Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Nikdy by mě nenapadlo, že na něco takového budu schopná přistoupit.

OSOBNÍ STORY: Jak u mě bydlela cizinka, kterou jsem nikdy před tím neviděla

Spolubydlení
zdroj: Thinkstockphotos Spolubydlení
aktualizováno 07.08.2014, 00:00 | 07.08.2014, 00:00 | Lea Jennifer/Krasna.cz

Nikdy by mě nenapadlo, že na něco takového budu schopná přistoupit.

 

Když se mi ale tahle příležitost naskytla, něco se ve mně hnulo a já nadšeně souhlasila.

 

Začněme pěkně od začátku, jak jsem se k tomu vlastně dostala. Na mé škole probíhá projekt Mezinárodní kuchařka. Kromě České republiky se ho účastní ještě Turecko, Litva, Německo a Itálie. Vybraní studenti zamíří ve skupinách do jimi zvolené země (samozřejmě v doprovodu učitelů) a zde jsou ubytovaní v rodinách. Přes den je zorganizovaný společný program, který se obvykle týká vaření, a večer se pak všichni odeberou zpět do svých rodin.

 

Funguje to na principu něco za něco – v případě, že si vybereš třeba Itálii, bude ti přiřazen daný student/ka, v jehož rodině budeš bydlet. On pak na oplátku bude při návštěvě Česka bydlet v tvé rodině. Postupně se tak prostřídají všechny země a každý se podívá do té země, kterou si vybral. Samozřejmě musíš také brát v úvahu kulturní rozdíly. Například v Turecku nejí vepřové maso, takže když budeš ubytovávat někoho z této země, budeš na to muset brát ohled.

 

Po dlouhém přemýšlení jsem si jako svou zemi zvolila Litvu. Všichni mi to rozmlouvali s tím, že je to zaostalá země kdesi u Ruska a ještě k tomu je tam pořád zima. Jenže mě na té zemi prostě něco láká, málokdo může říct, že tam byl. Přestože jsem milovník teplých krajů a v zimě skoro nevycházím ven, stála jsem si za svým a z Litvy neustoupila.

 

Nakonec mi byla přiřazená sedmnáctiletá Litevka Dominika, která bydlí kousek od hlavního města Litvy. Dostala jsem na ní e-mail a bylo mi řečeno, že přijede na konci března. Česká skupina se pak má vydat do Litvy na podzim 2014. Z neznámého důvodu jsem byla ráda, že nejdříve jedou oni sem. Přece jenom je lepší vědět, za kým jedete. Dominice jsem napsala dlouhý e-mail s informacemi o sobě a za pár dní už si mě přidala na Facebooku. Musím říct, že už jen to psaní je skvělý trénink angličtiny.

 

Nadešla neděle, den příjezdu. Bylo mi řečeno, že Litevci přijedou okolo šesté hodiny večer na vlakové nádraží. Přichystala jsem Dominice svůj pokoj a už jsem si v duchu připravovala témata, o kterých budeme po cestě domů mluvit. Na nádraží jsem jí ve skupině litevských studentů okamžitě poznala, byla z nich totiž nejvyšší.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Mámo, táto, kup mi byt! Očekáváš ho k osmnáctinám také?

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Jak moc už řešíte svou budoucnost?

Jste připraveni na společné bydlení?

 

Po cestě domů jsme se bavily hlavně o složité cestě. Z Litvy totiž nelítá přímé letadlo do Česka, a tak museli přesedat ve Varšavě. Cestování jim zabralo celý den, a tak byla ráda, že je konečně na místě. Večeřely jsme typické české jídlo – kynuté jahodové knedlíky s tvarohem, což je tak trochu kalorická bomba. Naštěstí to Dominice nevadilo a knedlíky si pochvalovala. Večer jsme šly spát relativně brzo, protože jsme byly po náročném dni unavené.

 

Druhý den jsme se sešly i s ostatními zahraničními studenty v naší škole. Bylo velmi zajímavé vidět, jak se zde prolínají různé kultury. Po celý týden jsme měli připravený bohatý program. Kromě malování velikonočních perníčků jsme absolvovali prohlídku našeho města, dále Třeboně, Českého Krumlova, projížďku na raftech, připravovali jsme chlebíčky s vlašákem, které v jiných zemích neznají a také jsme vařili kuře na paprice a lívance.

 

Za pár dní jsme všichni přepnuli myšlení do angličtiny a už jsme češtinu ani nevnímali. Celý pobyt byl zakončen slavnostním mezinárodním večerem, kde každý národ představil v prezentaci svou zemi a připravil k ochutnání svá národní jídla a pamlsky. Poté jsme se rozloučili a vyrazili do svých domovů strávit poslední společnou noc. Ráno jsme pak své zahraniční kamarády doprovodili opět na vlakové nádraží, protože je ještě čekala dvoudenní návštěva Prahy, ta už ale bez nás. Proběhlo dojemné loučení, předání dárků a poslední společné focení.

 

Přestože byl každý v hloubi duše tak trochu rád, že bude mít zase svoje vlastní soukromí, bylo nám líto, že se musíme rozloučit. Přesto to bylo skvělé procvičení angličtiny a poznání něčeho nového. Jsem ráda, že jsem do tohoto projektu šla a doufám, že v Litvě také strávím týden plný zážitků!

 

Spolubydlení
(Foto: Archiv blogerky)

 



6 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •