Pro ty z vás, které ale i přesto neví, o co jde, tu mám krátké vysvětlení. Pokud ti někdo na blogu píše komentáře, které jsou v podobě spamů, nebo tě uráží, nadává, potřebuje si pod každým tvým článkem uvolnit své nervy z toho, že on není tak dobrý/čtený/krásný/dosaďte další, máš skvělou možnost mu zabránit v psaní komentářů a to tím způsobem, že si ho zablokuješ. Samozřejmě to funguje vždy jen na jednu jeho IP adresu (a to na tu, ze které ten článek píše). Pokud se pak přihlásí například ve škole, ve městě, kavárně apod., komentář napsat může. Ale ty ho můžeš vesele blokovat znovu a znovu, dokud ho to nepřestane bavit, že.

Pojďme se ale vrátit zpět k tématu. Já bloguji už opravdu dlouho, v červenci to bude osm let. Za tu dobu jsem dostala nespočet komentářů, které nebyly vždy jen pozitivní. Dříve jsem si z "hejtů" nic nedělala, dokázala jsem si kolem sebe vytvořit bublinu, přes kterou jsem si nikoho k tělu nepouštěla. Komentáře jsem tam nechávala a klidně jsem si i četla reakce lidí, kteří tam psali a reagovali právě převážně na hejty. Od té doby, co jsem ale na tomto webu, to mám nastavené jinak. Blog se snažím (hlavně v poslední době) směřovat spíše na články, které lidem můžou něco přinést. Byla doba, kdy jsem publikovala mnoho věcí ze svého soukromí. Psala jsem si veřejný deník, dávala sem fotky z oslav, akcí, na které jsem chodila a opravdu jsem se tady svěřovala jako své nejlepší kamarádce. Teď ale vidím, že psaní článků, které ti něco přinesou, má větší význam. Ať už jen zamyšlení, krátké pozastavení se nad situací. Vkládám do svých článků mnoho času, úsilí, trpělivosti a hlavně kus sebe, abych z toho měla dobrý pocit.

PŘEČTI SI TAKÉ:

Stinné stránky blogování
Víš, jak docílíš velké návštěvnosti na blogu?
Proč se nenutit do psaní blogu?

V poslední době se děje v mém životě spousta věcí, na které jsem nebyla zvyklá. Problémy se školou, spousta učení, celoroční brigáda, učím se nový jazyk, mí přátelé už nejsou tak dobrými, jako bývali a já prostě potřebuji mít svoje vlastní "dokonalé" místo, takovou oázu klidu a pohody, kam si vlezu po nepodařeným dni. Když mi pak sem přijde někdo, z koho vyloženě proudí ta negativní energie, já to tu prostě nechci. Je to moje věc, koho tu mám, koho tu chci mít. Můj blog je veřejný, ale zároveň jen pro lidi, které tu chci mít.

Můžeš o mně psát, jak jsem hrozná, protože jsem byla Standova oblíbenkyně, miláček blogu a nevím co všechno jsi schopná si vymyslet. Dokonce jsem několikrát byla uvedena jako dlouhovládnoucí panovník, který je zvyklý na chválu svých pochlebovačů - pokud se nemýlím, toto vyšlo z úst Miloše, který se o mně zmiňoval již několikrát. Nejsem blbá a vidím to, jen se k tomu většinou nemám chuť vyjadřovat. Můžeš mi tímto psaním a zmiňováním o mně zvyšovat "popularitu" a povědomí o mně. Choď se na můj blog zasmát, pobrečet, ukazovat na mě skrze obrazovku prstem, ale pokud nebudu chtít tvé názory, nedovolím ti to. Takto mi to přijde správné a preferuji to už pár měsíců.

I v normálním životě se straním a snažím se vyvarovat lidí, kteří mi nejsou příjemní, a proto to pokládám za naprosto přirozené v blogovém světě. Není to nic, za co by ses měla stydět. Naším blogem vyjadřujeme naši osobnost, tvoříme náš malý svět. Netvrdím, že mažu všechny negativní komentáře - věřím, že i tady jich pár bude a já je tu nechám - ale pokud sem někdo přijde jen s úmyslem poskvrnit mě nebo mě urážet, pak tu nemá co dělat. Nestyď se za blokování, je to tvůj svět, dělej, co uznáš. Existuje svoboda slova, ale některá slova je prostě lepší skrýt.