Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »
reklama

Kdy je ten pravý čas na to, odstěhovat se od rodičů? Jak tě změní, když odjedeš na intr, začneš bydlet s přítelem nebo vyrazíš na rok studovat od zahraničí? Zeptali jsme se těch, co už si to ozkoušeli na vlastní kůži.

V kolika jsi připravena na stěhování od rodičů?

aktualizováno 15.12.2011, 00:00 | 15.12.2011, 00:00 | Krasna.cz/trm

Kdy je ten pravý čas na to, odstěhovat se od rodičů? Jak tě změní, když odjedeš na intr, začneš bydlet s přítelem nebo vyrazíš na rok studovat od zahraničí? Zeptali jsme se těch, co už si to ozkoušeli na vlastní kůži.

Generace našich rodičů to měla trochu jinak. Na vysokou se také jen tak někdo nedostal, většina lidí hned po střední nebo učňáku začala pracovat a velmi brzy si pořídili děti. A tak se také odstěhovali do vlastního. Dneska? Můžeme svobodně cestovat, studovat, s rodinou není kam spěchat. Nejsou výjimkou třicátníci, kteří stále bydlí u rodičů. Co je vlastně správně?

 

Osamostatnění se a stěhování od rodičů je důležitým momentem ve tvém životě, který tě může zásadně ovlivnit. Zeptali jsme se několika dívek, jak se na své stěhování zpětně dívají ony.

 

Odešla jsem ve třinácti


Alice: "Nemyslela jsem si, že to přijde tak brzo, ale stalo se. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo osm. Mamka si pak časem našla nového partnera, a když s ním otěhotněla, vdala se za něj. Já ho nemohla vystát. Asi jsem byla ještě malá a žárlila – na něj i na malou ségru. Připadala jsem si přebytečná a snažila se na sebe upoutat pozornost jakýmkoli způsobem. Flákala jsem školu, opíjela se, chodila oblečená jako cuchta – bylo mi dvanáct. Naštěstí máma to vzala rozumně a udělala to nejlepší, co mohla – promluvila si se mnou. Vyslechla mě, co mě trápí, hledaly jsme rozumný kompromis. Dohodly jsme se, že zkusím přijímačky na gympl do sousedního města, a když se dostanu, mohu tam bydlet u babičky a dědy a na víkendy jezdit k mámě, jako na návštěvu. Na školu jsem se dostala a vážně se odstěhovala. U babičky je trochu jiný režim, ale zvykla jsem si. A s mámou i jejím manželem jsme si díky tomu po čase našli cestu. Teď jsem ve čtvrťáku a doufám, že se dostanu do Prahy a vysokou a odstěhuju se tam na kolej. To bude zas další krok mého osamostatnění."
 

Můžeš se jako nezletilá odstěhovat?
 

Ano, můžeš. Ale jen se souhlasem rodičů. Možná jsi dostatečně vyzrálá a máš třeba i dlouhodobý vztah s přítelem a chtěla bys bydlet s ním. Pokud ti (i jemu) rodiče důvěřují, mohou souhlasit, že se odstěhuješ a budete bydlet spolu. Musíš ale chodit dál do školy a mají vůči tobě vyživovací povinnost (dokud studuješ a jsi nezaopatřené dítě).


Jiná situace nastane, když máš doma vážné potíže a nestandardní vztahy. Pak můžeš o pomoc požádat odbor sociálně-právní ochrany dětí, který ti může pomoct se odstěhovat. Pravděpodobně pro tebe ale bude hledat bydlení u tvých příbuzných nebo v dětském domově, s tvým přítelem bys mohla bydlet v případě, že je mu více než osmnáct a zajistil by ti kvalitní bydlení (a nesměla bys přestat chodit do školy).


V patnácti kvůli škole


Wanda: "Bydlím v malém městě a nemáme tam žádnou střední školu. Dostala jsem se na obchodku do města, které je hodinu od nás, a abych nemusela dojíždět, nastěhovala jsem se tam na intr. Docela mě to ze začátku štvalo, klidně bych i dojížděla, nechtěla jsem přijít o kámošky, koníčky, mám supr vztah s mamkou i ségrou. Ale časem mi došlo, že dojíždění by bylo šíleně unavující. A na intru to začalo být lepší. Neříkám, že jsme tam všechny velké kámošky, ale s holkama z pokoje si rozumím a máme tam i nějaké kluby a volnočasové aktivity, tak se nenudím. I když tam máme dozor a večerky, není tam tak přísný režim, jako když jsem doma pod dohledem. To je neocenitelné."


V sedmnácti do Ameriky


Karolína: "Moje starší ségra odjela na vysoké do USA, a když se vrátila, uměla perfektně anglicky. Naši rozhodli, že pojedu taky a to už na střední. Místo druháku mě donutili přihlásit se a na rok tam odjet. Proti mé vůli. Prosila jsem, brečela, vyhrožovala, nadávala. Nebylo to nic platné, odvezli mě na letiště a nechali odletět. Tři měsíce to byl pro mne horor. Nerozuměla jsem nikomu, systém školy byl úplně jiný, stýskalo se mi úplně po všem. Pak se to zlomilo. Začala jsem rozumět, našla si ve škole přátele, začala jsem si užívat svobody. Začátky byly těšné, ale brzy jsem pochopila, že jsem tuhle lekci potřebovala. Doma jsem nic nemusela, jen si uklízet pokojík, tady jsem najednou musela všechno – starat se o sebe, naučit se vycházet s penězi, poradit si sama, když mi bylo ouvej. Po roce jsem se vrátila nejen s perfektní angličtinou, ale samostatná a sebevědomá. Na jaře maturuji a pak chci jít na soukromou americkou vejšku do Prahy."


PŘEČTI SI TAKÉ:

Jak vycházet s rodiči
Ukecej rodiče a získej to, co chceš
Nauč se vycházet s nevlastním rodičem


V devatenácti kvůli klukovi


Marta: Jsem z vesnice a spousta holek se u nás pořád vdává brzy, hned po škole. Já se vyučila cukrářkou, začala jsem prodávat v obchodě, protože lepší práce nebyla, a když mi můj kluk Tomáš, se kterým jsme chodili už tři roky, nabídl, ať s ním začnu bydlet, přijala jsem to. Mají velký pozemek, tak jsme chvíli bydleli s jeho rodiči v chalupě a stavěli na opačném konci pozemku svůj dům. Teď už v něm bydlíme rok, v únoru mi bude jedenadvacet a doufám, že brzy otěhotním."


Je mi dvacet čtyři a pořád jsem doma


Dáša: "Možná je to tím, že jsem z Prahy. Vystudovala jsem tu střední, pak roční jazykovku, když jsem se hned nedostala na vysokou, teď studuji práva. Pořád bydlím u našich. Najít si tu podnájem by bylo drahé, nechce se mi trávit všechen volný čas na brigádě. Radši bydlím za malý příspěvek, co platím našim, pořád doma. Je tam uklizeno, navařeno, vypráno, táta sice remcá, že jsem nesamostatná, ale mamka je ráda, že se má o koho starat. A protože mi docela často kromě kapesného šoupne i nějakou korunu navíc, na brigády chodím jen zřídka. A co, jsem pořád student a oni se o mě musí starat. Nemám potřebu to zatím měnit."

 


Co odstěhováním se od rodičů získáš?


1. Zlepší se vám rodinné vztahy. Pokud máte doma dusno, nebo třeba jen občasné ponorky, tím, že si budete vzácnější, se vaše vztahy zlepší a víc se o sebe budete zajímat.


2. Prohloubíš si vztah s partnerem. Pokud jdeš bydlet se svým klukem, teprve naplno poznáte, co je to opravdový vztah a co obnáší společné soužití. Pokud jdeš bydlet s kamarádkami (na podnájem, kolej nebo internát), také se lépe poznáte a upevní to vaše přátelství.


3. Konečně soukromí. Pokud ses pod dohledem rodičů a palbou jejich zákazů a příkazů cítila jako přidušená, teď se konečně můžeš nadechnout.


4. Začneš si užívat věci, co tě dřív štvaly. Úklid pokoje a pomáhání v kuchyni byly u rodičů asi pěkná otrava. Ale teď? Uklízíš a předěláváš si svoje vlastní bydlení. A vaříš si to, co máš ráda, učíš se nové věci, což je zábava, vyvařuješ pro někoho, koho máš ráda.


5. Bude tě naplňovat dokonce i práce. Dřív tě možná brigády nebavily, protože jsi doma měla super servis. Teď ale vidíš, že každá koruna se hodí a že se můžeš mít lépe, když budeš mít víc peněz. Motivuje tě to nejen k tomu, víc pracovat, ale hledat si zajímavější práci, kde můžeš využít své znalosti a schopnosti a vydělávat si tím, co tě baví.
 

6. Dozvíš se o sobě spoustu nového. Najednou trávíš víc času sama se sebou a musíš se o sebe postarat. Nové příležitosti a zkušenosti odhalí tvé dosud nepoznané stránky. Zjistíš, jak vycházíš s druhými, hospodaříš s penězi, zvládáš stres, umíš se postarat o běžný chod domácnosti a každodenní úkoly.
 

7. Budeš si vážit sebe sama. Starat se o sebe, to je občas hodně složité a zodpovědné. Když se to naučíš, budeš na sebe moct být náležitě hrdá.



8 hlasů
Vaše hodnocení