Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Když jsem v Egyptě na dovolené uslyšela, že jedeme na výlet do Izraele, orosilo se mi čelo. Mám totiž velkou fantazii a hned se mi vybavily všelijaké bombové útoky, o kterých slyšíme den co den v televizi. Začala jsem protestovat, že nikam nejedu....

Jak jsem si zamilovala Izrael

Izrael
zdroj: Thinkstockphotos Izrael
aktualizováno 29.11.2012, 01:04 | 29.11.2012, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Když jsem v Egyptě na dovolené uslyšela, že jedeme na výlet do Izraele, orosilo se mi čelo. Mám totiž velkou fantazii a hned se mi vybavily všelijaké bombové útoky, o kterých slyšíme den co den v televizi. Začala jsem protestovat, že nikam nejedu. Bohužel, už bylo pozdě, výlet byl zaplacen a já měla smůlu.

Blog
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)
Zi            


V den výletu jsme stávali ve tři ráno. Autobusem jsme od hotelu odjížděli ve tři čtvrtě na čtyři a o pár minut později jsme už stáli u hranic. Náš hotel byl totiž vzdálen jen pár stovek metrů od hranic s Izraelem. Pasy se ukazovaly jako o závod a průvodkyně nás poučovala, abychom nenechávali své balíčky se snídaní z hotelu mimo dozor. Izraelci by si mohli myslet, že to je bomba, a ani bychom se nenadáli a už by tu byla zásahovka a pyrotechnici. Následně se nás jeden celník zeptal, jestli nepřevážíme drogy nebo zbraně. (Protože kdybychom je převáželi, určitě se k tomu přiznáme.) Všichni jsme sborově odpověděli: "No.“

Do autobusu vstoupil muž, kterého nám naše průvodkyně představila jako Mohammeda z místní policie. Prý kdyby byly nějaké problémy, tak je tady pro jistotu. No, upřímně nevím, jestli by nás jeden policista vysoký s bídou metr šedesát pět ochránil před nějakým atentátem, ale jistější jsem byla.

Autobus vyjel od hranic a my už jsme byli na cestě k Mrtvému moři. V Česku jsem si v autobusech vždycky stěžovala, že mi je špatně. To jsem ale ještě nečekala, do čeho nasednu v Izraeli. V autobuse nejela klimatizace, spodek autobusu byl zrezivělý a každý kámen na cestě jsem několikanásobně cítila pod zadkem. Jedno mě ale velice překvapilo. Byl to východ slunce nad mořem a skály okolo. Něco tak nádherného se jen tak neuvidí. Asi o tři hodiny později jsme dorazili k Mrtvému moři. Po cestě bylo patrné, jak hodně Mrtvé moře vysychá. Všude okolo byla zaschlá sůl.

 

Izrael - 2
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)

 

Moře bylo hodně teplé. Průvodkyně nás upozorňovala, abychom se nepotápěli. Prý je moře stejně tak slané, že v něm nežije nic živého. Navíc by se nám voda mohla dostat do očí nebo do pusy a mohlo by nám to něco rozleptat. To bych ale nebyla já, abych si prst nestrčila do pusy. Následně jsem se zatvářila jako Mr. Bean.

Moře krásně nadnášelo, že jsem se cítila jako doma v křesle. V malém obchůdku u hotelu jsme nakoupili pár přípravků z Mrtvého moře a mohlo se jet dál. Další zastávka – Jeruzalém. Slunce už hodně pražilo. Autobus se kymácel na serpentýnách a já jsem pociťovala hlad. Snědla jsem jablko a chystala jsem se na chvíli zdřímnout, bohužel jsme nejeli po dálnici v Německu, ale po polorozpadlých cestičkách někde skoro v poušti. Proto nepřipadalao v úvahu, že bych si opřela hlavu o okénko. Po dalších třech hodinách jsme dojeli do Jeruzaléma. Zastavili jsme na místě, ze kterého jsme měli výhled na celý Jeruzalém. Opravdu kouzelné místo!

 

Izrael - 3
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)

 

Pod námi se nacházel hřbitov. Ty hroby byli tak blízko u sebe, že jsem se divila, jak mezi nimi mohou lidé chodit. Průvodkyně nás překvapila jednou zajímavostí. "Toto je nejlukrativnější místo pro odpočinek pro Izraelce. Je tu už tak plno, že nebožtíky, kteří tady leží dlouho, vykopou, a místo aby rakev byla naležato, dají ji nastojato. A tak dostávají další místa.“

 

Izrael - 1
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)

 

Autobusem jsme sjeli do centra. A vystoupili jsme. Jakmile se s hrkotem otevřeli dveře, "vyfackal“ mě horký vzduch. Slunce nahřálo domy a cestu okolo, že i chodník trochu pálil pod podrážkou. Procházeli jsme centrem jako praví turisti. Foťák v ruce a s cílem vyfotit každou blbost. To jsme ale nevychytali.

Strejda vyfotil jednoho Izraelce, který prodával pečivo. Izraelec na strejdu agresivně vystartoval, že mu málem vyrval foťák z ruky. Naštěstí tam s námi byl ten policista a urovnal to. Strejda fotku vymazal a Izraelec byl šťastný, že mu nikdo "neukradnul duši“. Následoval oběd. Otevřeli jsme dveře malého bistra, kde nám cestovka zaplatila oběd a koukali jsme jako blázni. Kdybych pominula ten šílený smrad spáleniny a otevřených dveří u záchodů, bylo by to celkem v pořádku. Jídlo nebylo špatné, ale moc mi nesedlo.

U Zdi nářku jsem už pocítila menší názdvih žaludku a bolest hlavy, ale doufala jsem, že to přejde. Strčila jsem přání napsané na papír do díry ve zdi a podle pověsti couvala deset kroků čelem ke zdi. Po deseti krocích se mi žaludek zvednul úplně a já jsem běžela ke koši kousek ode mě. Můj oběd a vlastně všechno jídlo a pití za celý den skončilo v koši. Podepsal se na mě rozdrcaný autobus, oběd u záchodů a podle doktora, který byl s námi na zájezdu, i nejspíš menší úpal.

Chceš se i ty podílet na tvorbě magazínu krásná.cz?

Napiš nám článek na jakékoliv téma, a pokud bude dobrý, vydáme ho. Text dlouhý zhruba jednu normostranu zašli společně s tvým jménem, fotografií a adresou tvého blogu na email redakce@krasna.cz. Jako předmět napiš Článek.



Všichni Izraelci a vůbec lidé kolem, co se u Zdi nářku modlili, se na mě dívali, jako by mě na místě chtěli ukamenovat, že jsem skoro znesvětila jejich posvátné místo! Měla jsem jen štěstí, že jsem "nepokřtila“ přímo Zeď nářku. Na cestě zpátky jsme prošli cestu Ježíše Krista a pár dalších velkých památek jako mešitu Al-Aksá, Skalní dóm, Chrám Božího hrobu a podobně.

Do Egypta jsme už jeli za tmy. Bylo to místy dost strašidelné, ale byl nádherný západ slunce. Na hranicích se nás zase ptali, jestli nepřevážíme nějaké drogy nebo zbraně. Všichni jsme opět sborově odpověděli: "No.“ Až na jednoho vtipálka. Ten řekl: "Yeeeeeees!“ Znamenalo to další dvě hodiny strávené na hranicích. Průvodkyně se to snažila urovnat, ale celníci nemohli nic riskovat. Proto si vtipálka vzali do celnice, kde se (podle toho, co nám říkal) musel svléct do naha, projít rentgenem a nakonec udělat test na drogy. Když vyšel z budovy, vítězoslavně se usmál a pronesl: "Sorry lidi, já nevěděl, že celníci nemají smysl pro humor.“

Do hotelu jsme dojeli v noci a já jsem byla ráda, že jsme na ten výlet jeli. Izrael jsem si zamilovala a bála jsem se zbytečně. Podle nových průzkumů je Izrael jedno z nejbezpečnějších míst na světě.



3 hlasů
Vaše hodnocení