Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Tak je to opravdu tady. Přijde mi to jako pár měsíců zpátky, co jsem běhala s muffinem po náměstí a nervózně povídala kamarádce, že vlastně na ty přijímačky nejsem vůbec připravená a že to asi nezvládnu. Zvládla jsem to a dostala se do prváku na o...

Já a maturita... Ale co teď?

maturita
zdroj: Thinkstockphotos maturita
aktualizováno 04.06.2019, 00:00 | 04.06.2019, 00:00 | Krásná.cz/Kerr Knock

Tak je to opravdu tady. Přijde mi to jako pár měsíců zpátky, co jsem běhala s muffinem po náměstí a nervózně povídala kamarádce, že vlastně na ty přijímačky nejsem vůbec připravená a že to asi nezvládnu. Zvládla jsem to a dostala se do prváku na obchodní akademii.

Tam mi vše připadalo moc fajn, našla jsem si přátele, škola nebyla příliš těžká a já měla poklidný rok v poslední lavici s žádným učením a spousty nápady na psaní a svoji budoucnost. Ve druháku škola nebyla o nic těžší, proklouzla jsem rokem bez jakéhokoliv učení, rozjela svůj Youtube a další projekty, jezdila po akcích, které byly přes celou republiku, seznámila se s mnoha lidmi z marketingu a celkově víc žila život "mimo školu", než ten, který by měl žít student. To jsem stále ještě seděla v jedné ze zadních lavic a moc se netrápila s tím, jakou známku dostanu.

 

Ve třeťáku začalo přituhovat. Přibylo nám několik předmětů, učitelé se stali přísnějšími, absolvovala jsem dvě praxe, první psaní seminárních prací a první uvědomění, že je na čase něco začít dělat. Víš, kdy se pro mě stala škola opravdu důležitou? Ve čtvrťáku. Vážně, až poslední rok. Ano, učitelé říkali, že poslední rok rychle uteče, ale já jim nevěřila. Prosím tě, věř jim. Prvních pár měsíců jsme neřešili nic jiného, než maturitní ples. Bylo jen milion nácviků a odpočítávání dnů do našeho velkého večera. Vlastně o tom jsem se taky chtěla rozepsat, ale pak jsem si uvědomila, že si pamatuji jen začátek večera a pak jsem jen viděla fotky... slyšela zážitky... a viděla videa. Takže jsem usoudila, že připravit tě o příběh se závěrem by bylo podlé a o maturitním večeru si radši nikam nenapsala.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

MATURITA: Jak to celé probíhá?
MATURITA: Vše, co by tě mohlo zajímat
MATURITA: 4 pravidla, která dodrž při výběru oblečení!

 

Po maturitním plese jsem se soustředila na vylepšení známek (rozuměj vylepšení známek tak, abych prošla), najednou tu byly pololetní prázdniny, začátek dalšího pololetí a to už začalo ukončování známek pro druhé pololetí, já propadala z matematiky, utratila za doučování dva tisíce, skončila s brigádou, psala, tiskla, podtrhávala, psala, tiskla, zvýrazňovala a najednou tu byl konec roku, poslední zvonění a dva týdny svaťáku.

 

Můžu upřímně říct, že jsem se učila, jak nejpoctivěji jsem mohla. Ostatně co jiného jsem měla dělat, když jsem předchozí tři roky nic nedělala? Učila jsem se angličtinu tak skvěle, abych se nezadrhla. Všechny knížky z maturitní četby jsem měla poctivě přečtené a zpracované a odborné předměty jsem si projížděla každý den. Celý svaťák jsem trávila u maturujícího přítele v pokoji, tak jsme mohli nervit spolu. Posledních pár dní jsem se opravdu začala hroutit a v pondělí na zahájení to se mnou málem seklo. Záviděla jsem každému, kdo slyšel od učitelů větu "Můžete zatím domů a uvidíme se v dalších dnech", protože měli štěstí a nešli hned první den. Já šla druhá hned ráno. A bylo to tak hrozně rychlé! Chvíli jsem seděla na potítku, pak něco odříkala a pak stála a slyšela, že jsem to DALA!

 

Šíleně mě bolela hlava, ten den bylo hrozně ošklivo, ale já šla s úsměvem domů a nemohla uvěřit tomu, že to fakt mám, ačkoliv jsem byla děsnej lenoch a na všechny se jen hezky usmívala. A teď si říkám... Co teď? Taky jsi měla divný pocit, že najednou není nic a nikdo, kdo by ti řídil tvůj život? Ne, že bych neměla co dělat nebo nevěděla co se životem. Během těchto dvou dnů jsem se přestěhovala k příteli, mám rozjednáno několik prací a konečně dělám, co mě baví, ale.. Pořád si říkám, že ještě něco budu muset přeci udělat, že jsem ještě nemohla tu maturitu dokončit! A nechce se mi uvěřit tomu, že už si můžu organizovat život, jak se mi zachce.



0 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •