Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Ano, stalo se to zase. Opět jsem se rozhodla trochu vylepšit své Facebookové prostředí, a zbavit se tak divnolidí, kteří mě přiváděli do stavů Co to, sakra, má bejt?

Koho jsem si naposledy "smazala" z Facebooku?

Srabi
zdroj: Thinkstockphotos Srabi
aktualizováno 12.04.2017, 00:00 | 12.04.2017, 00:00 | Andrea Fialová/Krasna.cz

Ano, stalo se to zase. Opět jsem se rozhodla trochu vylepšit své Facebookové prostředí, a zbavit se tak divnolidí, kteří mě přiváděli do stavů "Co to, sakra, má bejt?"

Pro tentokrát jsem ovšem objevila kouzlo toho zázračného tlačítka "Zrušit sledování", díky kterému se můžeš zbavit otravů na tvé facebookové zdi, a přitom ty trotly mít pořád v přátelích. Můžeš tak v klidu spát a neobávat se záplavy otázek "Proč sis mě jako smazala?", protože přiznejme si to, existují lidé, které si prostě vyhodit z přátel nemůžeš (třeba takové tetičky a strýčkové, kteří denně tapetují tvůj timeline svými herními výsledky - to by se u nedělního oběda u babičky okecávalo hodně špatně).

 

Takže koho jsem se takto fikaně zbavila tentokrát?

 

1. Facebooková matka


"Můj miláček právě udělal první bobeček do nočníčku!"

 

"Milánek právě papinká svou první mrkvovou kašičku, a mocinky moc mu chutná!"

 

"Moje zlatíčko právě odjelo s babičkou a s dědou na celý víkend pryč. Co tu bez něj budu dělat? :-'("


Na samotný úvod této části: Pokud někdy budu taky taková, tak tě prosím - klidně za mnou přijeď a ještě mezi dveřma mi jednu vraž. Díky.


Docela chápu, že pro většinu nás žen to je naprosto super pocit mít toho vlastního "mimíska". Nechápu ale, jaký má smysl vkládat každých pět minut na Facebook jeho každičký prd, třicet fotek z procházky, kterou absolvuješ, denně (ano, ani co se týče trasy totiž nejsi moc kreativní), a padesát fotek z dětského hřiště, z čehož použitelné jsou jenom tři, zbytek jsou jen rozmazané šmouhy.

 

Celý Facebook musí vědět, že si tvé miminko právě říhlo, všichni tví "pokémoni" musí být informováni o tom, že tvá dušička má už potřetí za tenhle podzim teplotku, a jako třešničku na dortu veřejně klidně vystavíš fotky tvého drahouška ve vaně. Ale jo, já vím - já tomu nerozumím, protože ještě nemám děti, tak do toho nemůžu mluvit. Aspoň tak by mě všechny tyhle Super Maminy uzemnily, protože ta mateřská láska se nepočítá v ošetřených kolenech, přečtených pohádkách, v počtu zahnaných příšer zpod postele, nebo v pusinkách na dobrou noc. Ona se, ta mrcha, počítá v počtu statusků o tom, jak tvého drobečka bolí ouško nebo že má zelený hovínka.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Temná zákoutí sociální sítě zvané Facebook
Jak být in na Facebooku
Facebook: Přikrášlovač vztahů

 

2. Depka vol. 2


"Kdy už bude líp?"

 

"Všichni jsou tak hnusní a falešní, opravdu se musí člověk spoléhat jen sám na sebe."

 

"Dneska to byl tak super den, ale pak přišel jeden idiot a úplně mi ho znechutil"


Ne, nemáš déja vu, opravdu jsem si jednu Depku z Facebooku už v minulosti smazala. A hele, zase jsem to udělala. Už zase jsem byla ta necitlivá mrcha, která místo toho, aby se s spolu s někým utápěla v jeho trápeníčkách a psala mu pod jeho statusky soucitné komentáře, tak jsem si ho radši vyšoupla ze sledování. Jako pardon, takové facebookové výplody, které podle mě mají jenom přilákat pozornost, protože normální člověk by si největší životní trable na zeď veřejně prostě nepostoval, bych pochopila u nějaké třináctky.

 

Ano, ještě docela čerstvá teenagerka má nárok na to, aby veřejně brečela, jakej je život nespravedlivý, ale čtyřicetiletá ženská? Pardon, ale fakt ne. Prostě ne, ta už má být schopná ovládat svoje emoce a přemýšlet nad tím, že lítostivé příspěvky nikoho fakt nezajímají. Ať to jde radši probrat s kámoškou nad kávičku nebo panáka zelený, ale ať toho ušetří ostatní, kteří si chtějí zachovat alespoň trochu toho duševního zdraví a pohody.

 

3. Zhrzená ex


"A teď si konečně začnu užívat, a doženu všechny ty ztracené měsíce (roky, dny), které jsem strávila s tebou, ty chudáčku!"

 

"Neplač kvůli klukovi, radši dřepuj, ať pak pláče on, že ta prdelka už není jeho"

 

"Musím každičkou vteřinu myslet na to, jaký jsi ubožák, když si všechny naše společné chvilky jen tak vzal a hodil za hlavu, jenom proto, že to teď pár měsíců neklapalo."

 

"Je mi bez tebe neskutečně skvěle!!"


Je pravdou, že snad každýmu z rozchodu alespoň jednou trošku šiblo. Ale proč se ponižovat něčím takovým, jako dokazováním celému světu, ale hlavně tomu ubožákovi, jak je ti bez něj vlastně hrozně skvěle? Stejně je každýmu jasný, že spíš s jeho fotkou, denně stalkuješ jeho Facebook, Twitter, Instagram nebo hlídkuješ před jeho barákem, jestli si náhodou nenašel nějakou jinou, a v noci řveš do polštáře, protože ti "ten debil" prostě chybí.

 

Ale tady jde o to "vyhrát" ten rozchod. Být prostě ten, co je očividně nejvíc nad věcí, takže každý víkend kalí do bezvědomí, vyspí se se vším, co se hýbe, a hlavně si užívá toho života plnými doušky, když teď patří mezi ty superlidi zvaný Singles. A hlavně o tom denně informovat všechny Pokémony, protože všechny hrozně moc zajímá, jak ti teď všichni kluci hrozně milujou, protože jsi volná.

 

Jsem sice magor, který si teď docela okatě na veřejnosti utahuje z nové přítelkyně mého bývalého, ale to je něco jiného. Je to ale na strašně dlouhé povídání, které by zabralo celý jeden článek (nebo máš zájem?), takže to víc nebudu rozebírat.



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •