Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Nebudu říkat, že kouření je nezdravé, protože to všichni vědí, slíbila jsem si ještě před psaním tohohle článku. Jenže já to říct musím. KOUŘENÍ JE ŠKODLIVÉ.

Zpověď kuřačky: Málem mě vylili ze školy

aktualizováno 10.04.2011, 18:41 | 01.05.2011, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Nebudu říkat, že kouření je nezdravé, protože to všichni vědí, slíbila jsem si ještě před psaním tohohle článku. Jenže já to říct musím. KOUŘENÍ JE ŠKODLIVÉ.

Blog
(Foto: Krásná.cz / čtenářka)
Katana

http://x-blackberry-x.blog.cz
 



Čím dál víc teenagerů začíná kouřit už kolem třinácti let. Proč? Protože jim to přijde cool. Poptala jsem se u nás ve třídě, kde kouří (skoro) všichni, proč začali kouřit oni.

Holky - ve většině případů - začaly kouřit proto, že jim na tom přijde něco erotického. V druhém případě proto, že, cituji, "kouřící lidi jsou hubení". Kluci prý kouří proto, že si myslí, jak budou strašně "cool".

Rozebereme si to:

- na kouření není erotického VŮBEC NIC, tohle tvrzení holek od nás mi vyvrátili kluci z oktávy, kteří to už mají v hlavě docela srovnaný.
- kouřící lidi jsou hubení VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ. Znám i několik kuřáků, kterým se díky jejich "smrduté závislosti", jak tomu říkám, kůže zvětšila tak dvojnásobně.
- to, že kouření je cool, je čistě věc názorů. Já osobně bych se nechtěla líbat s klukem, který hulí jako tovární komín a není schopný ten smrad trochu "vyhladit" aspoň žvýkačkou.

Kouření - Můj příběh

Odmalička jsem byla obklopena kouřícími lidmi. Naši kouří, a to jsme ještě bydleli u babičky, která je kuřačka (až za hrob). Není proto ani moc udivující, že mě to k cigaretám taky táhlo. Už jen kvůli tomu, že ten čoud mi prostě přišel nehorázně smrdutý a chtěla jsem vědět, co na tom ti dospělí mají, že kouří.

Později, někdy v páté třídě, začaly kouřit i moje spolužačky - všechny. Ptaly se, jestli to nechci zkusit. Tehdy jsem odmítla. Možná i proto se ze mě stal takový třídní "vyvrhel" a nikdy jsem nezapadala. Protože jsem nekouřila.

A pokušení to zkusit se vrátilo, tentokrát s tím, že je to prostě "IN". Ale i tenkrát jsem to vydržela.

 

Rozšiřujeme řady blogerek a blogerů!

I ty můžeš rozhodnout o tom, zda se noví autoři a autorky zařadí mezi pravidelné přispěvatele. V rubrice další blogy najdeš nové texty od nových lidí a hlasováním v anketě na konci článku dáš najevo svůj názor. Pokud dotyčný/á bude mít hodně kladných ohlasů, budeš jeho/její příspěvky číst pravidelně.

Nebo chceš psát taky? Více informací se dozvíš ZDE.



Po páté třídě jsem nastoupila na osmileté gymnázium, kde se to prve zdálo být jako ideální prostředí, aby děcka nekouřila. A zase jsem se mýlila. Zamilovala jsem se tehdy v primě do vyprávění o jednom septimánovi. Do vyprávění, jak je úžasný, skvělý, jak nádherně zpívá a nehřeší (a to jakkoliv). Všechna ta tvrzení jsem si postupně ověřovala a to poslední, to, které z nich všech bylo jediné nepravdivé, jsem si nechala na konec.

Dva měsíce po pololetí a ověřila jsem si i to. Ten kluk, se kterým jsem nikdy předtím nemluvila, který pravděpodobně ani nevěděl, že existuju, chlastal a měl pověst školního děvkaře, alespoň mezi ročníky 15+. A hulil.

A v tom byl ten základní rozdíl. On nekouřil, on hulil. A já objevila temnou stránku toho gymplu. Jede se tam v drogách a nikdo to neřeší. Protože se v nich jede ve třídách VII., VIII. ,3. ,4. , jejichž studentům je už přes osmnáct. Jak jsem již na začátku své "zpovědi" řekla - odmala mě to ke kouření (i hulení) táhlo.

Ale zkusila jsem to až v primě. A to oboje. Vanilková malborka a tráva, to byly obory, ve kterých jsem se vyznala. S jejich pomocí a s pomocí starších kluků jsem utíkala od reality. Od problémů v rodině, ve škole, v partě. Ve světě celkově.

Jenže pak se na to přišlo. Mě málem vykopli ze školy, jednoho kluka, kterej mi tu trávu prodával, dokonce úplně. Mou tehdejší (a i současnou) lásku by tehdy vyhodili taky. Jenže jeho já jsem zamlčela. Musela jsem. Nesnesla bych, kdyby se kvůli mně někdo dostal do potíží a obzvláště kdyby to byl on. Na to, že jsem byla dost parádně zhulená, mi to myslelo docela dobře.

Alespoň myslím. Od té doby jsem už každopádně ani cigarety, ani drogy nevzala do ruky a pokud možno se jim výhýbala obloukem. Pokud nepočítám ty dva dny v týdnu, kdy jsem s ním. On totiž nepřestane. Závisláci nikdy nepřestanou.

Anketa
Líbil se ti článek Katany? Chtěla bys její texty číst pravidelně?
191 hlasů
ANO
92 hlasů
NE
Hlasovalo 283 lidí
 



6 hlasů
Vaše hodnocení