Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Někteří z nás mají na první pohled nerealizovatelné ambice, například vydat knihu. Ale opravdu je to nerealizovatelné?

Jak napsat čtivou knihu

Spisovatelka
zdroj: Thinkstockphotos Spisovatelka
aktualizováno 19.09.2012, 00:00 | 19.09.2012, 00:00 | Kirsten Axe/Krasna.cz

Někteří z nás mají na první pohled nerealizovatelné ambice, například vydat knihu. Ale opravdu je to nerealizovatelné?

Značná část těchto lidí knihu úspěšně vydá a značná část svůj nápad pošle k šípku. Vysvětlím proč - jedna třetina je prostě líná, druhá třetina ne, ale v polovině zjistila, že ji to vlastně až zas tolik nebaví, a ten poslední zlomek krčí rameny a neví, kudy kam. Budeme se zaobírat těmi, kteří stále doufají, že jim
jednou sešle Bůh radu.

Co je třeba?
Zjistit, v jakém prostředí se vám nejlépe soustředí. Jestli potřebujete klid, zavřete okna, vypněte televizi. Pokud nesnesete ticho, nechte na pozadí plochy hrát undergroundovou hudbu, která vám zpříjemní psaní, ale nebude vás při vašem oblíbeném refrénu neustále rozptylovat. Může vám pomoci prostředí, které se v knize vyskytuje, nebo minimálně podobá tomu, o kterém vlastně píšete. Samozřejmě thrillery můžete psát v rozpadlé chatrči, pokud vám to uleví, jak je libo.

Druhá věc. Vyberte si, ČÍM budete psát. Ručně, nebo na počítači, obojí má své minusy, které se sice dají skousnout, ale mají i své následky. Pokud nevydržíte dlouho koukat do monitoru, nenuťte se. Jestli nadměrně škrtáte, vyberte si raději počítač. Pokud vám vadí obojí, pište na psacím stroji, nebo tak si to dejte na "ententýky“.

O čem budete psát
Pamatujte jedno zásadní pravidlo; pište takovou knihu, kterou byste si sami koupili. Nelze psát něco, čemu sami nevěříte nebo co vás nudí. Ostatní tomu také neuvěří, také je to znudí.

Uvědomte si, že do knihy musíte dát kus sebe. Své vlastní zkušenosti a pocity. Hlavní postava má totiž vždy nějakou podobu s autorem; vzhled, vlastnost, tužby, vkus či jen prostoduché obavy.

Psaní je telepatie se čtenáři. Oni čtou vaše myšlenky. Oni vám v tu chvíli vidí do hlavy. Hltají každé vaše slovo. Donuťte je vyslechnout si celý váš příběh.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Psát blog kvůli slávě je hloupost!
Chceš, aby svět znal tvé jméno?

Uvědomte si, že největší inspirací je váš vlastní život. Podívejte se kolem sebe; zachyťte ve vašem okolí takové momenty, které vaší knize dodají "ten moment“. Popis není jen o tom, jakou barvu mají baráky zprava a jakej počet stromů je vlevo. Čtenář musí cítit; dojdejte popisu takovou atmosféru, která jej donutí se v ní tak "ocitnout“. Pokud potřebujete v lidech vyvolat strach, dodejte krvavé holčičce trojrozměrný obraz. Popište pach místnosti, okolní zvuky, nějakou zvláštnost, zkrátka detaily, které které lidé v realitě vnímají naprosto minimálně.

Uvedeme si jednoduchý příklad, použiji výše zmíněnou mrtvou holčičku.

Hrobové ticho starého domovního sklepení přehlušoval jen tichý zvuk kapek, které dopadaly na zem přímo ze zrezivělých trubek, které napůl visely ze zplesnivělého stropu. Všude byl cítit jen pach hlíny a studeného vzduchu, který se zde hromadil po staletí. Nikdy tu nebylo teplo.

Zeptejte se sami sebe; kdybyste stáli ve sklepení starého domu a na podlaze uviděli mrtvé dítě, všimli byste si v tu chvíli nějakých trubek? Koukali byste na strop v úžasu, že je zelený a z části porostlý mechem? Ne. Zírali byste jen na to mrtvé dítě. Jenže v knize nestačí napsat jen to, že vidíte mrtvé dítě.

Jak psát?
A jsme u té čtivosti. Zapomeňte na dlouhá souvětí. Člověku v něm po čtyřech vedlejších větách unikne smysl a mnohdy se stane, že si musí větu přečíst ještě jednou. Nesnažte se napsat úchvatné přívlastky. Jestli je víno výborné, napište výborné. Nemusíte psát delikátní s nádechem pařížských čokoládových lodiček stojících ve vitríně v cukrářství. Čtenář si snáze představí jeho chuť; čtenář si pod "výborným“ vínem vybaví svoji vlastní chuťovou vzpomínku. Nekažte mu to.

Pište odstavce. Hodně odstavců. Nemusíte samozřejmě po dvou větách, stačí opravdu napsat jen myšlenku. Má to i své praktické hledisko; čtenář si zapamatuje, kde přesně na stránce skončil.

Snažte se psát tak, jak mluvíte. Pochybuji, že denně používáte přechodníky. Jestli jste sprostá, nepište za každou cenu jako jeptiška. Čtenář musí cítit váš říz a vaši energii. Pokud ovšem nepíšete knihu o aplikované chemii.

Několik málo dalších rad
Pokud začínáte psát knihu, na první stránku si ji stručně rozepište do několika bodů. Vypište jména postav, jejich charakter a jejich cíl v knize, popřípadě i jejich nepřátele a zvláštnosti. Jako byste psali rozbor světoznámého díla do školy.

Pomůže vám to se v tom orientovat a hlavně konkrétně vědět, o čem píšete. Dále si rozepište děj do kapitol. Může se stát, že začátek knihy bude natolik nudný, že ji čtenář po dovu kapitolách odloží. Těžko přes řádky napíšete vzkaz: "Čti dál, teď to začne být zajímavý“.

Dbejte na to, aby každá kapitola skončila tak, aby měl čtenář neuvěřitelné nutkání si přečíst další. Určitě se vám někdy stalo, že u skvěle napsané knížky nebylo možné říct si: "Teď dočtu tuhle kapitolu, a půjdu spát“.

Mějte trochu humor; donuťte je si pomyslet: "Ty autore zatracená, vstávám v šest, jsou tři a já to prostě ne, a ne odložit!“

Jak na to: Podívejte se na svůj oblíbený seriál, v nichž díl navazuje na druhý. Všimněte si; useknou jej zrovna v momentě, kdy čekáte nějaké vysvětlení. Klidně napište kapitolu o tom, jak manžel vpadne do ložnice a uvidí svoji ženu s jiným mužem v posteli. Napište jen ten moment, jak ji uvidí; zbytek si nechte na jindy.

A tak jsme u konce
Skvělou knihu nenapíšete jen proto, že jste si přečetli moje rady. Nemusíte se jich pevně držet, ale zkuste jedno: Sáhněte po své oblíbené knize a zeptejte se sami sebe: Jak je vlastně napsaná? Čím je výjimečná? Co obsahuje mezi řádky? Jak končí jednotlivé kapitoly? Jak končí děj? Je na začátku nudná? Jak má zformulované věty?

Tak co, už tomu rozumíte?



24 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •