Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Na střední jsem patřila k nejmladším z ročníku, takže zatímco se už někteří proháněli po silnicích, já si mohla o plastové kartičce nechat jen zdát.

Úspěšná cesta k řidičáku

aktualizováno 15.06.2012, 00:00 | 15.06.2012, 00:00 | Anna-Marie Chlantová/Krasna.cz

Na střední jsem patřila k nejmladším z ročníku, takže zatímco se už někteří proháněli po silnicích, já si mohla o plastové kartičce nechat jen zdát.

V září to budou dva roky, co jsem složila zkoušky, za které mám na kontě už několik tisíc ujetých kilometrů.

Než vyjedeš na silnice
Než budeš moct řídit sama, tedy bez instruktora, čeká tě dlouhá cesta k získání povolení. Prvním krokem je podání přihlášky. Pokud nemáš v okolí žádnou autoškolu, zeptej se kamarádek, kam chodily ony a jestli jim instruktor vyhovoval, případně jestli neměly problémy s domlouváním se na termínech jízd. Zkoušky musíš složit do určité doby od začátku kurzu, jinak musíš začít znovu, proto je lepší mít instruktora, co neodříkává hodiny na poslední chvíli.

Jak vypadá kurz
Rozhodně si nemysli, že se hned při první hodině posadíš za volant opravdového auta. Většinou tě při první lekci čeká trenažér, kde nacvičíš řazení, rozjíždění, zastavování a práci s volantem. Celé řízení je o zvyku, je proto nejlepší si základy zacyklit, abys později neměla problémy.

Teoretická hodina, kde se dozvíš o významech značek, rychlostních limitech a pravidlech pro chování na silnici probíhá většinou před tvojí první cestou na silnice, může ale přijít i trochu později. Budeš při ní sedět s dalšími "skorořidiči“ jako v opravdové škole a poslouchat instruktora, který vám bude radit, jak se zachovat v nestandardních situacích.

První jízdy probíhají většinou v době, kdy na silnicích není moc aut, nebo na prázdných parkovištích. Instruktor má vlastní pedály spojky a brzdy, takže když budeš mít problémy s rozjížděním, trochu ti pomůže. Lepší je si na to ale nezvykat, abys později neměla problémy se rozjet sama.

PŘEČTI SI TAKÉ:
VAŠE PŘÍBĚHY: Ztratila jsem dva nejdůležitější muže mého života
Ewa Farna bourala opilá!

Neboj se, pokud ti všechno nepůjde hned napoprvé, nebo po několika lekcích. Dobré řidiče dělá hlavně cvik a instruktorovi je jasné, že žádný učený z nebe nespadl.

Před samotnými zkouškami si s tebou tvůj instruktor probere údržbu auta a praktické otázky ke zkoušce, vyzkoušíte si spolu všechno, na co se může komisař ptát, a vysvětlí ti, co ti není
jasné.

Pomoc, zkouška!
První, co musíš mít na paměti, je, že instruktor by tě ke zkoušce neposlal, pokud bys nebyla připravená, takže se neboj.

Samotná zkouška se skládá ze tří částí: teoretický test, jízda a praktická otázka.

Test, který mě osobně dělal největší starosti, si můžeš vyzkoušet online přesně, jak bude vypadat u zkoušky. Otázky je dobré projet si nejdříve v učebnici, ale i bez ní se dají naučit. Důležité je vybírat logicky a podle svých zkušeností získaných při řízení, to je rychlá cesta k 100% úspěšnosti.

Jako další tě čeká jízda. Jelikož vás bude ten den dělat zkoušku víc, nejspíš pojedeš v autě s dalším žákem. Nebuď nervózní z toho, že máš najednou plné auto a soustřeď se na to, abys jela co nejlépe, jak to jde. Neboj se, když ti to "chcípne“, to se stane i zkušeným řidičům. Důležité je nezpanikařit! Pokus se vyhýbat se složitým situacím a zkoušku určitě zvládneš.

Praktická část může být velkým strašákem, zvlášť pokud se nekoukneš na témata. Je důležité kouknout se na všechna alespoň teoreticky, protože po tobě nikdo nebude chtít, abys měnila kolo při zkoušce. Důležité je vědět, kde máš pojistky, základní výbavu, žárovky a jak auto funguje, na tom se dá zkouška zachránit.

Řidičák v peněžence a co teď?
Doba mezi dnem, kdy složíš zkoušku a kdy dostaneš řidičák, bývá několik týdnů. V těchto dnech nemůžeš řídit. Navíc se, v některých případech, posadíš poprvé do jiného auta, než jsi kdy řídila. Hlavní je nebýt nervózní a nepřeceňovat své síly. Nejlepší je, když vedle tebe usedne někdo, komu věříš a u koho máš jistotu, že ti poradí.

Moje první jízda probíhala s tátou, který mě nechal pěkně vycukat, nutil mě při řízení ovládat rádio, otevírat žvýkačky a vůbec dělat různé věci, abych neměla ruce „přilepené“ na volantu a já jsem mu za to teď vděčná, protože se nebojím
za jízdy přelaďovat hudbu ani ovládat navigaci.

Mnoho mých spolužáků nenechali rodiče jezdit samotné, dokud neměli na kontě 1000 kilometrů s nimi. Jiným rodičům nevadí, když jejich děti jezdí samotné už pár dní po vydání řidičáku. Jak už jsem psala výše, je hlavní nepřeceňovat se a jezdit v klidu.



5 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •