Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Myslet a mít trochu jiný názor než ostatní byl už v historii pořádný problém. Jen si vzpomeň na hodiny dějepisu, kolik filozofů, vědců a dalších dnes slavných lidí, zaplatilo za svůj názor životem.

Opravdu je tak špatné mít vlastní názor?

Opravdu je tak špatné mít vlastní názor?
zdroj: Thinkstockphotos Opravdu je tak špatné mít vlastní názor?
aktualizováno 05.06.2014, 00:00 | 05.06.2014, 00:00 | Andrea Fialová/Krasna.cz

Myslet a mít trochu jiný názor než ostatní byl už v historii pořádný problém. Jen si vzpomeň na hodiny dějepisu, kolik filozofů, vědců a dalších dnes slavných lidí, zaplatilo za svůj názor životem.

Dnes sice žijeme v celkem civilizované době a na docela civilizovaném místě, ale i tak jsme neustále za své názory pranýřováni tím, že se k nám lidé otáčejí zády nebo nás naopak před ostatními ponižují.


K napsání tohoto článku mě přivedl jeden díl teenagerovského sitcomu ICarly. Kdo ho nezná, tak v hodně velké stručnosti: Trojice kamarádů točí vlastní webovou show a tak se všechny epizody točí kolem natáčení a také jejich skutečných životů. V jedné epizodě se jeden člověk z té trojice v rámci show rozhodne, že nepochválí videa jednoho populárního videoblogera a naopak si dovolí říci, že se mu videa nelíbí a nepřijdou mu tak vtipná. Dotyčný vloger si to vezme až moc k srdci a přestane svá videa natáčet. Druhý den je dotyčný hoch, který vyslovil svůj názor, pranýřován tím, že je vyloučen ze všech školních aktivit, ostatní spolužáci se s ním nekamarádí a dokonce mu volá i rozzuřená tetička, co si to vlastně dovolil udělat. Možná to zní komicky a přitaženě, ale přesně tohle byla voda pro můj mlýn, abych ukázala, co všechno jsou lidé schopni udělat, když někdo nezpívá jejich písničku.

 

Víš, nechápu, jak někdo může dělit na názory dobré a špatné. Každý člověk totiž má jiný pohled na svět, jiné životní zkušenosti, je jinak starý, má jiné vzdělání... mohla bych takhle jmenovat celý den. Všichni lidé zkrátka nejsou stejní. Kdybychom všichni měli být stejní, tak by byla totiž na světě nuda. To už bychom si rovnou mohli začít hrát na Čapkovo R.U.R a začít vypouštět do světa miliony robotů, kteří nemyslí, necítí a jsou všichni úplně stejní. Ale přesto jakoby většině lidí vyhovovalo, kdyby všichni uvažovali úplně stejně. Jen se podívejte na to, jak jsme schopní se rozhádat jen v období voleb, když se začneme zajímat o to, kdo koho bude volit a proč. Není to snad naše věc, jestli budeme volit stranu A nebo Y? Sama si vzpomínám, jak u nás doma vypukla pomalu třetí světová jen proto, že jsem řekla, že kdybych mohla, tak bych volila za prezidenta V. Franze. Myslím, že tenkrát byli všichni šťastní, že jsem ještě volit nesměla, ale i dneska si myslím, že kdybych mohla, tak svůj hlas hodím jemu. Ostatně - není to moje starost, komu hodím hlas do urny?

 

Když si vzpomenu, jak jsem si občas schytala, že jsem si dovolila říct, co si myslím -> například mě u jednoho mého článku pobavil komentář, že bych se nad sebou měla zamyslet. Proč bych se měla zamýšlet nad tím, že si myslím něco jiného než ta dotyčná, která mi ten příspěvek napsala? Není to snad moje věc? Není to naopak správně, že máme obě jiné názory? Vážně jsem smysl toho komentáře nepochopila. Jenže takhle to bohužel v dnešním světě funguje - myslíš si něco jiného než já? Jsi blbec. Chceš patřit zase mezi nás cool lidi? Odvolej svůj názor. Nepřipomíná vám to zase tu historii?


PŘEČTI SI TAKÉ:
Volba druhého jazyka. Neudělej chybu!
Správný time management


Kdo by se snažil tvrdit mi opak, tak ať někdy zabrousí do internetových diskuzí, protože to je snad jediné místo (po hospodě po pěti pivech), kde se lidé nebojí říct co si myslí, protože mají pořád (dost naivně) pocit, že jsou jejich příspěvky anonymní. Nejvíc se mi líbí vynález tzv. plusů a mínusů. Když s daným výrokem souhlasím, tak dám plus a když ne, dám mínus. Nevím, co bylo záměrem při programování těchto tlačítek, ale nejspíš to, co já neuznávám: rozdělení na dobrý a špatný názor a také rozhádat co nejvíce lidí, kteří tráví většinu času někde na diskuzích. Když jsem si občas pak pročítala ty nejlepší a nejhorší příspěvky, tak jsem někdy souhlasila s tím, co říkal ten chudák umínusovanej člověk. Znamená to, že jsou mé názory špatné?


Jako příklad se mi vybavil článek o důchodkyni, kterou už potřetí okradli zloději, kteří jí tvrdili, že jsou z plynárny a tak je s důvěrou pustila dovnitř. Nejvíce plusů se dočkal názor, jak bychom měli už potřetí udělat na ubohou stařenku sbírku a vybrat ukradenou částku peněz. Nejvíce mínusů dostal pak člověk (a s ním jsem souhlasila), který se zamýšlel nad tím, jak někdo může třikrát naletět a jestli by si daná dáma neměla už dávat trošku pozor a nebýt tak důvěřivá, protože mu to zavání tím, že pak spoléhá na ostatní lidi, že jí pomohou. To byl najednou daný člověk největším vyvrhelem, necitou, bestií a myslím, že by byl i něčím horším, kdyby dané diskuze neměly určitá pravidla.


Článek se chýlí pomalu ke konci a tak bych chtěla říct jedno: Nestyď se za to, co si myslíš. Není nic špatného na tom říct: "Ne, tohle podle mě není pravda, podle mého názoru je to tak a tak". Můžeš s názory ostatních souhlasit nebo nesouhlasit, ale nemáš právo jim za ně nadávat, ponižovat je nebo se vrátit do středověku a upalovat je. Na úplný závěr by se tedy hodil citát, který řekl Voltaire: "Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat."


Patříš mezi lidi, kterým nedělá problém říct, co si myslí nebo máte strach své názory interpretovat?



6 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •