Bylo mi dvanáct a tu první knížku byste určitě číst nechtěli, věřte mi. :-) Mám ji dodnes schovanou, psanou rukou v sešitě s tvrdými deskami, bez jakýchkoliv stylistických pravidel.

I když nade mnou rodiče kroutili hlavou, protože psaní se v naší rodině vážně nikdo nevěnoval, složitě mi tehdy sehnali vysněný mechanický psací stroj, abych mohla svým pokusům dát i nějakou tu úpravu. A já se snažila a sázela na papír první nezralé a nevinné příběhy plné lásky za pomoci dvou prstů a doháněla jsem svým datlováním svého bratra k šílenství. Odhodlat se k tomu, abych zkusila své knížky poslat do nakladatelství, mě stálo nemalé úsilí. Možná jsem věděla i proč. Projít si trnitou cestou odmítnutí a kritiky svého díla, není med pro žádného autora. Když už jsem byla přesvědčená, že vlastně psát vůbec neumím a psaní jsem si chtěla nadále nechat jen pro sebe, moje snaha přinesla první ovoce. Příznačně právě Nakladatelství Petra mi nabídlo spolupráci a v roce 2006 tak spatřila světlo světa má úplně první knížka Tanec v srdci...

 

Sleduj exkluzivní příběh na pokračování SÁZKA NA LÁSKU a každou kapitolu rozhoduj o tom, jak to bude dál.


Více o autorce se dozvíš na jejím webu www.petramartiskova.cz.

 

Když píšete, kdo je vaším prvním čtenářem a kritikem?
Vždycky můj manžel. Vlastně ho za to obdivuji. I když je chlap, prokouše se knížkami pro mladé dívky, a když přidá nějakou kritiku, vždycky uznám, že má pravdu. Těším se, až do věku mých čtenářek doroste má zatím šestiletá dcera a budu si testovat své knihy na ní. Netuším ale, jestli stejné nadšení sdílí i ona. :-)

 

Petra Martišková - 3
(Foto: Archiv autorky)

 

Kde berete pro své knihy inspiraci? Čerpáte z vlastního života nebo života svých blízkých?
Některé z mých knih jsou inspirované mým vlastním životem. Třeba kniha Letní vzplanutí se odehrává na letním táboře, kam jsem jezdila už od čtyř let a později jako instruktorka. Spousta zážitků z mých vlastních prázdnin se pak objevila v knížce. Třeba postava malého Američana je inspirovaná skutečně jedním klučinou, kterého jsem měla v oddílu. Kniha Tanec v srdci byla inspirovaná mým vlastním tanečním obdobím a knihu Láska z konce světa jsem vymyslela celou na dovolené v ní zmiňovaném penzionu, kde jsme trávili rodinnou dovolenou. Pravda, moc si mě rodina neužila, protože jsem neustále seděla s nosem zabořeným v papíře a psala jsem a psala. Psala jsem po restauracích a tahala jsem z obsluhy prázdné účtenky, abych měla na co psát. A mimochodem, ten krásný číšník tam opravdu pracoval. :-)

 

Petra Martišková - 4
(Foto: Archiv autorky)

 

Může psaní fungovat trochu jako terapie – z kluka, který vám zlomil srdce, uděláte v knize záporáka a tím si to s ním vyřídíte apod.?
Určitě to může fungovat jako skvělá terapie, když se člověk popere s neúspěchem a problémem tím, že ho v knize napíše po svém. Ale já to nedělám. Dotyčný člověk se nemůže bránit, nepřišlo by mi to vůči němu fér. Myslím, že záporňáka dokážu vymyslet i bez předlohy. Ti se totiž píšou úplně sami. :-)

 

Které autory si vy sama s chutí přečtete?
Kromě detektivek (jsem absolutně nejnatvrdlejší čtenář detektivek, co existuje; na to, kdo je vrah, nepřijdu, ani když mi to tam autor napíše), hororů (jsem vážně hrozný posera) a válečných knih si ráda přečtu cokoliv. A vlastně ještě nemůžu číst knížky, kde se ubližuje ženám, dětem, lidem a jsou napsané podle skutečné události. To mě dokáže fakt rozhodit. Raději sáhnu po nějaké odpočinkové knize. Čtu knihy pro mladé, s chutí zhltnu dívčí románek, nějakou super zamilovanou fantasy knížku, čtu i historické romány, baví mě i knihy o tajemnu.

 

Jak jste si vybrala „svůj“ žánr a proč píšete právě pro mladé ženy a dívky?
V dospívání jsem nebyla taková ta uvědomělá dívka, co četla bez dechu Evžena Oněgina. Dívčí románky mě bavily mnohem víc než povinná četba. A možná právě proto, že jich nebylo tolik, co dnes, tak jsem se pustila do psaní. Píšu ráda knížky z dospívání, protože ruku na srdce, první lásky, jsou prostě jedinečné. ;-)

 

Kterou svou knihu máte ráda a kterou byste možná při pohledu zpátky napsala jinak?
Možná to bude znít trošku „samožersky“, ale mám ráda všechny své knížky. Každá z mých hrdinek mi přirostla k srdci. Kromě drobných úprav bych asi žádnou z knih nepřepisovala úplně.

 

Petra Martišková - 6
(Foto: Archiv autorky)

 

Kolik budoucích knih či námětů na ně nosíte právě teď v hlavě?
Spousty. V současné době pracuji mimo čtení na přání pro čtenářky magazínu Krásná.cz také na fantasy románu pro dívky, který by měl mít tři díly. A v zásobě mám hned několik dalších námětů. Jeden spin off k té fantasy knížce a celou řadu dalších. V podstatě mě napadají náměty neustále. A to je vlastně hrozně fajn. ;-)



Zdroj fotek: Lada Adamová Jana Hronská, archiv spisovatelky



2 hlasů
Vaše hodnocení