Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Vždy jsem měla velké sny. Jejich součástí byla rodina, ale nikdy jsem nechtěla být jen manželkou či plus jedna na firemních večírcích na plný úvazek. Chtěla jsem být někým i sama za sebe. Chtěla jsem být osobnost, ne stínem nějakého muže.

Jaký životní osud vás nejvíce děsí aneb proč nechci být jen dobře provdanou manželkou

Adéla Jursíková
zdroj: Archiv blogerky Adéla Jursíková
aktualizováno 03.06.2016, 00:36 | 03.06.2016, 00:36 | Adéla Jursíková/Krasna.cz

Vždy jsem měla velké sny. Jejich součástí byla rodina, ale nikdy jsem nechtěla být jen manželkou či plus jedna na firemních večírcích na plný úvazek. Chtěla jsem být někým i sama za sebe. Chtěla jsem být osobnost, ne stínem nějakého muže.

Když jsem šla ráno do práce, v půlce cesty jsem začala kolabovat. Jakmile se mi začala podlamovat kolena a taška mne táhla nelítostně k zemi, sáhla jsem pro telefon a vytočila číslo. Jeho číslo. Neměla jsem strach, něco ve mně si však uvědomilo, že není na místě hrát si na hrdinku. Ne když se mi před očima začala objevovat slepá místa. Kdyby z nebe nepadal mokrý sníh, kdyby nebylo ráno, kdybych se nebála o notebook v tašce, kdyby mi nebylo zle už den předtím... Ano, za jistých okolností bych se odhodlaně spoléhala jen a pouze na sebe. Ostatně jsem to zvládla už tolikrát. Tentokrát jsem ale věděla, že není den na blbosti ani pokusy.

 

Když jsem o pár minut později seděla v nádražní čekárně, čekala na svůj doprovod domů a upíjela z kelímku přeslazené automatové kafe, abych do sebe dostala pravděpodobně chybějící cukr, začala jsem se smiřovat s něčím, čemu jsem se bránila. Odpor vůči tomu, co je už nějakou dobu mnohým jasné, mne motivoval ke stáži, k psaní, k prosazování sebe samé, svých názorů, ač to nebylo vždy jednoduché. Nevzdávala jsem to. Chtěla jsem sobě i všem kolem dokázat, že jsem rváč, který se nepoddává.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Je to jen strach, nebo fobie?
Když chceš utéct ze života, spi!
5 tipů jak žít spokojený život

 

Ať jsem ale sebevětší rváč, sebeodhodlanější a sebecílevědomější, v té čekárně už jsem se té myšlence neubránila. Nejspíš nikdy nebudu schopna pracovat striktně od devíti do pěti pět dní v týdnu. Co to znamená? Že buď budu mít neskonalé štěstí na zaměstnavatele, jemuž nebude vadit do jisté míry flexibilní pracovní doba a částečný home office, nebo si budu muset poradit vlastními silami. V lepším případě se stát freelancerem, v tom horším (a pro mě nejhorším) se dobře vdát a stát se manželkou na plný úvazek, jejíž kariéra bude spočívat v tom, že bude dobře reprezentovat na večírcích.

 

Mám ve svém okolí spoustu mladých žen, kterým by takový život maximálně vyhovoval. Udělat si kurz na kosmetické služby, pečovat o krásu svých kamarádek, poté kafíčkovat, nakupovat a nenaplněná místa v duši vyplňovat psaním rádoby erotických románů. Pokud tedy zrovna nebudou dělat ozdobu na některém ze zmiňovaných večírků. Pro někoho takto vypadá život snů. Pro mě takový život znamená jen to, že se o sebe žena neumí postarat sama a že jako individuální osobnost zcela selhala. Nechci se jí stát. Nechci TAKHLE selhat. Ačkoliv nehty už umím dělat docela hezky.

 

Večírek
(Foto: Archiv firem)

 

Takže mi držte palce, ať se ze mě stane úspěšný pisálek na volné noze a uchovám si mentální zdraví. Ona totiž taková kariéra manželky obnáší vysoké podpatky devastující klenbu, hodiny ve fitku, falešné úsměvy, dokonalé konturování tváře, umělé řasy i botox či liposukce. No jen si mě představte! Copak by se ze mě někdy mohla stát luxusní dámička?

 

Jaký životní osud nejvíc děsí vás?



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •