Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Komunikace mezi lidmi v posledních letech nabývá nových rozměrů. Pohodlné bezstarostné odepisování je pro mnohé stále lákavější a někdy do takové míry, že nevidí rozdíly, mezi skutečností a virtuální společností. Jak byste reagovali, kdybyste po n...

Falešná identita = falešné naděje

aktualizováno 23.07.2012, 00:00 | 23.07.2012, 00:00 | Daniel Hloušek/Krásná.cz

Komunikace mezi lidmi v posledních letech nabývá nových rozměrů. Pohodlné bezstarostné odepisování je pro mnohé stále lákavější a někdy do takové míry, že nevidí rozdíly, mezi skutečností a virtuální společností. Jak byste reagovali, kdybyste po nějaké době zjistili, že ten druhý je jen smyšlená osoba?

Komunikace přes internet má jednu velikou výhodu. Nemusíte zkoumat člověka jako takového. Veškeré priority spočívají v povaze, v humoru a ve stylu vyjadřování. Tím pádem odpadá starost o mimiku, výraz, jenomže s nimi se nemusíte plně soustředit na mluvené slovo a mnohdy tak lépe pochopíte, co je sdělováno, nehledě na to, že kontext je více výrazný a přesnější jen v osobní komunikaci z očí do očí.

To mnohé lidi často mylně nabádá k tomu, aby písemné konverzace nebrali na stejnou váhu jako ty z reálného života. Plácnu-li blbost, tak mnohdy se to vytratí, protože kontext není tak výrazný. V mnohých případech pak dochází k tomu, že jeden mluví o něčem jiném než druhý, ale shodou okolností se to shoduje. Proto si lidé často řeknou, že nemá ani takový vliv to, co řekneme, než spíše to, jak zapůsobíme.

Chtít zapůsobit to je kámen úrazu. Chce-li člověk hlavně zapůsobit a prioritně se na to zaměřuje, pak se logicky moc neohlíží za nějakými jistotami. Je-li osoba na druhém konci něčím specifická a výjimečná, tak já budu také. Poté dochází až k moc rychlému seznamování. Informační exhibicionismus je zcela běžným faktem a často to vede k předčasnému důvěřování. Ani tak nejde o pravou důvěru, ale o vynucenou důvěru. Udělá protějšek něco, tak i my musíme něco udělat. Seznamování je zajímavá věc, která nás nutí pořád hlouběji zkoumat druhou osobu. Je to naprosto normální lidská vlastnost a potřeba, jenže evoluce nás nenaučila jinému chování a přístupu k seznamování přes internet.

 

 

Bez emocí a opravdové jistoty

Komunikovat přes internet má tu krásnou výhodu, že nemusíte nikam jít, teda ve většině případů. Klidně si ležíte v posteli a v klidu domova bez většího rozmýšlení odepisujete několika lidem. Jenže tou největší nevýhodou je právě absence druhého jedince. Několik desítek obličejových svalů v jeden okamžik může vyvolat specifický výraz, který charakterizuje a podkresluje plně naší mluvu i pocity. Avšak ani jeden celý den psaní nevyjádří tento jeden moment. Nevíte, jak druhý reaguje, nevíte, co je ten druhý zač, nevíte vlastně vůbec nic. Víte jen holá fakta, holé informace, které nemusí být pravdivé. Toto vše bereme z hlediska, že tu danou osobu známe jen z internetu.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Seznamovat se na internetu - ano, či ne?
TEST: Nejsi závislá na Facebooku?

Víceméně se později naučíme hlouběji rozeznávat pocity protějšku. Empatie je základem této komunikace. Po nějaké době podvědomě mnohdy poznáváme, kdy se osoba, se kterou komunikujeme, necítí dobře, nebo je naopak v euforii. I přes tento fakt to stále nenaplňuje očekávaná měřítka reálné debaty. Empatie je ale dalším krokem, který nás více vtahuje a sbližuje s osobou, se kterou si píšeme. Neznáme opravdové pocity, i přes to něco cítíme. Je to vše postavené jen na našem úsudku.

(Ne)sladká naivita

Život funguje naprosto stejně se sociálními sítěmi i bez nich. Jedno se ale musí uznat. Na internetu se najdou výjimeční lidé snáz. V průměru se setkáváme s inteligentními lidmi více na internetu než ve skutečnosti. Pokud teda nejste pracovník na nějaké univerzitě. Často pohled na nějaké diskuze popírá tento fakt, ale opravdu tomu tak je. Výjimeční lidé nejsou v mnoha případech pochopeni a jsou tak nepřímo odříznuti od veliké společnosti. Proto je snazší někoho podobného najít na internetu. Většina dnešních sociálních sítí jede na profilovém konceptu, kde mimo základní informace často najdeme i záliby a podobné informace. Zatím jsem si nevšiml, že by někdo u sebe měl papír, kde má vypsáno, co ho baví. Lidé jsou ostýchaví, často se bojí někoho oslovit a je snadnější podívat se na profil.

Komunikace je často ale jiná, než je tomu ve skutečnosti. Proud myšlenek zpracováváme v reálné debatě jinak. Mnozí z nás nejsou daleko od skutečného vyjadřování, ale v průměru každý třetí patří do skupiny lidí, kteří spíše zapůsobí na internetu a pak v reálném životě zklamou, leč jen trochu. Jinak řečeno - zalíbit se dokážeme přes internet velice lehce. Takhle je koncipována i debata. V reálném životě máme tendenci u jedné myšlenky zůstat déle. Rozšiřujeme a rozvíjíme debatu skrze emoce, mimiku. Víme, že je teď ta vhodná chvíle, kdy se v tom tématu více šťourat. Zatímco přes internet z pravidla často jako mezi prvními otázkami uslyšíte, co posloucháte za hudbu, vzápětí co škola či práce, jste-li jedináček, či někoho máte. Surové informace, ke kterým se později sice vrací, ale v ten moment se jako v reálné debatě nerozšiřují. To vede k tomu, že brzy nabýváme pocitu, že toho druhého známe a věříme, že je to skutečná osoba, osoba, za kterou se vydává.

Vědět co chci, je výhra

Ve většině případů nemáme na počátků takových seznámení ani tušení o tom, jak to dopadne. Nemáme žádné plány ani vize. Je to jenom dobrá výměna názorů a později i pocitů. Nemáme na začátku tendenci nad tím přemýšlet, a jak čas utíká, tak v mnoha případech, které setrvaly, zjišťujeme jeden zásadní fakt - soucítíme s osobou, stává se z osoby přítel. V tento okamžik nastupuje iniciativa, plánování a myšlenka možného srazu je čím dál větší a mnohdy "otravnější". Nedá pokoj, pořád nad tím musíte přemýšlet, jaká osoba to doopravdy bude, jaké pocity budete mít, a to zamezuje obavám, co když je to někdo jiný? Věřte, nebo ne, toto si jen málo lidí opravdu řekne. Většina nepochybuje o tom druhém.

 

 

Z toho vyplývá, nejlepší je hned na začátku odhadnout, zda-li se někdy sejdete, nebo ne a podle toho jednat. Čím více času v nevědomosti, tím je pak sraz více nestabilní.

Dny, měsíce, roky - jeden okamžik a vše je pryč

Ať chcete, nebo ne, nepoznáte, jestli je ta druhá osoba opravdu skutečná. Víceméně to s jistotou můžete poznat, ale až po opravdu dlouhé době. Zkuste si navodit situaci. Píšete si s někým déle jak rok a po tom všem zjistíte, že to byl jen vtip nějakého idiota. Jaká bude reakce? Rozhodně zlost a bezmocnost by dominovala. Pocity jsou nahraditelné, nikoliv ale člověk, ke kterému jisté pocity cítíme. Jeden sraz, jedna věta, jeden okamžik a vše, co jste cítili, jste jako kdyby vlastně necítili. Je to odvrácená a velice smutná strana sociálních sítí. Nemusíte být klamáni jenom vy, ale i mnozí jiní a vy jen patříte do řad lidí, co slepě věří, že dotyčná osoba opravdu existuje. Nikdy není nic jisté. Fakt, že si s vámi protějšek píše několik měsíců, neznamená, že je opravdu skutečný. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak byste se cítili, kdybyste zjistili nemilou skutečnost, že dotyčná osoba je jen podvrh?

 



3 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •