Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Láska je neuvěřitelná. Dokáže přimět lidi dělat věci, o kterých by nikdy předtím nepřemýšleli a uvažovat naprosto jinak.

Vztah s člověkem závislým na trávě

Krize ve vztahu
zdroj: Thinkstockphotos Krize ve vztahu
aktualizováno 05.05.2019, 00:00 | 05.05.2019, 00:00 | Krásná.cz/Kerr Knock

Láska je neuvěřitelná. Dokáže přimět lidi dělat věci, o kterých by nikdy předtím nepřemýšleli a uvažovat naprosto jinak.

Donutí je změnit pohled na věc a dělat z nenormálních věcí normální. Umí dělat z člověka slepého, hluchého a nesvéprávného a ještě k tomu dokáže donutit dotyčného nepřemýšlet nad názory ostatních. Které by mnohdy byly užitečnější, než vlastní myšlenky a přesvědčení.

 

Je to možná tím, že už je to pár let zpátky. Ten člověk už pro mě téměř neexistuje. Ale to není nic neuvěřitelného, že? Člověk se po vztahu většinou od druhého oddálí a maximálně se jen pozdraví. Nikdy jsem ale nedokázala otevřeně mluvit o tom, jak moc může člověka zasáhnout, když je ve vztahu s někým, kdo je závislý na marihuaně. A teď přišel možná ten správný čas na to, abych vypustila ven všechny mé myšlenky. Pro dobro všech, kteří se s tím v životě budou potýkat taky.

 

Začalo to nevinně. Dozvěděla jsem se, že můj ex, říkejme mu například D., rád s kamarády hulí. Bylo mi patnáct a byla to pro mě zvláštní informace, se kterou jsem si nedokázala poradit a netušila jsem, jak s ní naložit. Nikdy předtím jsem nepřišla do styku s nikým, kdo by měl s trávou zkušenosti (nebo mi to minimálně neřekl). A najednou to - pro mě nejdůležitější člověk - začal celkem dost často používat. Prý jen tak, párkrát za měsíc. Bylo to v době, kdy jsme každý odešel na školu do jiného města, viděli jsme se dvakrát do týdne a náš vztah fungoval spíše přes zprávy na Facebooku nebo volání o půlnoci.

 

D. mi neřekl, že hulí. Já ale poznala, že se s ním něco děje. Většinou se držel a v dobu, kdy jsme se měli vidět, byl "čistý". Byla jsem ráda, že je se mnou v normálním stavu, což byla ale jen přechodná doba, než ho do toho banda kamarádů a pochybných spolužáků zatáhla mnohem víc. Ostatní mi tvrdili, že bez toho nevydržel jediný den. Nevěřila jsem tomu. Občas nám do těch společných dní něco vlezlo, ale nebrala jsem to nijak vážně. Byla jsem na nové škole a měla svých starostí dost.

 

Mezitím do toho D. spadnul natvrdo. Nebyla to dlouhá doba, opravdu byl ten časový rozdíl možná měsíc? Představ si, že se jeden den loučíš se svým naprosto normálním a skvělým přítelem a za měsíc přijdeš zpět a nepoznáváš ho. Byl to jiný člověk. Hulil několikrát každý den. Ráno před školou, během dne, po škole, večer s kamarády na pivu. Pěstoval si kytku doma. Veškeré svoje peníze utratil za světla na to pěstování, ale kytka mu chcípla, takže vyhozené peníze. Nebo utrácel za cigarety. Klidně pětistovku za týden. Kupoval si hulení od kámošů. A pak neměl týden co jíst, protože bydlel sám a maminka neuvařila.

 

Možná si teď pokládáš otázku, jak to, že jsem to sakra nedokázala poznat a proč jsem s ním ještě byla? Poznala jsem, že se něco děje. Chtěla jsem pomoct. Jezdila jsem za ním jednou do týdne, protože neměl ani peníze na to, aby se stavil on za mnou. Ale nejevil žádný zájem o to, abychom spolu něco podnikali. Většinu mé návštěvy prospal nebo se chtěl dívat na filmy. Neměl co jíst. Starala jsem se mu o koně. Poslouchala jeho neustále stěžování si. V tu dobu se mi přiznal, že bere trávu jako lék. Chtěl, abych to vyzkoušela s ním. Bez debat jsem to odmítala a jemu to bylo tak nějak jedno. Měla jsem zaplněný celý svůj život jen jeho problémy a starostmi, které se jen nabalovaly a já se mohla snažit jakkoliv, ale stejně mu nedokázala pomoci.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Co nejvíc ničí mladé lidi? Drogy? Alkohol? Ne, něco úplně jiného!
Co s tebou dělají drogy – hned a s odstupem!
Drogy v dnešní společnosti: Jsou všude, odkud se ale vzaly?

 

Začal zapomínat věci. Stále jsem hodinu na místě, kde jsme se měli sejít, ale on nepřišel. Ozval se za tři hodiny s tím, že má něco důležitého ve městě a neuvidíme se. Začal si půjčovat peníze od ostatních lidí. Brát pochybný věci. Spadnul do drog. Extrémně hubnul. Celá jeho existence byla neuvěřitelně toxická, ale já zůstala. Jeho oblíbenou činností ve svém zhuleném stavu bylo srovnávání mě s ostatními holkami. Nejlépe potetovanými blondýnkami držícími v ruce brko, které měly prsa minimálně o tři čísla větší a jejich obličej si velmi rozumněl s plastikami. Asi ani nemusím sáhodlouze vysvětlovat, že si člověk začne připadat trochu méněcenný, když neustále poslouchá, jak by měl dělat tohle a támhleto, aby byl lepším. Taky měl rád křičení na mě a na větu "mám tě moc ráda" či "dobrou noc zlato" rád psával "Jdi spát, stejně tě nikdo nemá rád". Jednou mě strčil do silnice, když projíždělo auto. Nebo nade mnou stál s nožem.

 

Ale já stále zůstávala. Znala jsem jeho osobnost předtím, než ho tolik ovlivnil jeho nový výběr kamarádů. Znala jsem kluka, který za mnou ochotně chodil domů, i když jsem byla nemocná, neustále mi volal, chodil se mnou na procházky a tvrdil, jak jsem krásná. A věřila jsem, že to dokážu změnit.

 

Nedokázala jsem to. Rozešli jsme se ve zlém. Oznámil mi, že se mnou nechce mít nic společného. Všude si mě zablokoval a já nemohla nic. Asi o měsíc později mi řekl, že mě nechce stáhnout sebou a pak si mě zase zablokoval, abych nemohla reagovat. Asi po roce mi oznámil, že mě vlastně podváděl. Neustále otevíral ránu a já to jen četla a nemohla se z toho dostat. Tři roky jsem nebyla schopná mít nějaký vztah. Bude to měsíc, co mi napsal sám od sebe. Vyčetl mi všechno. Hulákal na mě přes hlasovky na Messengeru, jak jsem magor, jak ani ten můj kluk nemůže být normální, že jsem k ničemu a jsem pěkná p*ča, ačkoliv jsem na jeho zprávy reagovala velmi střídmě.

 

Jak skončil? Střední nedodělal, po dvou letech přestoupil na školu do stejného města jako já. Měl byt kousek od mé školy, ale nebyl schopný chodit do práce, aby ten byt zvládnul a později nechodil ani do školy. Pár přátel ho potkávalo zhuleného v zákoutí města. Vyhodili ho. Odstěhoval se do Německa za rodinou, kterou nesnášel. Nemá stálou práci a všechny holky jsou podle něj neuvěřitelné svině. Měl jednu, se kterou se ale nic nedalo podnikat a bylo to prý příšerné, jak byla líná. Vzpomněla jsem si na jeho vysedávání u televize, když jsem chtěla ven za koňmi nebo na procházku. To vše mi stačil říct během těch nadávek na hlasovkách. Okamžitě jsem ho zablokovala na všech sítích, o kterých jsem věděla, že má.

 

Nedělej stejnou chybu. Člověk, který hulí každý den, se z toho nevyseká. Nemá proč. Nikdy to ale nebude člověk pro život. Začne zapomínat, bude mu všechno jedno, rád se ti vysměje do obličeje, nebude tě vnímat doopravdy, ale jen na oko, práce pro něj nebude prioritou, bude utrácet ohromné peníze za trávu a člověka to opravdu změní.

 

Nejsem zastáncem ani výrazného NE, co se týče hulení. Je prokázané, že to mnoha lidem, kteří jsou nemocní, pomáhá. Věřím, že to jednou za čas neublíží. Ale nevěřím kecům, že tráva není droga a nedokáže člověka změnit, i kdyby ji měl každý den. Změní neskutečně. A hulič jí obvykle přesune na první místo - tráva mi pomáhá, je to lék, díky ní jsem v pohodě, díky ní dokážu normálně přemýšlet. A pak už je mu každý jedno. Prosím, mysli na to, až se dostaneš s takovým člověkem do styku - pro tvoje dobro.



2 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •