Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Není to sice tak dávno, co jsem vyrostla z dětských šatiček, ale to neznamená, že si již neuvědomuji, že ne vždy dobro zvítězí. Občas se sama sebe ptám, jestli má vůbec cenu se jakkoliv snažit. Má cenu se učit, když mě pak nemusí vzít do práce ani...

Má vůbec cenu se v dnešní době snažit?

Souboj
zdroj: Thinkstockphotos Souboj
aktualizováno 10.12.2013, 00:00 | 10.12.2013, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Není to sice tak dávno, co jsem vyrostla z dětských šatiček, ale to neznamená, že si již neuvědomuji, že ne vždy dobro zvítězí. Občas se sama sebe ptám, jestli má vůbec cenu se jakkoliv snažit. Má cenu se učit, když mě pak nemusí vzít do práce ani s vysokou školou? Má cenu být na někoho milá, když se mnou pak každý stejně akorát zamete? Má cenu snažit se?

Je dost smutné, že ve věku, kdy bych měla jít do všeho s nadšením, mám takové myšlenky. Ale jen se na to podívejte. Kdo dneska vede? Ti, kteří se snaží? Ale prd. Naopak ti, kteří na všechno kašlou. Protože dneska je nejspíš děsně in nic nedělat, o nic se nezajímat a o nic se nesnažit. "Ono to nějak dopadne," je jejich životním mottem. A ti, kteří na sobě makají? Jsou akorát za hlupáky.


Klasický příklad, který mě momentálně napadl: Kolikrát jsem zaslechla to trapné: "Proč se to učíš? Kdybys byla opravdu tak chytrá, tak si napíšeš tahák jako já." Nevím, zda se chytrost pozná podle toho, jak moc někdo podvádí. Netvrdím, že jsem občas tahák nepoužila, protože některé věci zkrátka není možné si zapamatovat, ale abych ho měla na každý test? To mi přijde - zvlášť před maturitou - dost hloupé. A ještě dělat ze sebe největšího kinga. "Haha, nikdy nic neumím, proto si musím psát taháky," to mi přijde ještě hloupější. Pak mě akorát štve, že takový člověk proplouvá k maturitě jedna báseň, a když ho s tahákem chytí, no co, tak dostane pětku, no. Ještě je ve finále učitelka kráva, že ho vůbec nenechala podvádět.

 

Chceš se i ty podílet na tvorbě magazínu krásná.cz?

Napiš nám článek na jakékoliv téma, a pokud bude dobrý, vydáme ho. Text dlouhý zhruba jednu normostranu zašli společně s tvým jménem, fotografií a adresou tvého blogu na email redakce@krasna.cz. Jako předmět napiš Článek.


Možná teď vypadám jako nějaká moralistka (a teď mi kvůli tomu do komentářů píšete pořádný hejty), ale když se hluboce zamyslíte, tak zjistíte, že nemusíte být jenom ve školní lavici, abyste měli podobný pocit. Další příklad, který mě právě napadá - příprava maturitního plesu. Víte, maturák budeme mít dvě třídy (47 lidí), z toho se o nějakou úroveň snaží jenom zhruba 10 lidí, což uznáte, že je tragicky málo. A už teď vím, jak to dopadne. Bude ples a po plese těch zbývajících 37 lidí bude té naší menšině nadávat, jak jsme neudělali tohle, nezařídili tohle, nenaplánovali tohle... A proč sakra neudělali něco oni? Protože se jim "nechtělo nic dělat". Ale kecat, to se jim najednou bude chtít, co?


Je to smutné, ale když se tak zamyslím, tak mám pocit, že vážně dneska nemá cenu se o něco snažit. Uděláte to tak, sklidíte kritiku. Uděláte to jinak, sklidíte ji taky. Je mi jasné, že není možné zavděčit se všem - to máte, jako když jedete s kočárkem. Padesát lidí se bude rozplývat, jak je mimi boží, pak přijde padesátý první a řekne, že je vidět, že jste ho dělali potmě. Ale sakra, to je opravdu tak moc nemožné dočkat se nějakého uznání? Protože věřte tomu, nebo ne, to uznání by spoustu z nás neskutečně nakoplo. Už by to nebylo jen: "Hm, tak já to udělám, ale stejně se to nebude někomu líbit," ale "Páni, tak příště se budu ještě víc snažit, protože mám na to být dobrý." Nebyl by pak takový přístup k práci a životu celkově lepší a příjemnější?



12 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •