Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Je až k neuvěření, jak si tento festival dokázal za relativně krátké působení vydobýt takové renomé. Bez vší skromnosti si troufám tvrdit, že ročník 2016 byl jeden z těch nejsilnějších. Alespoň, co se týkalo hudebního obsazení, v jiných ohledech C...

Ohlédnutí za Colours of Ostrava 2016

14
zdroj: Krásná.cz/Archiv blogera 14
aktualizováno 19.08.2016, 00:00 | 19.08.2016, 00:00 | Daniel Hloušek/Krásná.cz

Je až k neuvěření, jak si tento festival dokázal za relativně krátké působení vydobýt takové renomé. Bez vší skromnosti si troufám tvrdit, že ročník 2016 byl jeden z těch nejsilnějších. Alespoň, co se týkalo hudebního obsazení, v jiných ohledech CoO trochu ztrácelo dech.

Rozhlížení se

Po příjezdu do Ostravy v první festivalový den probíhá vše tak, jako každý ročník. Příjemnou možností bylo ihned na nádraží, na viditelném místě si vyměnit lístky za náramky. Letos byly žlutě syté, žlutá k CoO neodmyslitelně patří, ale přece jenom VIP modrá byla jednoduše hezčí. Na nádraží člověk nemusel vystát dlouhé fronty, výměna probíhala rychle a bez nějakých dalších kontrol, jak tomu u vstupu do areálu, kde si prohlédnou i vaší tašku, což ve frontě, kde je tak dobrá stovka lidí, trvá opravdu i půl hodiny. Doprava na CoO na rozdíl od RfP není hrazena festivalem, ale samotnými návštěvníky. Na druhou stranu byla doprava do areálu CoO v Dolních Vítkovicích posílena, takže nebyla ani potřeba si plánovat, kdy jít na tramvaj.

Po příjezdu do areálu zamíříte buď do areálu pro pásek, nebo rovnou do kempu. V případě akreditace jsem ale musel prvně vyřídit akreditaci, a až poté mi mohli dát pásek do kempu, bez toho vás tam jinak nepustí. Což je logické, ale v případě mnoha zavazadel a unavenosti z cesty se vám nechce s tím ještě tahat po akreditacích.

Letos byl ročník také ve znamení dešťů, což mělo neblahý vliv na samotný kemp, který spíše připomínal tankodrom. Všude bahno, a po nějakém čase už bylo bahno i kolem stanů. Nemělo smysl to nějak obcházet, selhávaly i provizorní palety. Menší výtka je právě za nevyřešení této situace. Palety se sice daly na ta nejhorší místa, ale ve výsledku byly kvůli zabahněným botám stejně špinavé, jak samotná země. Velikým plusem zase bylo vysoušení areálu od louží.
Areál se od minulého ročníku příliš nezměnil, víceméně i většina stánků zůstala na svém místě, stejně tak stage a stany značek. I letos to ve stanech, jako Jack Daniel’s nebo Captain Morgan parádně žilo.

M83


Ačkoliv M83 nebyla hlavní kapelou, a spíše se mi zdála jejich přítomnost v programu jenom takovou výplní a experimentem na tomto hudebním festivalu, považuji vystoupení této kapely za to nejlepší, co mohl ročník 2016 nabídnout. Před koncertem australanů z Tame Impala to vypadalo, že majestátný pohled na masu lidí před hlavním pódiem už nic nepřekoná, nicméně ani ne v polovině koncertu slavné skupiny Slowdive se lidé začali scházet před hlavní stagí čekajíce na M83. Možná se zdálo z předních řad, že publikum není zase tak veliké, ale během posledních chvil před avizovaným začátkem koncertu mnozí začali pískat a povzbuzovat kapelu k příchodu. A první moment? Přivítání, kterého se nedostalo ani hlavní hvězdě letošního CoO, Underworld.

Přijeli se svou novou deskou, nicméně šlo poznat, že je to spíše jejich experimentem a hráli jenom mainstream skladby v kombinaci se staršími hity. Mně osobně to přišlo jako dobrý nápad, přece jenom jejich nový album není zrovna něco, co by dokázalo dostat do festivalové nálady každého. Hity, jako je Midnight City a Reunion zvládli na jedničku, zněly jako studiové nahrávky. Čisté, bez výraznějších změn, a tak jste si užili skoro ty stejné písničky v úplně jiné kvalitě, než na Spotify. Překvapením, ale i menším zklamáním byla skladba Outro, kterou můžete znát z traileru na Atlas Mraků. Poměrně neznámá skladba, i když se objevila v několika filmech, zahráli, ale dost zkráceně. Dohromady neměla ani minutu, a byla jenom takovou menší vsuvkou mezi dalšími hity. Co jsem trochu očekával, byla písnička Wait, ale nezazněla, škoda. Posluchači reagovali nejvíce právě na M83, a to i přes fakt, že to někteří slyšeli poprvé. Zjevně jim dělalo dobře se dostávat k lidem blíže, a tak často samotný baskytarista jel svá sóla na menší vystouplé části pódia mezi lidi. Troufám si tvrdit, že to byl jeden z nejvíce energických koncertů.

Slowdive


Celkem úspěšný comeback ukázala kapela Slowdive. Vezmu-li v úvahu, jak je kapela stará, a že se rozpadla, že tu koncertovala naposled v devadesátých letech, a že na CoO je to něco stylem nezvyklého a poměrně neznámého pro mladší posluchače, tak si na tuto kapelu vystálo stovky, ne-li tisíce lidí. Jenom v první řadě bylo tak těsno, že nešlo téměř odejít. Překvapení bylo, že se jedná již o historickou kapelu z dob minulého tisíciletí, v prvních řadách stáli především mladí lidé, a málokdo odešel. Zazněly klasiky v čele výjimečnou skladbou, Machine Gun. Tato skladba je hlasově náročná, ale zpěvačka, ač měla zjevné potíže, odzpívala skoro všechny tóny tak, jak měla. Po choreografické stránce tam nebylo nic, co by člověka uchvátilo, zpěvačka často gestikulovala pomocí rukou. Na nic si nehráli, hráli hlavně pro své fanoušky.

PŘEČTI SI TAKÉ:

Základní pravidla, jak přežít festival ve zdraví

Nezbytnosti na festival

Co si obléknout na hudební fesťák?

Na skok ke hře


Oproti prvnímu dni byly ty další deštivé, a tak člověk byl rád za každou příležitost se schovat. Jedna z nejlepších příležitostí byla hra z úryvku knihy Roberta Fulghuma, který svou přítomností a humorem častoval diváky každý den. I když na našem představení nebyl Gong, kde se to konalo, plný, a že je opravdu veliký, ale i tak s hodinovou rezervou se již lidé začínali scházet v prvních řadách. Fulghum byl vtipný, zároveň pro českého čtenáře je tento spisovatel o to více sympatický, když promluví o jeho kladném vztahu k České republice. Má tu syna a hovořil o sobě, jako o možném ztraceném synovi Járy Cimrmana. Robert Fulghum si po uvítání sedl vedle diváků do první řady, a sledoval společně s nimi skvělou hru v podání českých divadelních herců, kteří mnohdy improvizovali, a čas od času poškádlili Fulghuma, který jim ale vůbec nerozuměl. O to vtipnější to bylo.

Sociální zázemí


Letos sprchy nebyly nic extra. Je pravdou, že byly umístěné v daleko robustnější buňce z kovu, oproti minulému ročníku, kdy každá buňka byla jenom pro jednoho a byla z plastu, ale neměla takovou prostornost, kapacity a možnosti. Minule totiž každá sprcha měla svou předsíň, což letos neexistovalo. Nebo existovala mezera u dveří celé buňky, ovšem pro méně důvěřivé lidi, kteří navíc nechtěli mít veškeré oblečení někde na zemi, to byl boj. Nebylo ani kam dát sprcháč a šampon, koneckonců často vlivem větru odvála sprchová zástěna. Naopak voda a její objem byl super. Toalety rok co rok jsou stejné, co bych možná vytkl, je absence lepších toalet pro akreditované a VIP, jak tomu bylo v minulých ročnících RfP.

Aurora


V pátek byla Aurora společně s Of Monsters and Man největší hvězdou. Upřímně, do onoho koncertu jsem kapelu vůbec neznal, ale ihned na první poslech mě uchvátila. Je to mix klidné a energické hudby, která vás rozhodně neuspí, ale naladí na klidnější tempo. Její hlas a zájem o publikum byl očividný. Samotná česká skupina Lake Malawi na Facebooku sdílela své dojmy ze zpěvačky, kterou potkali za hlavní stagí. Byla velmi milá a laskavá. Své publikum si našla, a i když nebylo tak sčetné, jako u jiných kapel na hlavním pódiu, stejně dokázala rozhýbat plno lidí. Hlasem umí dělat divy.

Of Monsters and Man


Upřímně, za mě zklamání roku. Většina si sice koncert OMAM vychvaluje, ale práce zvukařů kapely byla odfláknutá, zvuk nebyl příliš kvalitní a samotné live verze skladeb zrovna také nepatřily k tomu nejlepšímu. Celkem strohé, a bez nějaké výrazné atmosféry. Nemůže se ale upřít rozvášněnost davu, přece jenom kapela předvedla asi to nejlepší, co zrovna mohla.

Záchrana před mrazem u ČT


Během tohoto ročníku jsem propadl mnohokrát pocitu deprese ze špatného počasí, bahna, promoknutí a celkově unavené atmosféry. Nesčetněkrát jsem chtěl odjet, ale většinou jsem to zahnal v ČT místnosti. Jejich program skýtal mnoho zajímavých programů, jako byl workshop hraní na harfu nebo kontrabas s lidmi, kteří jsou špičkou ve svém oboru. Celkově scéna ČT se nesla v duchu uvolněného a decentního humoru. Výjimkou byla ukázka animátorů, jak se dělají animace a grafika pro jejich seriály a ukázky. Místy to celkem vázlo, ale výsledek byl víceméně zajímavý. Před zlým deštivým a studeným počasím diváky chránil průmyslový komplex a vaky, ve kterých se velmi dobře leželo. Navíc každý den tam nabízeli jiné dva druhy polévek, což v takovém počasí bylo super.

Kodaline


Třetí den se už nesl v duchu únavy, což utrpěla kapela Lake Malawi, na kterou mnozí lidí nešli. Ovšem na Kodaline si veliké množství lidí počkalo, a měli na co. Samotný koncert byl skvělý, zvuk čistý, hlas dobrý, a skladby nijak zásadně nepozměněné na live verze. Chvílemi jsem měl pocit, jako kdybych spíše stál ve studiu v momentě, kdy nahrávali své album. Z tohoto pocitu mě vytrhl jásající dav posluchačů, a pak i samotný zpěvák, který o sobě dával vědět výrazně pronikavým zpěvem. Věřím, že jeho zpěv slyšeli snad i v nedalekém obchodním centru, a přitom má zpěvák tak jemný hlas. Nebylo co vytknout, zpěvák i posluchači si to evidentně užívali.

Čajovna

I letos byla na CoO čajovna, která se stala útočištěm mnoha lidí. Vlastně den co den tam bylo plno, až na poslední den. V neděli jsme tam byli už víceméně sami, návštěvou čajovny ale poctila samotná hlavní organizátorka festivalu, která vypadala velmi unaveně, a označila ročník za asi zatím ten nejtěžší, také mluvila o celních policistech, kteří přišli na CoO zavřít pár stánků. Samotná čajovna byla situována do surové místnosti, která byla plná drátů, menších strojů na zdech, vypínačů a starých světel. Čaje nabízeli do plastových kelímků, což na atmosféře ubíralo ten klasický čajovnový poklid, ale na druhou stranu to vykompenzovali samotnou vodní dýmkou, která byla opravdu velmi dobrá. Používali nějaký speciální Al Fakher tabák, který je určený jenom pro čajovny, což z dýmky dělalo ještě větší exkluzivitu, kterou si mimo čajovnu nebudete moci dovolit. Čajovna se stala takovým klidným ostrovem uprostřed rozbouřeného moře, ze kterého byl člověk občas unavený.

Zakončení festivalu


Hlavní organizátorka a matka CoO, Zlata Holušová s lehce chvějícím se nešťastným hlasem oznámila na hlavním pódiu konec festivalu a své dojmy. Bylo jí líto, že už festival končí, a také měla proč. Ačkoliv už většina čekala na onen konec, v ten moment přestalo pršet a relativně se blížilo i hezké počasí. Poděkovala všem, co se starali o chod festivalu, a také lidem, kteří vysávali louže, aby areál byl suchý. Poté nastoupila poslední kapela, Underworld. Tato dvojice hudebníků dostala do psychedelického stavu snad dobrou většinu diváků, a že jich bylo. Nicméně mnozí z nás z prvních řad odcházelo, hudebním žánrem to bylo velmi odlišené od zbytku mainstream hudby, kterou doposud lidé mohli na festivalu slyšet. Festival to byl velkolepý, i když měl své momenty, kdy se člověk viděl už doma a říkal si, jestli na tohle již není starý, ale stálo to rozhodně za to. Příští ročník snad už nebude na blátě.

Fotky z akce

1
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

2
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

3
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

4
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

5
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

6
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

7
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

8
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

9
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

10
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

11
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

12
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

13
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

14
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

15
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

16
(Foto: Krásná.cz/Archiv blogera)

 



5 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •