Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Dnes ti představím to, jak jsem poprvé sedla za volant a o tom, že to není jen tak klasické sednutí tě za chviličku přesvědčím.

Jak jsem poprvé sedla za volant

Řidička s brýlemi
zdroj: Thinkstockphotos Řidička s brýlemi
aktualizováno 12.11.2016, 00:00 | 12.11.2016, 00:00 | Hančí/Krasna.cz

Dnes ti představím to, jak jsem poprvé sedla za volant a o tom, že to není jen tak klasické sednutí tě za chviličku přesvědčím.

Blíží se osmnácté narozeniny a s tím souvisí i autoškola. Jinak se tomu lze říkat Má noční můra. Postavila jsem si hlavu s tím, že pokud mě táta nenaučí v autě základní věci, do autoškoly nikdy nepůjdu.

 

Nastal den "A". (den "D" nastane až v autoškole, takže zatím tomu říkejme den "A"). Poprvé jsem sedla za volant na parkovišti daleko od civilizace - všichni víme proč! Můj první pocit po usazení do sedačky řidiče byl asi takový: "Já se mám tímhle autem trefit na silnici? No to ne! Je to moc velký." Tohoto názoru se držím stále, i když těch jízd nanečisto mám za sebou už více. Zkrátka si nedokážu představit, jak se s autem mám vejít do toho úzoulinkého pruhu na silnici. Nicméně tento problém jsem zatím řešit nemusela. Parkoviště bylo dost velké a naštěstí prázdné.

 

Po prvním neúspěšném pokusu o rozjezd jsem si již nepřipadala jako ve Favoritu, ale jako v tanku, který se právě chystá projet tou nehrbolatější cestou.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Je mi konečně 18! Mám si udělat řidičák?
VLOG: Autoškola? Neboj se toho!
Úspěšná cesta k řidičáku

 

No dobrá, už jedeme...jupí!


Co ale dál. Parkoviště nebylo tak velké na to, abych mohla jezdit jen rovně. Když jsme se blížili ke konci, zvesela se na mě usmíval vysoký smrk. V hlavě jediné - zmatek a málem prokouslé rty od ustavičného soustředění. Spojka-brzda-plyn-ne-spojka-brzda ale jo, na poslední chvíli jsem auto dokázala přemluvit k tomu, aby zastavilo.


Na rohu parkoviště se objevil starší pán, který držel kolo. Stál tam už pěkně dlouho a sledoval mé pokusy o plynulou jízdu. Asi po 30 minutách se pán rozhodl přejít. No, nebyla to ta volba, kterou bychom oba dva uvítali. Plně jsem se soustředila na zatočení, "točení na celej" volant a hle. Pán. kde se vzal, tu se vzal, před autem stál a já jela proti němu. Rychle jsem začala točit volantem a táta, sedící na sedadle spolujezdce, zatáhl ruční brzdu. Já stále točila volantem a hrdinně měla stále sešlápnutý plyn. V tu chvíli jsem si připadala na rally. Následoval prudký smyk, kamínky lítaly všude a nakonec auto zastavilo. Po celou dobu se pán ani nehnul. Když jsem vydýchávala mé "vystoupení", pán se rozešel k mému staženému okýnku a říká: " Nebojte slečno, já jsem se tu také učil řídit." Já, neschopná mluvit, jsem jen koutkem naznačila ulevující úsměv a táta uklidnil pána tím, že až budu mít řidičák, koupí mi na auto tu samolepku Z - jako začátečník.


Na jindy klidné místo, kam nezabloudí ani noha, musí zrovna dnes přijít další paní s malým pejskem. Hned, co mě spatřila, brala pejska do náruče a tím nejdelším obloukem se vyhnula mým řidičským schopnostem. Řekla jsem tátovi, že možná víc zabere, když si na to auto nalepím samolepku Ž -jako ženská.

 

Tak teď řazení, jako mně by stačila rychlost 20, ale prý to nejde. Takže jedu, jedu, zařadím dvojku, ale hele konec parkoviště a strom. Okamžitě šlapu na brzdu a můj oběd se málem objeví na palubovce. "VÍŠ CO TATI? JÁ SI TY SAMOLEPKY POŘÍDÍM RADĚJI OBĚ."



1 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •