Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Rozhodla jsem se napsat tento článek kvůli vyjadřování některých návštěvníků této stránky. Nejen autor článku by se totiž měl umět vhodně vyjadřovat, totéž totiž platí i o komentujícím.

Jak na netu komentovat a nekomentovat?

Hodnocení
zdroj: Thinkstockphotos Hodnocení
aktualizováno 12.11.2012, 00:00 | 12.11.2012, 00:00 | Lucie Tomanová/Krasna.cz

Rozhodla jsem se napsat tento článek kvůli vyjadřování některých návštěvníků této stránky. Nejen autor článku by se totiž měl umět vhodně vyjadřovat, totéž totiž platí i o komentujícím.

Velmi mne fascinuje, jak poslední dobou mnoho lidí dokáže komentovat, aniž by si přečetlo článek. Hodnotí pouze dle nadpisu, který si očividně také mnohdy nevyloží správně. Proto ti vysvětlím, jak se chovat, když se chceš k něčemu vyjádřit.

Spěchám, hlavně že bude komentář a bude mne vidět
I tací lidé skutečně existují a tím nemyslím ty otravné reklamáře. Už mnohdy jsem vyjádřila svůj názor k nějaké věci v konkrétním článku. Daný člověk mi oponoval, vyjadřoval nesouhlas a jako argument podstrkoval věci, se kterými souhlasí. Na tom by nebylo nic špatného, jenže…

Pokud si v takovém případě přečteš článek a tento komentář, zjistíš, že daný člověk článku neodporuje, přestože si myslí, že ano. Protože si nepřečetl celý článek, získal pocit, že autor tvrdí něco jiného, než ve skutečnosti skutečně tvrdí. Takže ve skutečnosti komentátor s autorem souhlasí, ale přitom se s ním hádá. A stačí jen maličko pro předejití této trapné situaci – přečíst si celý článek a ne jen nadpis či úvodní odstavec.

Je to prostě velmi vtipné vyjádření názoru a akorát se nad tebou budou druzí podivovat, dobrou reklamu si rozhodně neuděláš.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Čím se vlastně chceš proslavit?
Mé setkání s internetovými podvodnicemi

Naprostý nezájem o článek, ale okomentovat to prostě musím
Pokud tě daný článek nezajímá, tak jej prostě nečti, nutí tě snad někdo? Každý autor nějakého článku si dá práci, vkládá do něj kus sebe a snaží se ti něco přinést a tvoje reakce? Napsat, že tě to nezajímá, že jsi četla takových článků už milion? Že tohle vědí naprosto všichni, tak je článek zbytečný?

Opět budu omílat dokola - pokud tě něco nezajímá, tak to nečti. Když můžeš sledovat v televizi fotbal, ale nezajímá tě, určitě nikoho kolem tohle zajímat nebude, když se díváš dobrovolně. Nebo to snad děláš z toho důvodu, abys na sebe upozornila, když nedokážeš dosáhnout úrovně oněch fotbalistů? Oněch autorů článků?

Jinak žádný článek není zbytečný. Vždy se najde alespoň jeden člověk, který se z něj dozví něco užitečného, kterému dané téma pomůže v životě. Buď nečti a hloupě nekomentuj, a když už komentuješ, tak se přeci můžeš inteligentně vyjádřit k tématu – jaké s ním máš zkušenosti, tvoje tipy či perličky ze života (k tématu!). Vždyť je to tak lehké, jen by se ti muselo chtít číst celý článek. Jenže ono je vždy lehčí napsat, že je to hnůj.

Tohle byly dva nesprávné přístupy a ráda bych ti ukázala další přístup, který ocení právě blogeři a blogerky k obohacení vlastního blogu.

Pokud se ti článek nelíbí, jeho rozsah, zpracování, cokoliv, je možné jej zkritizovat, ale což takhle převzít dané téma (ne článek!) a zpracovat ho dle svého? Je to mnohem lepší způsob, než chodit komentovat stylem: "Já bych to napsal/a líp.“ Nezůstávej u řečí a čiň se, uděláš mnohem lépe.

 

 

Problematika komentování není jen u nás, je to celosvětové. Pokud někdo vytvoří něco pěkného, daleko jednodušší je jeho dílo shodit, než se pokusit vytvořit i něco pěkného sám. Příkladem může být video výše. Neustále se tam objevují podobné narážky: "Change your clothes... And stop eating so damn much.“

Jak ale tedy správně komentovat článek?
Asi si říkáš, když nemáš článek hanit, shazovat a zesměšňovat, jak tedy komentovat?

1) To jsem také zažila!
Pokud ses s danou věci setkala, například četla danou zrecenzovanou knihu, můžeš se vyjádřit o svých dojmech z ní. V případě, že daný člověk popisuje něco ze života, což takhle na stejné téma připsat vlastní zážitek, ukázat autorovi, že se to stává opravdu všem. Můžeš samozřejmě vypisovat své myšlenky k dané věci, ač se ti nestala, můžeš oponovat, pokud své tvrzení podepřeš vhodnými (nejlépe) fakty či údaji, ale také třeba tvou situací či myšlením.

Jestliže na konci článku nalezneš otázky jako popud k diskuzi, máš usnadněnou práci.

2) Tohle je dobré a tohle zase ne
Pokud se rozhodneš někomu napsat kritiku, což se děje především u umělecké tvorby, nezapomínej, že kritika má jak kladnou, tak zápornou část. Všimli jste si, jak recenzuji knihy? Ano, pokud se ti něco nelíbí, vyjádři to, napiš, jak to zlepšit, jak tomu předejít, ale rozhodně nezapomeň i vyložit klady. Většina věcí, nebo v našich očích téměř většina věcí, je vždy jak záporná, tak kladná. Jen se musíš naučit vidět i to dobré na věci.

A navíc, vžij se do autora, pro kterého píšeš kritiku – pokud uslyší zápory své práce, daleko lépe je přijme a dokáže opravit, když za nimi uslyší, co vše již zvládl a udělal dobře :-)

Nikdo netvrdí, že se musíš ke všemu vyjadřovat kladně – co člověk, to jiný názor. Ovšem pokud se rozhodneš nesouhlasit či ti článek není příjemný, naprosto vždy to lze vyjádřit slušně. Ono by se také mohlo stát, že se na vás daný autor "vykašle“ a už od něj neuvidíte ani čárku, za vaše "ocenění“ jeho práce.

A na úplný závěr již po několikáté – pokud ti dané téma není blízké, tak článek prostě nečti a už vůbec nekomentuj. Existuje totiž takový ten malý křížek v pravém horním rohu.



4 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •