Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Na 8. října připadá Mezinárodní den popálenin. Přečti si příběh holky, která si těžké popáleniny způsobila kvůli hloupému hecování před kamarády a kvůli „super“ fotce na sociální sítě.

Simona přišla o vlasy a její tělo hyzdí jizvy po popáleninách! Vše kvůli fotce na facebook

Simona
zdroj: oficiální zdroj Simona
aktualizováno 08.10.2017, 00:52 | 08.10.2017, 00:52 | Krásná.cz

Na 8. října připadá Mezinárodní den popálenin. Přečti si příběh holky, která si těžké popáleniny způsobila kvůli hloupému hecování před kamarády a kvůli „super“ fotce na sociální sítě.

Šance přežít těžké popáleniny způsobené dráty vysokého napětí není příliš vysoká. Přežít v tomto případě znamená jediné – nepředstavitelnou bolest, pro kterou škála výrazů slovníku nestačí. Když bolest na těle utěší profesionální péče lékařů, začíná ta druhá a delší část. Lítost, smutek, sociální smrt obětí.

 

„Ani nás nenapadlo, jaké nebezpečí nám hrozí. Chtěly jsme si dát jen cigáro, posedět a pořídit pár fotek. Vždy jsem byla zvědavá, tak jsem se chtěla podívat, jestli je poklop na vagónu otevřený …“ začíná své vyprávění Simona Riedlová, dnes sedmadvacetiletá dívka, která přežila těžké popáleniny způsobené dráty vysokého napětí na odlehlém nádraží v Sokolově.


Na začátku příběhu byla prostě jen nuda, frajerství a chuť oslnit své přátele na sociálních sítích něčím výjimečným. Simona se tímto okamžikem zařadila do skupiny tzv. vagonářů. K dětem a mladistvým, kteří přelézají vagony opuštěných nádraží a následkem nevědomosti se těžce popálí. Většinou jen pro vidinu uznání na sociálních sítích riskují na vagonech svůj život.


Fotka, která bolí

"Potom, už si nic nepamatuji, záchranku, vrtulník, snahu záchranářů mě udržet při životě. Když jsem se probrala, nevěděla jsem, kdo jsem, co se stalo. Jen podle pípání přístrojů mi došlo, že jsem v nemocnici. Hrozná žízeň, neschopnost se přes lavinu obvazů pohnout, byla mi příšerná zima ze šoku, který moje tělo dostalo. Když přišla moje mamča, neměla jsem ponětí, kdo to je, jen to, že ji mám moc ráda. Postupně se paměť vracela, rodina mi musela spoustu věcí vyprávět, abych si vzpomněla. Cítila jsem se celkem dobře, pod léky jsem neměla bolesti a také jsem nevěděla, jak moc jsem tímto činem změnila svůj život. Přišla ta chvíle, kdy jsem se to dověděla…. Skalpovaná hlava, takže už žádné vlasy, přišla jsem i o ucho a celé mé tělo je pokryto hlubokými jizvami. Chtěla jsem to vzdát. Copak takhle můžu žít? Jsem ošklivá. Zničila jsem si život. Říkala jsem si v nekonečně dlouhých osamělých nocích." Simona se skvělé fotky nedočkala, místo toho museli doktoři bojovat o její život a ona sama měla těžkou hlavu a sebevražedné tendence kvůli vzhledu, který si z úrazu odnesla.

 

Vagonáři
(Foto: oficiální zdroj)


Popáleniny v číslech


Podle údajů Centra dětské úrazové prevence se ročně v Česku popálí necelé dvě tisícovky dětí. U nejmenších převažuje horká tekutina, u starších tvoří největší podíl experimenty s ohněm a zásahy elektrickým proudem. Častým způsobem je u nás popálení elektrickým obloukem při přelézání vagónů s nejvyšším počtem nehod ve věkové kategorii 13-18 let. Dle kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady je těchto vážně popálených vagonářů ročně v průměru devět. V měřítku všech případů se číslo může zdát zanedbatelné, ale proud z trolejí většinou způsobuje rozsáhlé popáleniny, s jejichž následky se pacienti potýkají celý život. Hojení ran je totiž obecně velmi pomalé, léčbu často komplikuje infekce a tvoří se při nich snadno zranitelné a znetvořující jizvy na celý život.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

VAŠE PŘÍBĚHY: Nepřipoutala jsem se a málem umřela
VAŠE PŘÍBĚHY: Řezat jsem se začala ze zvědavosti – a teď nemůžu přestat
VAŠE PŘÍBĚHY: Skončila jsem na vozíku a myslela, že je to konec světa

 

Jak se s nimi vyrovnala Simona? "Plakala jsem, často do chvíle, než mi došlo, že tohle není moje slabina. Můžu díky tomu být silnější, jsou to zkušenosti. Pláč, sebelítost, to k ničemu nevede. Já chci žít, chci mít radost ze života, z toho, že jsem to přežila. Nikdy na nic nejste sami, kolem vás jsou lidé, kteří vám pomůžou se z toho dostat, stačí jen otevřít oči a najdete je. Vzala jsem zbytky sil a začala bojovat. Já nejsem chudinka, dokážu to! Opakovala jsem si přes slzy při fyzioterapiích, které jsem nesnášela, při převazech kdy mi tekly bolestí slzy. Každý den, ač byl dlouhý jako celý měsíc, jsem věděla, že to dokážu. A dokázala. Vše zlé jednou skončí a místo toho nastoupí to dobré. Jsou lidé, kteří vás milují a milovat budou, a to proto, co jste prožili, že se nevzdáváte. Najdete si práci, kterou budete milovat, bude Vás bavit a naplňovat, budete se posouvat dál, budete lepší, než jste byli před tím. Popáleninami život nekončí, jizvy jsou jen vzpomínka na to, že jste bojovali a zvítězili."


V Česku vznikla i kampaň, která se právě na riziko úrazu na vagonech snaží upozornit a varovat před ním. Simona je jednou z jejich ambasadorek, chce svou vlastní chybou a bolestným příběhem varovat ostatní.

 

 

Cílem videa i celé preventivní kampaně „Jedna blbá fotka“, je odradit budoucí vagonáře. Ti se shodují, že kdyby o nebezpečí věděli, nikdy by na vagony nevylezli. Nálada a příběh drsného klipu může šokovat, ale pro teenagery je tím nejautentičtějším.



2 hlasů
Vaše hodnocení